(pokračuje Motejl)
Je to publikováno pod č. 118 Sb. z loňského roku, právě v těch ustanoveních, o kterých bylo hovořeno a zmiňováno v interpelaci a v souvislosti s případem bývalého poslance dr. Libora Nováka. Tam šlo opravdu o reziduum reagující na právní úpravu z dob vyšetřování a z dob dozoru prokurátorského podle zákona o Generální prokuratuře, která činila absurdně závislým stupeň věcně a místně příslušného zastupitelství na tom stupni a orgánu policie, který věc šetří.
Podle nové úpravy, která nabyla účinnosti dnem 1. 10. 1998, je novelizováno jak ustanovení § 12, tak ustanovení § 13, 14, zrušen § 15 do té doby platné vyhlášky, ale i když k tomu mohou být určité konkrétní výhrady, platí v současné době pro dozor nad vyšetřováním zásada obsažená v § 12, že k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení je příslušný státní zástupce přidělen ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci podání obžaloby v řízení v prvním stupni.
Tady je to potom dále rozvedeno v novelizaci § 13 a § 14. Podle této koncepce je příslušné pro dozor nad vyšetřováním to státní zastupitelství, které působí u soudu, který by byl příslušný pro projednání této věci v řízení před soudem bez ohledu na to, koná-li vyšetřování ve věci vyšší policejní orgán, tedy krajský úřad vyšetřování nebo některá jiná speciální složka.
Jsem si vědom toho, že tímto způsobem jest možno odstranit a zprůhlednit veškeré pochybnosti, zabránit těm eventuálním posunům, ke kterým může v průběhu vyšetřování dojít jenom na základě toho, že ať už z důvodu kvalifikace, nebo z důvodu určitých odborností, nebo z důvodů rozšíření územní působnosti té či oné policejní složky mohlo docházet a také docházelo do jisté míry v minulosti i v banálních kriminálních věcech k neustálým změnám příslušnosti státního zastupitelství v dozoru nad stále ještě neskončeným nebo probíhajícím vyšetřováním.
Pokud se týká konkrétně dr. Nováka, musím říci, že věc je v podstatě už mimo dosah celého tohoto případu, protože v této věci obvodní státní zástupce pro Prahu 1 podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 obžalobu. Tuto obžalobu podal věcně a místně příslušný zástupce u věcně a místně příslušného obvodního soudu. Podle mých posledních informací o této věci nebylo ještě rozhodnuto, nebylo rozhodnuto, zda bude postupováno podle ustanovení o přijetí obžaloby, nebo zda bude nařízeno hlavní líčení. Věc je ve stadiu řízení před soudem a ty problémy, které byly, se v budoucnosti již nebudou opakovat ani ve věci dr. Nováka , ani v jiné věci na základě novelizace vyhlášky ve znění vyhlášky č. 218. Opakuji - neměly by se opakovat a nebudou. Prosím, abyste přijala toto vysvětlení i s ubezpečením, že chci v tomto směru přispět k zachování zákonnosti a doplnit mezery, ke kterým docházelo při výkladu původního znění ustanovení vyhlášky č. 265/97 Sb. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám pane ministře. Paní poslankyně hodlá využít své možnosti položit doplňující otázku.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji vám za vaše ujištění, pane ministře. Dovolím si přesto ještě jednu otázku, tak jak mi umožňuje jednací řád, a sice: Opravdu tedy neshledáváte žádnou souvislost mezi - jistě se shodneme - v té době protiprávním postupem městského státního zástupce a mezi skutečností, že právě tento státní zástupce byl dnes již obžalovaným, dříve obviněným, dr. Novákem, bývalým členem nebo předsedou ústavně právního výboru kritizován za svoji komunistickou minulost? Děkuji.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážená paní poslankyně, neshledávám. Neshledávám především proto, že ji nemohu shledávat z důvodů, které jsem uvedl v odpovědi na interpelaci pana poslance Langra. Nechtěl bych ale ji obecně shledávat proto, že - a tady navazuji vlastně na odpověď interpelované paní ministryně Parkanové v této věci - jsem přesvědčen, že v rámci dozoru nad vyšetřováním bez ohledu na ty posuny těch příslušností, ke kterým tam došlo, se pohybovaly v prostoru vymezeném ne jasně, v nešťastně formulovaném textu vyhlášky v původním znění, tedy v tom znění vyhlášky 265/1997.
Podle mých informací a přesvědčení nešly k tíži a nebyly na újmu postavení obviněného. Rozhodně to, zda je důvodná obžaloba, zda je jim povinen konečný verdikt, přísluší soudům. Věcí soudů je, aby se s těmito problémy vypořádaly.
Já neuvažuji - a to bych chtěl zdůraznit - o novele zákona o státním zastupitelství jako o šťastné, považuji to za další pokusy o prohloubení jakési definice zákonného státního zástupce nebo zákonného vyšetřovatele, ke kterým vlastně do jisté míry jsem přispěl, ale rozhodně dále bych nechtěl kráčet tou vyhláškou 218/1998, protože to, co chci a musím za každou cenu především garantovat, je naplnění ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
A z tohoto hlediska jsem přesvědčen, že ty kalkulace a spekulace a úvahy o tom, zda a který státní zástupce bude jak definován k tomu, aby ve věci konal dozor a eventuálně jeho nadřízený aby konal dohled, jsou procedurou předcházející soudnímu procesu, jejíž kvalita, nedostatky nebo dokonce porušení zákona musí býti zjištěny, zohledněny a musí se stát tím podkladem rozhodnutí soudu. A z tohoto hlediska jsem přesvědčen o tom, že obavy vyplývající z toho, co se odehrálo v té či oné konkrétní věci... A zase bych s politováním chtěl zdůraznit, že to sice kvituji, protože i tento případ byl inspirací pro provedení novely vyhlášky. Do té doby, tedy do 1. 10. 1998, byly zcela běžné situace, ke kterým právě docházelo, když se z nejrůznějších, i pragmatických, technických, územních důvodů přemisťovaly věci mezi jednotlivými policejními součástmi a v návaznosti s tím putoval i ten dozor z jednoho státního zástupce na druhého, čímž docházelo k nesystematickému dozoru, kde docházelo víceméně i k ohrožení toho, že ta základní funkce dozorování ze strany státního zastupitelství plněna není a nebude.
Právě pro tyto nejasnosti a nenaplnění smyslu dozoru nad vyšetřováním po oslabení možnosti konat skutečně účinný dozor nad vyšetřováním jedním, za dozor nad vyšetřováním plně odpovědným a svým nadřízeným prokurátorem kontrolovaným státním zástupcem, je zadání, které jsem se pokusil vyřešit tou novelou vyhlášky. Předpokládám, že od 1. 10. se v tomto směru už podobné případy opakovat nemohou. Rozhodně tvrdím a vím, že případ dr. Nováka v tomto směru nebyl jediným, a proto jen obtížně bych mohl vyvozovat z toho, že šlo o nějaké osobní nebo dokonce politické interesy, které vedly ke vzniku této situace, že se jednalo o případy zcela běžné a zcela standardní, které pramenily ne z nějakých osobních nebo politických projektů těch jednotlivých státních zástupců, ale z možnosti nebo skutečností, které z původního textu prostě vyplývaly.
***