(pokračuje M. Kučera ml.)
Dobře hospodařící organizace také proto, aby upevnily svoji konkurenceschopnost a prostorovou stabilitu, ale špatně hospodařící organizace a organizace těsně nad krachem chtějí půdu kupovat bez těchto záměrů. Těm nejde o zvýšení konkurenceschopnosti a o dlouhodobou stabilitu. Žijí ze dne na den, od výplaty k výplatě, takže chtějí jenom osvědčeným tunelářským způsobem přes zástavu nově nabytého majetku získat další finanční půjčky na výplaty svých mezd.
Z obdobných případů v průmyslu také vědí, že pokud smlouvu o koupi uzavřou, mohou na této půdě pak několik let hospodařit i bez nájmu a bez splátek, protože než se najde způsob, jak je z této půdy bude moci někdo vyhnat, a než se potom najde někdo, kdo to přes soudy protlačí a zaplatí, uplyne hodně a hodně vody.
Jsem přesvědčen, že je jednoznačně lepší nabídnout půdu do volné soutěže, než ji přednostně někomu prodat ke spekulativním účelům nebo někomu, kdo již s hospodařením na půdě končí, ji nechat. Zároveň věřím, že tento parlament již nebude chtít opakovat chyby, které zná z minulosti.
Zvažme proto klady a zápory prodeje státní půdy a formulujme podmínky tohoto prodeje tak, abychom našemu zemědělství prospěli, a ne ublížili. Jak jsem řekl, u soukromých farmářů je situace nejjednodušší. O nákup státní půdy se budou ucházet jen ti dobří, kteří si svým úsilím vytvořili možnost firmu rozvíjet a rozšiřovat. O nečisté úmysly se v této kategorii podnikatelů obávat nemusíme. Ručí na své půjčky celým svým majetkem a to, že chtějí svou firmu rozšířit, je nejlepším důkazem toho, že v zemědělství chtějí podnikat i nadále.
U organizací, které vzešly z původních JZD, je situace složitější. Přístup k nákupu pozemků od státu prostřednictvím fyzických osob se bude lišit nejen podle toho, jestli hospodaří úspěšně, nebo neúspěšně, ale také podle toho, jestli management je majetkově s organizací provázán, či nikoliv. Dá se předpokládat, že nákup státní půdy by byl realizován především prostřednictvím fyzických osob v managementu nebo větších vlastníků, a to jak členů, tak i pouhých pronajímatelů půdy. Tam, kde je management podílem svého majetku zainteresován na prosperitě firmy, je situace podobná té, jako je u soukromých farmářů. Pokud takováto organizace hospodaří dobře, bude chtít půdu nakoupit, firmu posílit a stabilizovat. Formou nákupu půdy přes fyzické osoby k tomu mají všechny možnosti a můžeme očekávat, že dojde k větší zainteresovanosti managementu na prosperitě firmy a pravděpodobně také k posílení jeho pravomocí. V takovém případě je to nepochybně krok velice užitečný. Ty firmy, které mají sice management majetkově s firmou provázaný, ale nehospodaří dobře, budou jistě nakupovat půdu jen po uvážení, jestli právě tyto investice budou tím správným řešením v posilování konkurenceschopnosti. I zde lze očekávat rozhodování racionální a poctivé.
Složitější situace bude u firem, kde management není s firmou majetkově provázán, což v řeči praktického života znamená, že nemusí být existenčně vázán na prosperitu firmy. Prodejem půdy výhradně přes fyzické osoby zde vytvoříme možnost, jak se stávající management může do majetkové provázanosti dostat, jak si může dlouhodobě upevnit své postavení a rozhodovací pravomoci. Svým způsobem jde o impuls, jak napomoci doladění majetkových a rozhodovacích vazeb v takovýchto podnicích. Čili jde o pobídku a vytvoření možnosti pro velice důležitý systémový a vývojový krok kupředu.
Naopak, pokud by takovéto firmy mohly nakupovat půdu přes hlavičku právnické osoby, tedy jako majetek společný, nebo chcete-li majetek všech a zároveň nikoho, lze předpokládat, že jejich cíle by nebyly dlouhodobé, ale velice krátkodobé. Získaly by totiž dvě možnosti. Za prvé za půdu nakoupenou na splátky získat úvěry od banky a tyto peníze použít na krytí provozních nákladů. V tomto případě nelze hovořit o stabilizaci zemědělského podniku, ale pouze o prohlubování jeho zadluženosti a odkládání systémových řešení situace.
Druhou možnost, kterou by tím získaly, je sepsat kupní smlouvu, neplatit splátky a neplatit ani nájemné samozřejmě a několik let tak moci na takové půdě beztrestně hospodařit.
Každý, kdo se jen málo zajímal o problémy privatizace, ví, že jde o dva klasické případy tunelování. Žádný státní úředník ani nezávislá komise nedohlédne do úmyslů a skutečných záměrů žadatelů o koupi státní půdy tak, aby mohli posoudit, komu půdu prodat a komu ne. Ale velice účinně lze vhodnou formulací podmínek prodeje nečistým spekulacím a záměrům předejít.
Ve stručném nástinu jsem vám zde popsal důvody, proč jsem přesvědčen, že státní půda by se měla prodávat výhradně fyzickým osobám, občanům tohoto státu. Dovolte mi, abych závěrem svého vystoupení zopakoval několik závěrů.
Jak z výše uvedeného vyplývá, tím, že umožníme prodej státní půdy pouze fyzickým osobám, vůbec neohrožujeme hospodaření právnických osob. Naopak, právnické osoby pozitivním způsobem vybízíme k dořešení vazeb mezi vlastnickými vztahy a rozhodovacími pravomocemi v podniku. Velice vás žádám, abyste se nad těmito slovy zamysleli, protože takovouto možnost již mít nikdy nebudeme. Prodejem půdy výhradně přes fyzické osoby bychom mohli učinit významný krok k odstranění základního rozdílu mezi soukromými farmami a společnými organizacemi po bývalých JZD, a to odstraněním rozdílného vztahu k obhospodařovanému majetku. Do světa bychom tak vyslali signál, že naše snaha přiblížit se vyspělému světu je opravdová a nepředstíraná, že připomínky ze strany Evropské unie, především ty o nevyjasněnosti majetkových vztahů a k pomalé restrukturalizaci zemědělských podniků, jsme ochotni nejen vnímat, ale i řešit. Tam, kde právnické osoby hospodaří špatně nebo kde přetrvávají rozpory mezi vlastnictvím majetku a rozhodovacími pravomocemi, použijme prodej státní půdy jako pobídku k nápravě této situace. Tam, kde nebude zájem tyto rozpory řešit, bude dán de facto prostor k rozvoji jiným formám hospodaření.
Jsem přesvědčen, že je to cesta správná a plně legitimní. Neobstojí tvrzení, že musíme prodávat půdu právnickým osobám, abychom nenarušili jejich celistvost a výhodu velkých obhospodařovaných ploch. Ten, kdo toto tvrdí, je buď velice naivní a nezná zemědělské prostředí, anebo chce cíleně nasypat finance přes státní majetek různým pochybným organizacím s ručením omezeným a chce vytvořit možnosti k obohacování jedinců klasickým tunelařením, a to dokonce i za tu cenu, že možnost přizpůsobit se vyspělému světu nejen odmítne, ale podstatným způsobem zhorší. To nejsou lidi, kteří by chtěli zemědělství pomoci, to jsou klasičtí lobbisté a tuneláři.
Sociální demokracie vyhlásila svou akcí "čisté ruce" boj všem tunelářům. Obávám se, že pouze neznalost skutečného stavu našeho zemědělství ji vedla k tomu, že předložila takovýto návrh zákona. Věřím, že ministr zemědělství, pan premiér, ani pan Palas, ani vláda nemají v úmyslu vydat státní půdu k čerpání spekulativních financí, aby následně honila tuneláře ve svých demonstrativních politických akcích.
***