Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Janečkovi, připraví se poslanec Tomáš Kladívko, po něm pan poslanec Zdeněk Kořistka, za ním je přihlášen pan poslanec Jan Klas, paní poslankyně Taťána Jirousová a zatím posledně přihlášený do rozpravy je pan poslanec František Chobot.
Poslanec Josef Janeček: Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se pozastavil nad kapitolou Ministerstva zdravotnictví. Jinak jenom pod čarou bych řekl, že tak jak byla kapitola zpracována v rozpočtovém výboru, je opravdu asi v rozporu s jednacím řádem. Náš výbor se tím nezabýval.
Já bych jenom chtěl říci, že je obecně známo, že našemu zdravotnictví chybějí jasná pravidla pro hospodaření. Je to problematika efektivity vynakládání finančních prostředků. Ministerstvo připravilo tzv. konsolidační program, který podle informací z ministerstva podle pana náměstka má sloužit především k oddlužení těch nemocnic, jejichž managementy, když to řeknu kulantně, nehospodařily zcela korektně. To znamená, že nastává situace, že pokud máme vedle sebe dvě nemocnice, z nichž jeden management hospodařil velmi správně a druhý velmi nesprávně, možná až na hranici trestního zákona, tak další finanční prostředky dostane ona nemocnice, jejíž management se choval velmi špatně.
K tomu, abychom si uvědomili zdroj těch problémů, je potřeba si v celém systému ujasnit, jakým způsobem vznikaly ty dluhy, ta zadluženost, jejich zdroje a rozložení. Takovým prvním impulsem, první skupinou, kde vznikala zadluženost, jsou dluhy za zdravotními pojišťovnami, které zanikly nebo jsou v likvidaci. To jsou nároky řekl bych přímo z ústavy. U nás totiž právní řád říká jednu věc, že zdravotnická zařízení musí některé výkony provést, že lékárny musí vydat lék. Takže ono zdravotnické zařízení, případně lékárny se dostaly do podivné situace. Totiž musely vydat zdravotnický materiál, musely vydat lék, a to i v případě, kdy věděly, že jim to nebude proplaceno. Z hlediska ústavy to je cosi - a já jsem o tom vedl spor i s předchozími ministry - protiústavního. Protože to je de facto konfiskace majetku. On musí vydat s tím, že nedostane zaplaceno, ale je to materiál. Já bych pochopil, kdyby Ministerstvo zdravotnictví přišlo s návrhem, že zaplatí oprávněné dluhy, které vznikly za těmito pojišťovnami.
Druhá taková oblast vzniká tím, že naše pojišťovny platí pozdě. Víte, že doba splatnosti se neustále prodlužuje. Čili bych pochopil i to, kdyby ministerstvo přišlo s návrhem na posílení fondu zdravotního pojištění, tak aby se ona doba splatnosti zkrátila.
Další otázka je, jestli toto všechno jsou úlohy ministerstva, zdali jenom toto jsou jeho úlohy. Já se domnívám - a je to choroba dlouhodobá - že tady chybí cosi, jako jsou celoplošné zdravotnické programy. To je něco, co nemůže dělat jedna pojišťovna pouze pro své pacienty, ale je to něco - pokud je to významné - co by mělo být poskytováno celé populaci. A právě garantem takovýchto celoplošných zdravotnických programů by podle mého názoru mělo být Ministerstvo zdravotnictví a mělo by k tomu mít i finanční prostředky.
Jako příklad lze uvést nejenom programy, které jsou možná mediálně zajímavé, jako je depistáž karcinomu mamy, ale je to třeba otázka prevence zubního kazu, protože víme, že vypadla fluorizace a stav chrupu našich dětí se prudce zhoršuje. Rozuměl bych tomu, kdyby ministerstvo iniciovalo program fluorizace např. kuchyňské soli, protože redukce zubního kazu jde např. na 70 - 80 %.
Vzhledem k těmto návrhům bych si dovolil navrhnout usnesení, které by znělo:
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby částku programu konsolidace, která je převedena do vládní rozpočtové rezervy, použila především 1. na úhradu oprávněných pohledávek zdravotnických zařízení za zaniklými a likvidovanými zdravotními pojišťovnami, 2. k financování celoplošných preventivních programů ve zdravotnictví, 3. k posílení pojišťoven provádějících zdravotní pojištění - jde tedy o to, aby se zkrátila ona doba splatnosti.
Uvědomuji si, že zvláště o třetím bodu může být diskuse, je pravda, že prostředky, které jsou k dispozici, znamenají zkrácení doby splatnosti, řeknu to otevřeně, o jedenapůl, dva dny, čili to není nic dramatického, nicméně je to spravedlivé, a proto navrhuji, aby se o každém z těchto bodů jednalo zvlášť. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Vidím přihlášku ministra zdravotnictví a podle § 67 zákona o jednacím řádu mu uděluji slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Ivan David: Z toho, co tady přede mnou říkal pan poslanec Janeček, souhlasím s tím, co navrhuje, pokud se týká dluhu po zaniklých pojišťovnách. Je to částka, která odpovídá 168 milionům. Souhlasím i s tím, že stát by se měl podstatně více než dosud věnovat celospolečenským preventivním programům, a to jak v primární, tak možná zejména v sekundární prevenci. Víme, že řada preventivním programů se zcela rozpadla. Je to velký problém také s ohledem na to, že neexistuje důkladná evidence pacientů a evidence osob, které vyžadují sekundární prevenci.
Pokud se však jedná o třetí návrh, domnívám se, že je příliš přehnaně optimistické, že by se převedením těch prostředků pojišťovnám zkrátila doba splatnosti o 3 až 4 dny, protože zbývající částka je asi 300 - 400 milionů, což odpovídá asi jednomu dni. Čili z hlediska objemu prostředků, s nimiž nakládají pojišťovny, je to zcela zanedbatelná částka. Domnívám se, že tato forma spravedlnosti je poněkud zvláštní. Je to, jako kdyby jeden pacient potřeboval transfuzi a my bychom každému z širokého okolí dali jednu kapku krve. Bylo by to jistě spravedlivé, ale moc by to nepomohlo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu ministru zdravotnictví. Uděluji slovo panu poslanci Zdeňku Kořistkovi.
Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl tento pozměňovací návrh:
Navrhuji převést 142 milionů Kč z kapitoly č. 398 Všeobecná pokladní správa - dotace na podporu exportu, Česká exportní banka do kapitoly č. 322 Ministerstvo průmyslu a obchodu, kapitálové výdaje, program číslo 322050 - výstavba a technická obnova inženýrských sítí průmyslových zón.
Zdůvodnění: Průmyslové zóny jsou jednou ze schválených investičních pobídek. Na vybudování průmyslové infrastruktury lze poskytnout bezúročnou půjčku obcím do výše 60 % nákladů. Poskytnutí investičně připraveného území je běžnou investiční pobídkou nabízenou v mnoha zemích. Nemusíme chodit daleko. V Polsku několik desítek kilometrů na sever, v oblasti Katovic a Opole, vyrostly na základě vstřícných kroků vlády a obcí desítky nových kapacit, kde bylo během dvou let proinvestováno cca 750 milionů ECU a vzniklo více než tři tisíce nových pracovních příležitostí.
Kroky vlády ČSSD v této oblasti jsou povzbuzující a patří z mého hlediska k pozitivům v hospodářské politice, ale je nutno udělat další aktivní kroky. Prvním z nich je velkorysejší zafinancování průmyslových zón, tedy infrastruktury pozemků patřících obcím.
***