(pokračuje Doležal)
To ve své podstatě znamená, že my, poslanci, máme vystavit čistou směnku pro správu národního parku, aby mohla bez omezení sama stanovovat omezení vlastníků i hospodářská opatření jako v již zmiňovaném Národním parku Šumava, s možnými nedozírnými následky jako právě tam.
Za sedmé. Předložený zákon o národním parku navrhuje i změny již zmíněného zákona o ochraně přírody č. 114/1992 Sb. Například vymezení zón po schválení tohoto návrhu se má svěřit pouze orgánům ochrany přírody, a to bez projednání s dotčenými orgány státní správy.
Schválení tohoto opatření by znamenalo možnost nejtvrdších opatření na území jednotlivých zón u všech stávajících národních parků až po zastavení jakékoli činnosti bez předchozího projednání. To je snad vůbec nejhorší možnost, jaká existuje.
Za osmé. Oprávněnou nedůvěru budí i ta součást návrhu, která uvádí požadavky na státní rozpočet. Ty jsou zřejmě úmyslně neúměrně nízké. Například nejsou zahrnuty náhrady za omezení vlastníků, ale i přesto dosavadní návrh požaduje poskytnutí dalších desítek milionů korun ze státního rozpočtu na ochranu již nyní dostatečně chráněného území, když chybějí prostředky na zdravotnictví, školství atd.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, ze shora uvedených důvodů považuji předkládaný návrh za nejen velmi nekvalitně připravený, ale hlavně zbytečný, a proto návrh zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko navrhuji zamítnout.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo paní poslankyni Zdeňce Horníkové.
Pro stenozáznam sděluji, že pan poslanec Jiří Maštálka má náhradní kartu č. 2, Připraví se pan poslanec Robert Kopecký.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych vás v krátkosti seznámila s důvody, které mě vedou k tomu, abych podpořila návrh na zamítnutí vládního návrhu zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko. Zákona, který na straně jedné má za cíl zvýšit stupeň ochrany přírody, na straně druhé znamená ne nevýznamné omezení zejména vlastnických práv pro občany i orgány měst a obcí v této lokalitě.
Na rozdíl od kolegy Ambrozka, který zde vystoupil s tím, že má všechna doporučení k tomu, aby byl zákon přijat, musím říci, že naopak mám materiály, které hovoří proti přijetí tohoto zákona. Dle mých informací nebyl návrh zákona projednán zcela v souladu se zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ať jsou projednávány jednotlivé jeho varianty již od roku 1993, ale bohužel vždy poměrně chaoticky a často bez konkrétních výstupů a konsenzu, který nutně musí existovat mezi tím, kdo vlastnická práva omezuje, a kdo je omezován.
Ve svém vystoupení, omlouvám se, budu opakovat některé argumenty, které zde již zazněly, ale myslím si, že jsou to argumenty vážné, a bude to spíše určité shrnutí.
Existují vážné pochybnosti o tom, že rozloha, a tedy jedno ze základních dat potřebných pro jednání Národní parku České Švýcarsko, doznala změn ve vládním návrhu oproti rozloze, která byla předmětem jednání, a proto se nemohli konkrétní vlastníci zúčastnit právě řádného projednávání.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, paní kolegyně. Chtěl bych upozornit poslance ze všech stran, zda by nemohli ztišit své projevy ve sněmovně, zda by nemohli umožnit paní kolegyni ukončit v důstojné atmosféře její vystoupení.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Děkuji, pane předsedající.
Tento problém souvisí také se skutečností, že Ministerstvo životního prostředí použilo s největší pravděpodobností zkreslené údaje o majetku fyzických osob a obcí.
Musím také konstatovat, že kvalita mapového podkladu, který dostali poslanci k dispozici, je nedobrá a orientaci v problému spíše škodí než pomáhá a může do budoucna být zdrojem opodstatněných pochybností o tom, co vlastně sněmovna schválila.
Za zmínku také stojí finanční požadavky na státní rozpočet, potřebné na zařízení a financování provozu národního parku, které jsou, dle mého názoru, podhodnocené a nereálné, nepředstavují částky, se kterými lze účinně a efektivně spojovat národní park.
Dále mě mrzí, že v materiálu chybí zmínka o plánu péče o lesy a plánu péče o skalní útvary, neboť po řešení také volá problém pohybu nestabilních skalních útvarů v oblasti Hřenska. Dále mě mrzí, že předkladatelé nepromítli do materiálu změny stavebního zákona, zákona o lesích.
Komentovat důvodovou zprávu a její úroveň, je, myslím, zbytečné. Pan ministr si je, předpokládám, v tuto chvíli vědom skutečnosti, že Ministerstvo životního prostředí si ji příliš nedopracovalo a že její kvalita neodpovídá vážnosti problému, na který má reagovat, viz zpráva zpravodaje.
Chybějí mi také argumenty Ministerstva životního prostředí vyvracející názory odpůrců zřízení národního parku, které jsou a byly Ministerstvu životního prostředí známy, ať už jde o obavy z opakované situace. Už zde byly několikrát zmíněny ty, které se staly v Národním parku Šumava, či argumenty, že návrh nesplňuje podmínky pro zřízení národního parku dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve vazbě na § 15, odst. 1 tohoto zákona.
Na závěr tedy chci říci, že především z důvodů průběhu a chyb při projednávání a možném zpochybňování záležitostí při tvorbě tohoto zákona, umožňujícím různým lobby a odpůrcům vzniku národního parku úspěšně argumentovat proti jeho zřízení, navrhuji zamítnutí tohoto zákona s tím, že předpokládám znovuprojednání, ovšem s jasnými daty, průhlednou procedurou projednávání, objektivními požadavky na státní rozpočet a důvodovou zprávou na úrovni odpovídající vážnosti tohoto tématu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Slova se ujme poslední písemně přihlášený kolega, a to pan poslanec Kopecký.
Poslanec Robert Kopecký: Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych i já se vyjádřil k myšlence Národního parku České Švýcarsko.
Mám k této oblasti trochu zvláštní emotivní vztah. Narodil jsem se tam a prožil jsem tam více než polovinu života. Je to poslední krásný kout, který severní Čechy mají. Ty těžce zkoušené severní Čechy, kde Krušné hory prakticky neexistují a v Jizerských horách devastace pokračuje, mají ještě České Švýcarsko. Mají České Švýcarsko, které má v potocích křišťálovou vodu, a vím, o čem mluvím. Mají tam unikátní lesy, smrky, které mají svůj habitus až k zemi. Mají tam dřeviny, olšiny a další dřeviny, které jsou velmi vzácné. Vím, o čem hovořím. Jsem odtamtud, jsem rodák ze Starých Křečan na okraji tohoto národního parku.
Dovolte mi, abych plně podpořil tento vládní návrh, protože pokud v této době se nám nepodaří opět tento národní park vyhlásit, bude to tragédie na části, která se rozkládá od Mikulášovic po České Stěny. Zeptejte se starostů, kteří nám telefonují a kteří nám posílají faxy. Zeptejte se starostů Dolní Poustevny, Krásné Lípy, Mikulášovic a dalších, jestli si přejí tento národní park. Zeptejte se obyvatel, kteří tam žijí. Je to krásný kout krásných a pracovitých lidí, kteří dnes nemají práci, a věřím, že by jim turistický ruch spojený s tímto parkem velmi pomohl.
Chtěl bych říci, že je to poměrně málo dotčená oblast průmyslem, protože průmysl, který tam byl, byl lehký průmysl, ať to byla výroba umělých květin v Dolní Poustevně, nebo ať to byla výroba nožů v Mikulášovicích, Elitky apod. Nic, co by mohlo devastovat ještě více tuto oblast.
***