Poslanec Michal Doktor: Já bych chtěl jen na doplnění uvést, že v tisku 64, tak jak nám byl doručen a na nějž já jsem se odvolával, je rozpočet koncipovaný jako vyrovnaný, tzn., že příjmy i výdaje jsou 10 milionů 286 tisíc.

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Pan zpravodaj tedy v tomto duchu upřesňuje, nebo neupřesňuje návrh, o kterém budeme hlasovat? Je souhlas? Teď se ptám pana zpravodaje.

 

Poslanec Svatomír Recman: Souhlas s tímto návrhem není.

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Souhlas není, ale že budeme hlasovat o těchto věcech najednou, s tím, to je zřejmě nepochybné. Je to tak? Je.

Takže o tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 224, které jsem zahájil.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Tento návrh nebyl přijat, když se pro vyslovilo 58 poslankyň a poslanců, proti 55.

 

Prosím o další návrh, pane zpravodaji.

 

Poslanec Svatomír Recman: Teď bychom hlasovali o výši poplatků družstevních záložen na rok 1999. Pozměňovací návrh hovoří 0,09 procenta. Jako zpravodaj nedoporučuji.

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji.

 

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 225, které jsem zahájil. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Tento návrh nebyl přijat, když se pro vyslovilo 58 poslankyň a poslanců, proti bylo 61.

V tuto chvíli tedy přistoupíme k hlasování o původním návrhu.

 

Poslanec Svatomír Recman: Žádné pozměňovací návrhy nebyly přijaty, takže doporučuji hlasovat o původním návrhu. S vaším svolením ho přečtu.

"Poslanecká sněmovna: I. schvaluje návrh rozpočtu Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami na rok 1999 ve výši příjmů 14 milionů 286 tisíc korun včetně 3 milionů korun návratné finanční výpomoci od státu a ve výši výdajů 9 milionů 660 tisíc korun, z toho investičních 350 tisíc korun; II. stanoví výši poplatků družstevních záložen na rok 1999 ve výši 15 setin procenta všech vkladů k 31. prosinci 1998.

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové, na žádost z pléna jsem vás odhlásil. O tomto návrhu, tak jak jej v tuto chvíli přednesl pan poslanec Recman, rozhodneme v hlasování pořadové č. 226. Prosím váš všechny o novou registraci.

 

Hlasování o tomto návrhu, pořadové číslo 226, v tuto chvíli zahajuji.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Tento návrh byl přijat, když se pro vyslovilo 105 poslankyň a poslanců, proti 12, nehlasovalo 9. Děkuji.

 

Tím jsme ukončili projednávání bodu 34, kterým byl sněmovní tisk č. 64. V tuto chvíli, než přistoupíme k poslednímu bodu, se přihlásil místopředseda sněmovny pan Ivan Langer. Prosím.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem zaregistroval velkou snahu ještě některých kolegů pracovat po skončení jednání této sněmovny v rámci jednání organizačního výboru a tímto je mohu uklidnit, že jim vycházím zcela plně vstříc. Patnáct minut po skončení jednání Poslanecké sněmovny zasedne tedy organizační výbor.

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi Langrovi.

Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli otevírám poslední bod

 

35.
Výroční zpráva a účetní závěrka
Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky za rok 1997
/sněmovní tisk 67/

 

Prosím, aby se nejprve slova ujal pověřený člen vlády ministr financí pan Ivo Svoboda. V souladu se zákonem č. 551/1991 Sb., nám sdělil vyjádření vlády k předložené zprávě. Prosím, pane ministře, můžete hovořit.

 

Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Děkuji za slovo. Já se zaměřím na problematiku finanční, která je mi vlastní, a myslím si, že s ohledem na projednávanou materii, že i v diskusi a při dalším rozhodování bude klíčová.

Mé úvodní slovo vychází z toho, že již v roce předchozím obhospodařovala Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) přes 75 % činností veřejného zdravotního pojištění a její vůdčí postavení se integračními procesy zdravotních pojišťoven ještě upevnilo.

Kromě zákonných úloh pro celý systém, jako je správa přerozdělení pojistného a vedení centrálního registru pojištěnců, byl právě rok 1997 charakteristický iniciativami VZP danými jejím postavením a váhou uvnitř systému i značnými informačními zdroji.

Vyzdvihnout je možné nejen provádění metodického servisu pro ostatní zdravotní pojišťovny, ale i určité avantgardní podněty v přípravě i realizaci změn v oceňování jednotlivých segmentů zdravotní péče.

S odstupem času lze právě převážně bodové hodnocení výkonů k zavádění širšího spektra forem stanovení úhrad, k časovému a věcnému limitování výkonů ke kombinovaným metodám s kapitační platbou a paušalizací úhrad v lůžkové zdravotní péči hodnotit jako jeden ze stabilizačních prvků finančního hospodaření VZP i systému jako celku v roce 1997. Jakkoli bylo zvláště zavedení paušál tehdy chápáno jako něco dočasného a nesystémového, přispělo spolu s ostatními změnami ve výdajové politice v roce 1997 u VZP alespoň ke snížení ztráty běžného hospodaření v meziročním srovnání, která v objemu téměř 2,5 miliardy korun byla o více než 1 miliardu korun menší než v roce předchozím.

Na rozdíl od ostatních zdravotních pojišťoven se však nepodařilo VZP zastavit narůstání závazků vůči zdravotnickým zařízením, z nichž závazky po lhůtě splatnosti dosáhly rovněž přes 2,5 miliardy korun. K pozitivnímu ocenění vnitřních stabilizačních prvků na výdajové straně zdravotního pojištění přispívá však to, v jaké situaci se fungování systému v roce 1997 nacházelo. Probíhala velmi kontroverzní diskuse v procesech přípravy tzv. nového kodexu veřejného zdravotního pojištění. Přes nejistotu a očekávání změn, o nichž až do úrovně předlohy zákona pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu na konci roku 1997 nebylo jasno, zda mají nějakou šanci na schválení zejména v návrzích forem vícezdrojového financování a tzv. spoluúčasti pacientů, systém jako celek se finančně nepropadl a zvláště nyní, s odstupem času, kdy lze již srovnávat v hrubých rysech léta 1996 až 1998, dopadá v základních charakteristikách finančního hospodaření rok 1997 lépe než rok letošní, a to i přesto, že v letošním roce byla výrazně zvýšena platba státu do zdravotního pojištění.

Na rozpočtovaný půlroční požadavek na státní rozpočet, resp. přínos pro zdravotní pojištění, činí přes 3,6 miliardy korun. I když pozitiva výdajové regulace a stále aktuální procesy jejího dalšího zdokonalování nikdo nezpochybňuje, je třeba se ptát na další příčiny a faktory, které charakterizovaly hospodaření VZP v roce 1997. Ty však již v sobě obsahují zárodky rizik pro budoucnost.

Na počátku se zmíním o tom, že v roce 1997 bylo opětně vyhověno žádosti VZP jako správci přerozdělení pojistného o tzv. předsunutí platby ze státního rozpočtu ve výši 1,5 miliardy korun, podložené objektivně zdůvodněným sezonním skluzem v úhradách za zdravotní péči v průběhu kalendářního roku. I když tento manévr musí být z hlediska ročního hospodaření státního rozpočtu finančně neutrální, neboť na podzim stát z přerozdělení strhává to, co na jaře půjčí do systému navíc, lze hodnotit tento krok i v roce 1997 jako stabilizační prvek, zejména ve výše zmíněné situaci zavádění nových metod a forem úhrad za zdravotní péči. Bezpochyby se může použití tohoto nástroje časové redistribuce uvážit i v budoucnu, ale v podmínkách hospodaření s deficitním státním rozpočtem to bude velmi obtížné až problematické.

Za samostatný problém považuji úlohu rezervních fondů zdravotních pojišťoven. I legislativní požadavky v této oblasti budou vyžadovat jistou revizi. Je totiž zřejmé, že v systému veřejného zdravotního pojištění založeného na nejširší občanské solidaritě povinných příspěvků a průběžném financování nelze klást nad zákonnou tvorbu rezerv u licencovaných zdravotních pojišťoven stejné požadavky jako v individuálním pojištění soukromém. Při vyrovnaném hospodaření, nebo inklinuje-li systém finančně k tvorbě přebytků běžného hospodaření, je tvorba rezervních fondů a využití legislativně přípustných cest jejich kapitalizace jistě žádoucí, především s argumentem finanční zálohy pro horší časy.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP