(pokračuje Kužvart)
Z pohledu rozvoje celého regionu bych chtěl konstatovat, že jsem na pozvání ústeckého primátora tam strávil celý den, hovořil jsem v teplickém divadle s občany, odtud pocházejícími poslanci této sněmovny. Mám za to, že přetrvávající pocit, že tato dálnice svým dokončením podmíní hospodářský rozvoj regionu, je určitým zjednodušením. Hospodářský rozvoj každého regionu je podmíněn celou řadou dalších faktorů, nejen dopravní obslužností, ale dopravní obslužnost pochopitelně má velkou roli.
Chtěl bych konstatovat, že i kdyby trasa této dálnice měla vést výrazně jinudy, úplně jiným koridorem - víme, že řadu let se uvažuje o tzv. chomutovském koridoru - tak i v těchto oblastech a okresech je obrovská nezaměstnanost, čili teď bych do toho nerad míchal otázky, kudy to povede, z pohledu rozvoje ekonomického toho kterého regionu. Logicky to vždy povede k nějakému zvýšení hospodářských aktivit a pomůže se buď jedné skupině okresů, nebo jiné skupině okresů. Tady je ten základní problém a v tom je podstata interpelace, jak by např. - a to je ta druhá otázka - vypadaly dopady dopravy na životní prostředí bez realizace této dálnice. Ale na to jsem už zčásti odpověděl před chvílí. Protože se nejedná o úvahu, kolik by dnešní dopravní zátěž bez vybudování dálnice znamenala pro ten region, uvažujme ve výhledu 2010 a dále, kdy to již začne fungovat jako transevropská magistrála s mnohem většími přepravními výkony.
Třetí dílčí otázka, která zazněla v interpelaci na závěr, se týkala obecně úvah Ministerstva dopravy a spojů a Ministerstva životního prostředí o dokončení rychlostních komunikací směrem na západ či severozápad. Chtěl bych konstatovat, že návrh dopravních sítí, jak byl zpracován Ministerstvem dopravy a spojů, je pochopitelně předmětem - nebo bude v nejbližší době - posuzování vlivů na životní prostředí. Chtěl bych upozornit, že právě aplikací tohoto zákonem požadovaného procesu se vyhneme slepým uličkám, patovým situacím, kdy někde bude už něco z poloviny vybudováno a najednou se někde najde dílčí problém, který pochopitelně pro takovouto liniovou stavbu znamená obrovský technický problém.
Celá záležitost dálnice D8, její výstavby, konkrétního trasování, je určitým důsledkem dob minulých, kdy se obcházely předpisy. Chtěl bych na závěr konstatovat, že jestliže 20. listopadu bylo vydáno rozhodnutí, kterým nebyla udělena výjimka z ochranných podmínek Chráněné krajinné oblasti České středohoří pro stavbu dálnice D8 v úseku Lovosice-Řehovice, tak byly podány rozklady k vydanému rozhodnutí Ředitelstvím silnic a dálnic České republiky Praha a dále se jednalo o stavbou dotčené obce. Dne 21. prosince minulého roku odbor ochrany přírody Ministerstva životního prostředí si vyžádal od účastníků řízení vyjádření k podaným rozkladům s termínem do 17. ledna a rozkladová komise v této věci zasedne 9. února 1999. Proč tak podrobně vypočítávám, kdo, kdy, co, jak udělá. Chtěl bych tady předeslat, že častá kritika, jakým způsobem se rozhodovalo či rozhoduje, že je to rozhodnutí svévolné dvou tří pracovníků Ministerstva životního prostředí zdaleka není na místě. Druhoinstanční konečné rozhodnutí, proti kterému již není odvolání, není činěno jedním, dvěma, třemi úředníky. Ona rozkladová komise ministra je složena i z externích odborníků z fakult s právnickým zaměřením, z externích odborníků z jiné problematiky a velmi pečlivě zvažuje, zdali bylo v tom prvoinstančním rozhodnutí vše posouzeno a i procesně zvládnuto tak, jak má.
Chtěl bych konstatovat, že Ministerstvo životního prostředí minulý měsíc vydalo podle onoho zákona 114 výjimku k dálnici D11 na Hradec Králové. Tam bylo seznáno, že veřejný zájem vydat výjimku podle zákona je oprávněný a byl zdokladován. Dále bych chtěl konstatovat, že také minulý měsíc Ministerstvo životního prostředí vydalo své stanovisko k jiné lokalitě, konkrétně k obchvatu dálnice D5 kolem Plzně. Toto stanovisko je podle zákona 244/92 Sb. a podle našeho soudu umožňuje řešit svízelnou situaci plzeňské aglomerace z hlediska i tranzitní dopravy.
Toto udělování výjimek není o tom, že Ministerstvo životního prostředí říká všemu ne, jen jde o to, že zde máme právní předpisy, konkrétně od r. 1992 zákon č. 114 na ochranu přírody a krajiny, a pokud chceme být právním státem, musíme tyto předpisy ctít.
Chtěl bych zakončit svoji odpověď na interpelaci poslance Fischera tím, že jednou z určitých výtek Evropské unie vůči České republice z hlediska našeho stavu ke vstupu bylo právě i to, jakým způsobem je v naší zemi právní řád dodržován, resp. právní předpisy vynucovány. Bylo by i vůči zahraničí velmi negativním signálem, kdybychom jako na běžícím pásu bez posouzení všech okolností vydávali ony výjimky podle zákona.
Zakončit bych chtěl svoji odpověď na tuto interpelaci tím, že naše prvoinstanční rozhodnutí nebylo o tom, že dálnice D8 nebude vystavěna. Jde zde ale o to, jakým technickým způsobem bude řešen průchod nejcennější částí Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Není to o tom, že máme záměr tomu či onomu regionu nějakým způsobem upírat možnost ekonomického rozvoje. Chtěl bych konstatovat, že před několika dny, kdy jsem byl celý den v Ústí nad Labem, zabývali jsme se s místní samosprávou širokou problematikou, od podpory rozšíření trolejbusové dopravy přes odpadové hospodářství až po plynofikaci obcí. Z pohledu Ministerstva životního prostředí je tento region velmi problematický a diverzita problémů je velmi široká. Takže i záležitost liniových staveb je záležitostí, kterou jsme zdědili. Je to problém, ale bude řešen a nemá podle mého soudu smysl celou záležitost vyhrocovat tím, že nebudeme mít spojení dálničního charakteru na Sasko. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Fischer má v úmyslu položit ještě doplňující dotaz.
Poslanec Stanislav Fischer: Děkuji, pane ministře, za vaši odpověď, která mě v podstatě uspokojuje. Pokud správně chápu vaše závěrečná slova, mohu říci, že jsem plně uspokojen, pokud to znamená, že dálnice D8 bude dokončena. Nejsem specialista ve výstavbě dálnic, ale když jsem se na správě CHKO seznamoval s trasou, tak připadá celkem logický ten současně navrhovaný tah, který se blíží železniční trati a jeden ze dvou tunelů přímo ústí do stěny lomu, který tam existoval u Prackovic. Proto jsem to celkem považoval za přirozené, i když sama správa chráněné oblasti dávala přednost poněkud jiné trase s jedním delším tunelem, kratší, ale finančně nákladnější.
Považuji za žádoucí, aby bylo přijato nějaké řešení. Jaké konkrétně, nechci předjímat a chápu, že když jsou nějaká jednání před vámi, nemůžete to tady definitivně sdělit, rozhodnout nebo popsat.
***