(pokračuje Tlustý)
Nicméně fakt, že výnos z této privatizace zahrnuje vláda do příjmů státního rozpočtu, již jako pozitivní hodnotit nelze a v metodice hodnocení výše schodku, kterou používá Mezinárodní měnový fond, tato částka nepochybně bude přičtena k výši rozpočtového schodku.
Rozpočet opět nezahrnuje některé výdaje, které jsou v tuto chvíli známé. Jako tradiční příklad lze použít výši ztráty hospodaření Konsolidační banky, která byla zveřejněna ve sdělovacích prostředcích již před několika týdny. Přesto tuto její očekávanou výši vláda do návrhu rozpočtu nezahrnovala.
Stejně tak v čase, který měla vláda při přepracování tohoto návrhu, se nepokusila řešit hlavní problém návrhu státního rozpočtu, a tím je neustále se zvyšující podíl povinných výdajů, které státní rozpočet musí vynakládat zejména na sociální sféru. Pokud vláda našla dostatek sil pro předkládání novel daňových zákonů, předpokládal bych, že by mohla nalézt stejný dostatek sil pro řešení skutečného hlavního problému, a tím je právě růst mandatorních výdajů.
Dále trvá námitka na nízký podíl investičních výdajů v tomto návrhu zákona. Ačkoli bylo v usnesení sněmovny požadováno, aby došlo k posílení těchto výdajů, a ono k němu skutečně došlo, jejich absolutní výše i po tomto mírném navršení je stále nedostatečná a nelze ji proto hodnotit jako impuls pro obnovení růstu. Jen pro zajímavost: Podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu je v roce 1999 navrhován nižší, než je průměrný ukazatel v uplynulých pěti letech. Jinak řečeno - navrhuje-li vláda v průměru nižší podíl investičních výdajů, než činily vlády v uplynulých pěti letech, dost těžko lze odvozovat, že by tato nižší hodnota v sobě skrývala jakýkoli prorůstový efekt. Ona ho také v sobě neskrývá.
Další zásadní problém je, že se vláda chystá vypůjčit si od svých občanů a bank částku, která nedává žádnou naději na to, že by mohla přispět ke zvýšení příjmů, a proto nedává naději na splácení tohoto státního dluhu v příštím období. Navíc - a to je další stará známá námitka - skutečná výše dluhu, který se chystá vláda sociální demokracie v příštím roce udělat, je výrazně vyšší než ten dluh, který je uveden v nadpise rozpočtu, protože oněch 31 miliard je třeba zvýšit o další položky, z nichž některé jsem tu uvedl.
To jsou hlavní velmi stručně uvedené námitky. Tak lze celkově tento rozpočet hodnotit jako neprorůstový, ale dokonce jako škodlivý. Takto navržený rozpočet žádný obrat v ekonomice nemůže přinést.
Když vláda zdůvodňuje výši rozpočtu, používá dvou způsobů. První způsob je "sčítání" nároků na výdaje jednotlivých resortů, nebo - to už jsem tady popisoval - zdůvodňuje tento schodek snahou o nastartování ekonomického růstu.
K první teorii sčítání nároků na výdaje bych chtěl uvést, že je to strategie, pro kterou se vžilo lidové rčení "pro stromy nevidí les". Potřeby resortů se musí podřídit situaci, v níž se ekonomika nachází. Stát není nic jiného než velká rodina a každá rodina ví, že přání jsou sice hezká věc, ale utratit se dá jen to, co máme, na co si vyděláme. Vysvětlovat výši schodku přáními jednotlivých resortů proto nelze.
Hypotéza o prorůstovosti tohoto rozpočtu, naděje, že snad vysoký schodek by mohl v příštím období obnovit ekonomický růst, je iluzí. Chtěl bych, aby dnes tady bylo zřetelně slyšet, že iluze je zřejmá již dnes, a ve chvíli, kdy se stane realitou, bude možné kontrolovat, kdo této iluzi věřil, či kdo ji šířil a kdo ji odmítal.
Česká ekonomika v současné době prochází určitou stagnací ekonomického růstu, která byla vyvolána restriktivními opatřeními měnové a fiskální politiky. Tato opatření, značně přehnaná, dosáhla zlepšování obchodní bilance, v těchto chvílích se obnovuje rovnováha v platební bilanci. Kdyby se vláda - a to je důležité - nechystala k nezodpovědnému kroku, za který považuji navrhovanou výši dluhu, nutně by v této situaci ekonomiky musela Česká národní banka reagovat dramatickým snižováním výše úrokových sazeb. Pokud odpovíte, že tak činí, odpovím že ano, ale ne dramaticky, že tak činí pomalu a že tak hlavně v budoucnu nebude moci učinit proto, že pokud vláda vstoupí do hospodaření v příštím roce s deklarovaným schodkem 31 miliard korun - v závorce ve skutečnosti očekávaným dluhem kolem 50 a možná více miliard - Česká národní banka nebude moci uvolnit měnovou politiku, bude muset zachovat její restriktivnost, nebude moci dojít k dramatickému snížení úrokových sazeb. Z toho je jasný důsledek. Nebude moci dojít k obnovení hospodářského růstu.
Toto je odůvodnění pro slova, kterými jsem začal. Tento rozpočet je škodlivý, tento rozpočet nepomůže k obnovení hospodářského růstu. I když v tuto chvíli stojí tato hypotéza proti hypotéze vlády, má smysl ji vyslovit jen proto, aby se do roka a do dne dala porovnat pravdivost jednotlivých tvrzení, která teď při odůvodňování rozpočtu zaznívají.
Úplně na závěr svého vystoupení bych si dovolil něco ocitovat. Navrhovaný schodek může při započítání některých dalších faktorů, které hospodaření státu ovlivní, ve skutečnosti dosáhnout až 80 mld. Kč. Druhý citát: Struktura navrhovaného rozpočtu by neumožnila slibované oživení ekonomiky, protože např. podíl investic do infrastruktury ve srovnání s letošním rokem stagnuje. Je to citát ze zprávy ČTK zveřejněné 8. 10. letošního roku pod ev. č. F 00979. Tato zpráva se jmenuje "Kasal: Nikdo z poslanců KDU-ČSL nechce podpořit rozpočet".
Na závěr mého vystoupení bych si dovolil uvést motto, které jsem původně chtěl uvést na začátku, ale jeho cena nezávisí na okamžiku, v jakém je předneseno. Je to motto z velmi starých zdrojů a zní: Čert o morálce káže, a ocasem při tom na mši zvoní. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tlustému. Slovo má pan poslanec Oldřich Vojíř, připraví se pan poslanec Švrček.
***