(pokračuje Payne)
Nesměly se u nás provozovat a nutno říci, že první republika docela spokojeně přečkala ta dvě desetiletí s touto regulací.
Já sám se přiznám, že mně osobně by bylo nejbližší, kdyby možná velká část podnikání v hazardních hrách byla zcela zakázána. Myslím si, že bychom si tím vyřešili všechny problémy, nikoho bychom nediskriminovali a možná, že bychom se dostali k užitečnější práci. Museli bychom ovšem samozřejmě řešit ve státním rozpočtu financování některých dobročinných akcí, které jsou dnes z těchto her financovány. To se může dotýkat sportu, údržby památek, některých zdravotnických zařízení apod. Tam by potom stát musel převzít péči o tyto záležitosti, ale já se domnívám, že to je jeho povinnost tak jako tak a že by se z té povinnosti neměl vyvléknout.
Chtěl bych uvést ještě další důvod, proč ty spotřebitelské soutěže mají dopad na naše podnikatelské prostředí. Jde o to, že ty spotřebitelské soutěže zpravidla organizují velké firmy. Pro řekněme pekaře, který produkuje vánočky v jižních Čechách, se téměř nevyplatí organizovat spotřebitelskou soutěž, když okruh jeho klientů je v podstatě stálý a touto soutěží by rozsah svých klientů stejně nezvýšil.
Problém je ovšem v tom, že zákon ve stávající podobě diskriminuje právě takového pekaře v jižních Čechách, který byl šikovný, schopný a uzavřel jakýsi kontrakt a má řekněme svého partnera, spoluinvestora např. v Rakousku. Stávající zákon tomuto malému pekaři zakáže provádět reklamu na své výrobky tímto způsobem. To mně připadá, že je vlastně ten nejhorší důsledek stávající úpravy zákona, že postihuje vlastně ty nejšikovnější podnikatele, nejšikovnější živnostníky, kteří si dokázali najít zahraničního partnera. Ti nešikovní, kteří dosud žádného zahraničního partnera nemají, mohou vesele podnikat i v této oblasti. To mi připadá naprosto komické, protože vlastně postihujeme ty schopné a dáváme větší šance těm neschopným. Mám pocit, že to je naprosto obrácený gard, než bychom si snad přáli. Jde však o to, že ty velké firmy, které zpravidla soutěže organizují, tím likvidují ty malé živnostníky. Je to vlastně jedna z forem, jak ty velké koncerny mohou vytlačovat z trhu ty menší.
Zkusme vzít v úvahu některé podobné hry, které provozují některá nákupní střediska za tím účelem, aby stáhla klienty k sobě, aby klienti nechodili do malých prodejen, do malých pekáren, do malých cukráren, ale aby nakupovali v hypermarketech. To je podstata toho boje, kdy my vlastně umožňujeme prostřednictvím těchto spotřebitelských soutěží rozšiřovat vliv monopolů, ačkoli - a to je otázka názoru - někteří lidé si pravděpodobně přejí, aby se udržely drobné živnosti.
Já si tedy myslím, že bychom se měli znovu vracet k základním principům, k základní filozofii tohoto zákona a odtud začít odvíjet nějakou legislativní úpravu. Nikoli že vycházíme ze stávajícího stavu a snažíme se ho záplatovat. Mám pocit, že je nejvyšší čas vrátit se k základním principům.
Ještě několik slov k té diskriminaci zahraničního kapitálu. Rád bych připomněl, že když jsme projednávali novelizaci tohoto zákona na jaře letošního roku, byl nám doručen - každému do ruky - dokument od Ústavu státu a práva, kde bylo místopřísežné prohlášení, že navrhovaná úprava nebude v rozporu s žádnou mezinárodní dohodou. Já jsem už tehdy vyslovil pochybnost nad kompetencí tohoto ústavu a navrhoval jsem, že by za to měl být dokonce potrestán. Vstupuje nám to totiž do zajímavé debaty o financování vědy, protože tento ústav, který vydává takováto stanoviska - a jak jsme se všichni přesvědčili, nepravdivá stanoviska - je financován z peněz na vědecký výzkum! Já to připomínám, protože zanedlouho budeme diskutovat o rozpočtu. Budeme právě diskutovat o této kapitole, o financování vědy, a já chci říci, že z těchto peněz se financují instituce, které dávají posudky, které byly jednostranně politicky využívány, ta instituce nedokázala dát objektivní posudek nezávisle na politické objednávce, která si ten posudek vyžádala. Připadá mi, že to je velmi smutný doklad toho, jak vlastně se využívají peníze na vědecký výzkum u nás. Mám za to, že zejména v akademii věd by celá řada ústavů měla být buď zprivatizována, nebo zrušena, nebo dokonce zrušena a potrestána, anebo by měla být převedena zcela do soukromého sektoru, kam by snad patřila. Pak by skutečně bylo více peněz na opravdový vědecký výzkum, který by naší zemi prospěl.
Dovolte ještě, abych přečetl z evropských dokumentů jednu pasáž, která byla mimo jiné také citována v tom posudku Ústavu státu a práva. Ovšem byla citována v neúplné podobě.
Evropský soud ve věci loterií skutečně rozhodl v tzv. případu Schindler a v tom rozhodnutí se říká, že zvláštní charakter loterií opravňuje domácí orgány, aby si zachovaly dostatečnou volnost v rozhodování o podmínkách nutných k ochraně hráčů a v širším měřítku, zahrnujícím specifické společenské a kulturní rysy členských států, o podmínkách nutných k udržení pořádku ve společnosti. Tady vkládám svůj dodatek - to bezesporu není náš případ.
Dále cituji: Jedná se o podmínky pro způsob provozování loterií - to je právo každého, státu, dodávám a pokračuji v citátu - o velikost sázek a umístění zisků, které přinášejí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je v kompetenci orgánů určovat případné restrikce na činnost loterií, ale i rozhodovat o jejich zákazu. To vše za předpokladu, že restrikce nikoho nediskriminují.
To je ta věta, kterou Ústav státu a práva vědomě přehlédl, že žádné takové opatření nesmí mít diskriminační charakter. To svědčí o nekompetentnosti tohoto ústavu, jestli se vedoucí činitel podepsal vlastnoručně pod takovýto posudek, tak po mém soudu si měl podepsat svůj profesní ortel smrti.
Vážení přátelé, myslím, že nás čeká ještě druhé čtení, a doporučuji, abychom tento zákon postoupili do druhého čtení, protože v této věci je určitě potřeba naléhavě některé věci vylepšit. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Paynovi. Dalším přihlášeným do rozpravy, a to na základě písemné přihlášky, je pan poslanec Pilip. Připraví se pan kolega Recman a Hofman. Další přihlášky nemám.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já v mnohém souhlasím s tím, co tady říkal můj předřečník, takže to zkrátím. Jenom k tomu Ústavu státu a práva - je otázka, jestli to nebyl nějaký příspěvek k metodám hledání diverzifikace financování ústavu, protože i já jsem přesvědčen, že ten posudek byl záměrně zkreslený a že to bylo velmi neprofesionální ze strany tohoto ústavu. Upozorňoval jsem na to už ve svém minulém vystoupení.
Především bych ale chtěl říci, že jsem již při tom minulém projednávání - ještě z titulu ministra financí - několikrát varoval před hrozícím mezinárodním konfliktem jak ze strany Evropské unie, tak ze strany USA, kde jednoznačně dochází k porušení našich dvoustranných smluv. Bohužel tato slova se naplnila. Nebyl jsem ostatně sám, kdo na to upozorňoval. Byl bych rád, abychom si tady uvědomovali, že my sice můžeme polemizovat o tom, jestli třeba některé věci, ke kterým jsme se už zavázali, jsou oboustranně výhodné, ale jestliže jsme se k nim zavázali, tak jsme prostě povinováni je respektovat.
Pokud někde podepíši nájem na byt a za půl roku řeknu, že ta cena se mi zdá vysoká, tak pravděpodobně ji budu platit dál, anebo musím říci, že v tom bytě nechci bydlet. Já myslím, že my do Evropské unie vstoupit chceme, že své mezinárodní závazky plnit chceme. Potom si sice můžeme říci, že některé věci se dohodly špatně, ale přesto jsme je povinováni respektovat. Navíc si myslím, že těch případů, kde se takto zbytečně dostáváme do konfliktů, a tím zhoršujeme i výchozí situaci České republiky pro jiná mezinárodní jednání, přibývá a že to rozhodně nevylepšuje vyjednávací pozici České republiky pro další otázky, které ještě budeme muset vyjednávat.
***