Poslanec Jiří Karas: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, dámy a pánové, spolu s kolegou Tollnerem jsem navrhovatelem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.
Za hlavní nedostatek zákona 87/1991 Sb. je možno považovat podmínku existence českého občanství jako jednoho z předpokladů pro možnost úspěšného uplatnění restitučních nároků.
Přestože většina oprávněných osob v termínech, včetně následného odstranění podmínky trvalého pobytu Ústavním soudem , své nároky uplatnila a majetky buď dostala, či nedostala, jiná je situace např. u Američanů českého původu. Ti byli z restitucí v mnoha případech vyloučeni, protože jim nebylo umožněno získat české občanství. Cílem návrhu je odstranění této diskriminační podmínky v právním řádu České republiky.
A nyní bych se rád vyjádřil k závěrům vlády obsaženým ve stanovisku vlády k návrhu této novely.
Za prvé: Především nelze souhlasit s argumentem vlády, že otázky dotýkající se podmínky existence českého občanství byly vyřešeny Ústavním soudem České republiky v jeho nálezu ze dne 4. června 1997 publikovaném ve Sbírce zákonů pod číslem 185/1997 Sb. Uvedený nález se zabýval problematikou ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., a nikoli problematikou ustanovení § 19 téhož zákona, jehož novelizace je navrhována.
Navrhovaná změna spočívá na vypuštění diskriminační podmínky, která způsobuje nerovnost mezi soudně rehabilitovanými osobami, tedy osobami, které byly odsouzeny za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti, respektující občanská, politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách, zákon označoval za trestné. Vláda se ve svém stanovisku dovolává Ústavního soudu, který ve svém nálezu, jak je označeno výše, odkazuje na výbor OSN pro lidská práva, který údajně opakovaně vyjádřil názor, který připouští nerovnost při aplikaci čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, přičemž sama ve stanovisku uvádí, že toto připuštění nerovností je možné.
Cituji: Pokud se tato nerovnost zakládá na rozumných a objektivních rozlišovacích znacích. Tato podmínka připuštění nerovnosti však chybí. Nejsou zde žádné rozumné a objektivní rozlišovací znaky, jichž je možné se dovolat a jimi zdůvodnit, proč jedna skupina osob soudně rehabilitovaných má přístup k navracení svého majetku, případně k odškodnění, a druhá skupina stejně postižených nikoliv.
Ke stanovisku výboru OSN pro lidská práva k dané otázce je nutné se ještě vrátit. Výbor ve svých zveřejněných stanoviscích v aplikaci čl. 26 paktu opakovaně připustil nerovnost, ovšem pouze za předpokladu vyloučení libovůle. Vláda se ve svém stanovisku domnívá, že libovůle byla vyloučena již samotným obsahem zákona o mimosoudních rehabilitacích, jde pouze o zmírnění některých křivd, jakož i tím, že zákonem č. 88/1999 Sb. bylo umožněno opětovné získání československého občanství.
K těmto stanoviskům je třeba uvést, že zákon o mimosoudních rehabilitacích nelze vykládat tak, že restituce je umožněna pouze některým ze stejně postižených osob, ale tak, že se jí napravují pouze některé v zákoně vymezené křivdy minulosti. Ostatně když se vláda dovolává závěrů Ústavního soudu, stejně tak činí předkladatelé novely. Odkazují na závěry učiněné plénem Ústavního soudu při řešení otázky protiústavnosti podmínky trvalého pobytu. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu pod spisovou značkou PLUS3/1994 výslovně uvedl, že prostor pro vyloučení některých subjektů z preambule zákona dovodit nelze. Za situace, kdy veřejnou hodnotou je náprava křivd, není přípustné, aby stát jedné skupině soudně rehabilitovaných osob odčinění křivd spáchaných po totalitním režimem přiznal a jiné nikoliv. Proto argumentace vlády nemůže být v tomto bodě na místě.
Ke stanovisku vlády vztahujícímu se k možnosti získání občanství podle zákona č. 88/1990 Sb. je nutné uvést, že tento zákon nic nemění na diskriminační povaze podmínky občanství pro ty soudně rehabilitované osoby, které občany nejsou. Tento zákon pouze vytvořil prostor, jak se této diskriminační podmínce vyhnout.
Předložený návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích není tudíž záležitostí věcného a politického posouzení, jak se mylně domnívá vláda, ale otázkou ústavně právní, přičemž novelizace by přispěla k uvedení zákona o mimosoudních rehabilitacích do souladu s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Za druhé: K dalším námitkám vlády k předložené novele předkladatelé uvádějí, že je věcí státu, aby po přijaté novele zákona vytvořil odpovídající podmínky pro řešení nastalé situace pro ty subjekty, které budou novelou dotčeny.
Je velmi pravděpodobné, že k naturální restituci bude možné přistoupit již jen zřídkakdy. Finanční odškodnění bude však stát nucen zajistit bez ohledu na jeho současnou ekonomickou situaci. Byl to stát, nikoli soudně rehabilitované osoby, kdo se zmocnil protiprávně majetku těchto osob, kdo s ním desetiletí hospodařil a čerpal z něho zisky. Pokud neprávem získané hodnoty prohospodařil, musí se postarat o jejich kompenzaci z jiných zdrojů. V právním státě není myslitelné, aby špatné hospodaření státu bylo k tíži těch, jejichž majetek byl státem prohospodařen.
Za třetí: Ve věci námitky vlády, že by si novelizace vyžadoval i zákon č. 229/1991 Sb., lze uvést pouze to, že nic nebrání vládě v tom, aby sama předložila sněmovně návrh na jeho novelizaci. Posílila by takovým počinem pouze svůj kredit v očích občanů země a mezinárodních institucí dohlížejících na dodržování lidských práv v České republice.
Dámy a pánové, návrh našeho zákona sleduje vytvoření prostoru, aby zákon č. 87/1991 Sb. jako restituční zákon specifický svou snahou zaujmout hodnotové stanovisko k naší minulosti, kdy veřejnou hodnotou je princip neboli zásada s morálním a etickým základem, totiž, že křivdy mají být odčiněny, zmírněny, skutečně zajišťoval rovnost subjektů restitučních předpisů, neboť tyto subjekty jsou si bezesporu rovny, a to spáchanou křivdou.
Dámy a pánové, přijetí návrhu tohoto zákona je věcí práva a spravedlnosti. Věřím, že novelu zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, hlasováním podpoříte.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Karasovi, prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní bych poprosil pana poslance Ladislava Šustra, jinak zpravodaje pro první čtení, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.
***