Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(pokračuje Volák)

U našeho návrhu první měsíc 62,5 % a při dlouhodobé nemoci, kdy si skutečně zaslouží pojištěnec vyšší náhrady proto, že se může dostat do větších problémů, 70 %. Více než u senátního návrhu. Pouze u krátkodobé nemocnosti je to poněkud méně.

Co se týká vyšších příjmových skupin - a to je princip pojišťování a ekvivalence a do této formy bychom měli dát i podporu nezaměstnanosti, i důchodové pojištění - tak u pojištěnců okolo 24 tisíc to znamená první měsíc 45 % a druhý měsíc 49 %. To znamená, že solidarita stále velmi významně funguje. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Volákovi.

Protože nebyl přednesen žádný návrh na zamítnutí nebo vrácení, končím druhé čtení tohoto návrhu zákona a děkuji panu senátorovi Štěchovi za jeho účast.

Dalším bodem našeho jednání bude

Úvodní slovo přednese pan senátor Vladimír Zeman, kterého zvu do sněmovny a prosím, aby se ujal slova.

Senátor Vladimír Zeman: Dobrý večer dámy a pánové, nebudu opakovat své úvodní slovo, které jsem přednesl před prvním čtením. Chtěl bych jen sdělit několik informací.

Chci poděkovat, že byla vyslyšena moje prosba, aby k návrhu zákona o jednacím řádu Senátu bylo svoláno společné jednání ústavně právních výborů Poslanecké sněmovny a Senátu a jakousi dohodou mezi těmito dvěma orgány aby byly připraveny případné pozměňovací návrhy. Tak se také stalo a návrh vašeho ústavně právního výboru, návrh na pozměňovací návrhy v jejich usnesení doporučuji jen s malými drobnými legislativně technickými změnami. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu senátorovi Zemanovi.

Předložený návrh jsme v prvním čtení přikázali ústavně právnímu výboru, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 47/2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru poslanec Marek Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, ústavně právní výbor projednal senátní návrh jednacího řádu na dvou schůzích - jedné konané v prosinci loňského roku, při které jsme s navrhovatelem prošli naše případné výhrady a sdělili je navrhovateli, to znamená Senátu, a na druhé schůzi, která se konala 20. ledna a na které jsme projednali při společném jednání s ústavně právním výborem Senátu příslušné návrhy změn.

Tak jak jsem říkal již v prvním čtení, cítili jsme se všichni v ústavně právním výboru, nebo téměř všichni, zavázáni nezasahovat meritorně do jednacího řádu Senátu, neboť nám to připadá pro vztah obou komor neslušné. A pouze v těch věcech, ve kterých jsme se shodli a ve kterých jsme cítili, že je podpora i z druhé strany, to znamená i ze strany ústavně právního výboru Senátu, jsme přijali nějaké změny. Ty změny jsou v návrhu usnesení, myslím, že je nemusím detailně opakovat, jsou to změny převážně legislativně technické nebo legislativní. Jediné změny věcnějšího charakteru jsou v § 52 a § 90, které vycházejí z přijatého zákona o utajovaných skutečnostech a z potřeby promítnout tento zákona i do jednacího řádu Senátu. Pak je tu změna v § 151, která vychází z delšího projednávání ve sněmovně, než se očekávalo, a tím z potřeby změnit přechodné ustanovení, které vycházelo z toho, že zákon bude schválen dříve.

Ústavněprávní výbor doporučil Poslanecké sněmovně, aby tento návrh s těmito připomínkami schválila. Poprosím ještě paní místopředsedkyni, aby mi pak v otevřené rozpravě udělila slovo, že bych přednesl několik opravdu legislativních doplňků, které bych ale chtěl, aby zazněly v rozpravě.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, samozřejmě že vám udělím slovo, pokud se o ně přihlásíte.

K předloženému návrhu zákona otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli jedinou přihlášku, a to přihlášku pana poslance Dalibora Matulky.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, už v rámci prvého čtení jsem jménem klubu KSČM navrhoval, aby tisk 47 byl navrhovateli vrácen k přepracování. K tomuto návrhu nás vedlo přesvědčení, že senátní návrh zákona o jednacím řádu Senátu je zpracován špatně a potřebuje významným způsobem přepracovat.

Za normálních okolností by poslanecký klub KSČM podal již v prvém čtení návrh na zamítnutí. Protože však jsme měli za to, že přepracování předloženého návrhu je možné a současně je také potřebné, podali jsme návrh na vrácení k přepracování, který ovšem sněmovna nepřijala v prvém čtení. Stalo se tedy, že sněmovní tisk 47 byl projednáván na společné schůzi ústavně právních výborů Poslanecké sněmovny a Senátu, jak o tom mluvil pan zpravodaj.

Průběh jednání potvrdil naše obavy, že Senát patrně nebude ochoten akceptovat potřebné změny, které by vedly k odstranění několika nepřijatelných a diskriminačních ustanovení. Ukázalo se, že v ústavně právním výboru Senátu zcela zřejmě převládl neblahý duch jednání z pozice síly, z pozice mocnějšího, ačkoliv stranickopolitické složení Senátu by zřejmě mělo hrát podstatně menší roli než v Poslanecké sněmovně. Způsob jednání členů ústavně právního výboru Senátu dal bohužel jasně najevo, že i kdyby sněmovna vrátila Senátu návrh zákona k přepracování po prvém čtení, k podstatným změnám by zřejmě nedošlo a na politické zvůli silnějších vůči slabším by se zřejmě nic nezměnilo.

Klub KSČM je přesvědčen, že senátní návrh zákona o jednacím řádu Senátu je po stránce procesní návrhem zákona velice špatného, de facto opsaného z jednacího řádu sněmovny i s jeho chybami a nesmysly. Po stránce politické jde o návrh zákona ryze mocenského, diskriminačního, z pozice síly a možná i za hranou ústavnosti. Poukážu jen na nejkřiklavější rysy senátního návrhu.

V prvé řadě markantním příkladem politické zvůle a diskriminace je ustanovení o minimálním počtu senátorů potřebných k vytvoření senátorského klubu. Je evidentní, že toto ustanovení je účelově namířeno proti senátorům zvoleným za KSČM. Přitom většinový systém volby do Senátu vůbec nijak takové kvorum k vytvoření senátorského klubu neopravňuje, neexistuje ani žádná uzavírací klauzule potřebná pro vstup do Senátu, jak je tomu u sněmovny, kde kvorum pro vytvoření klubu odpovídá uzavírací klauzuli pro příslušnou volební stranu.

Za druhé - na toto nesmyslné, beze vší pochybnosti politicky motivované ustanovení navazuje další ustanovení, diskriminující právě senátory za KSČM. Je totiž jasně uvedeno v tisku 47, že z rozpočtu Senátu se poskytuje příspěvek na činnost senátorských klubům, nikoli však tzv. nezařazeným senátorům. Ti takový zákonný nárok nemají, a stávají se tedy i po finanční stránce senátory s menší mírou práv než senátoři, jejichž většina si takové diskriminační ustanovení do návrhu zákona prosadila.

***