(pokračuje Krása)
Nic však nebrání, dámy a pánové, pokud v rámci dalšího legislativního projednání zvolíme jiný mechanismus vymáhání pojistného od správního řízení po řízení podle zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud se návrhu vytýká, že řadu záležitostí neupravuje, jako je evidence platů apod., přehlíží se, že půjde o vnitřní záležitosti pojišťovny, které nutně nemusí být upraveny zákonem. Ve vnějších vztazích pojišťovny a plátců pojistného platí, co již bylo uvedeno, totiž že lze poměrně jednoduchým pozměňovacím návrhem vztáhnout i na tyto záležitosti např. dříve uvedený zákon ČNR č. 337/1992, o správě daní a poplatků.
Návrh jako takový si vyžádá ze státního rozpočtu pouze jednorázový náklad na zřízení Všeobecné úrazové pojišťovny, jak uvedeno v důvodové zprávě. Pojistné plnění bude poskytováno z prostředků Všeobecné úrazové pojišťovny s tím, že prvá plnění budou hrazena např. z úvěru, který bude právě pro tyto účely pojišťovna čerpat. Prevenci v oblasti pracovních úrazů a nemoci z povolání se komerční pojišťovny, které dnes spravují zákonné pojištění, nevěnují. Z hlediska legislativního postačí zmínka, že Všeobecná zdravotní pojišťovna bude pod státní kuratelou, bude povinna provádět, resp. financovat preventivní opatření k zamezení výskytu pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Okruh osob odškodňovaných Všeobecnou úrazovou pojišťovnou je vymezen jednak samotným navrhovaným zákonem a jednak zákoníkem práce. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání je zákoníkem práce upravena zcela adresně. Poškozeným je zaměstnanec a odpovědným zaměstnavatel.
Dámy a pánové, předpokládám, že tolik ke stanovisku vlády stačí v obecné rozpravě. Jsem velmi zklamán tím, že vláda místo toho, aby pomohla věcnými připomínkami dopracovat tento zákon, tak spíš přistoupila tím způsobem, že návrh zákona nepodpořila, i když všichni víme, že tady vlastně dochází k velkému úniku peněz, které by měly sloužit veřejně prospěšnému účelu.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Václavu Krásovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Milan Cabrnoch. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Milan Cabrnoch: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, podstatou návrhu zákona, který zde projednáváme, je zřízení Všeobecné úrazové pojišťovny, která velmi nápadně připomíná Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Tato úrazová pojišťovna by jako jediná prováděla podle návrhu zákonné úrazové pojištění zaměstnanců.
V současnosti je systém úhrady nákladů vzniklých pracovním úrazem nebo nemocí z povolání naprosto nevyhovující a nemorální. Pracovním úrazem a nemocí z povolání vznikají totiž náklady trojího druhu:
Za prvé jsou to věcné dávky v nemoci, tedy náklady na zdravotní péči včetně zdravotních prostředků a léků. Tyto základy hradíme my všichni ze solidárního veřejného zdravotního pojištění.
Za druhé jsou to peněžité dávky v nemoci, tedy nemocenská, a invalidní důchody. I tyto náklady vzniklé úrazem nebo nemocí z povolání hradíme všichni společně ze solidárního sociálního pojištění.
Teprve další dávky, např. bolestné, ztížené společenské uplatnění, ušlý zisk a další, hradí úrazové pojištění zaměstnanců. Toto pojištění nyní, jak již bylo řečeno, provozují na základě zákona tři komerční pojišťovny. Podstatnou část nákladů vzniklých úrazem nebo nemocí z povolání, tedy věcné a peněžité dávky v nemoci, hradíme společně ze solidárních zdrojů. To je nemorální, neboť solidarita veřejného zdravotního i sociálního pojištění podle mého názoru v žádném případě není určena ke krytí rizik vznikajících úrazem, pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Riziko pracovního prostředí, pracovního úrazu a nemoci z povolání musí být rizikem zaměstnavatele. Návrh zákona neřeší tento špatný systém. Navrhuje se pouze namísto pověření tří komerčních pojišťoven zřídit jednu veřejnoprávní instituci. Důvody, pokud se mi vůbec podařilo některé nalézt, jsou pouze dva. Jsou to příliš vysoké režijní náklady, které v současné době žádají tři komerční pojišťovny v souvislosti s úrazovým pojištěním svých zaměstnanců, a je to obtížné získávání informací o pracovních úrazech a nemocech z povolání pro účely státní správy.
Navržené řešení není krokem vpřed, ale krokem stranou, ne-li přímo zpět. Ani jeden stávající problém takové řešení nevyžaduje. Plození nové veřejnoprávní instituce je špatným krokem. Správnější je, jak se o tom zmínil ostatně sám navrhovatel, otevřít prostor pro provádění úrazového pojištění všem komerčním pojišťovnám jako standardní pojišťovací produkt, důsledně provádět dozor nad tímto pojištěním a jasně stanovit pravidla sběru statistických informací o pracovních úrazech a nemocech z povolání. Zřízení nové veřejnoprávní instituce je zbytečné a škodlivé.
Co je třeba řešit, je jasné definování odpovědnosti zaměstnavatele na všechny náklady vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zaměstnavatel musí hradit nejenom další náklady, ale také náklady spojené se zdravotní péčí, ale také náklady na nemocenskou a invalidní důchody. Zda se na tato rizika pojistí, nebo ne, může být jeho rozhodnutím. Můžeme mu také pojištění zákonem přikázat. Podle mne mu však nemusíme, ne-li dokonce nesmíme určovat, u které pojišťovny a za jakých podmínek se pojistí. Zřízení speciální pojišťovny pod těmito argumenty nedává žádný smysl.
Připojuji se k návrhu zamítnout zákon v prvním čtení a apeluji na vládu, aby zpracovala urychleně skutečně systémové řešení problému úrazového pojištění zaměstnanců.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi. V tuto chvíli jsou vyčerpány písemné přihlášky a přicházím k přihláškám z místa. Jako první z místa přihlášený je pan poslanec František Chobot. Další přihlášku neregistruji.
Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec František Chobot: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, sněmovně je předložen k projednání návrh zákona o zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, sněmovní tisk 81. Předkládaný návrh zákona nenavrhuje žádnou systémovou změnu, zachovává dosavadní stav splátkového schématu výplaty náhrad a chce pouze změnit subjekt, který bude pojištění zabezpečovat.
Hmotně právní otázka náhrad není v návrhu obsažena a může být řešena pouze systémovou změnou, kde by byl systém pojištění odpovědnosti nahrazen systémem úrazového pojištění konkrétního zaměstnance. S tím souvisí i skutečnost, že náklady na odškodnění pracovních úrazů porostou dál v závislosti na růstu mezd, neboť hlavní součástí nákladů je náhrada za ztrátu výdělku.
Lze konstatovat, že značná část textu návrhu pochází z platné vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., která upravuje současný stav pojištění. Cílem návrhu zákona je převést správu pojištění z dosavadních tří subjektů na jeden, a to v podstatě za stejných podmínek odškodňování pracovních úrazů jako nyní se stejným principem výpočtu a placení pojistného. Z hlediska legislativního se jedná o veřejnoprávní instituci se soukromoprávními prvky, tedy nevyjasněným právním statutem, nevyjasněnou hranicí dozoru mezi ministerstvy a pravomocemi, které nedávají záruku průhledného nakládání s finančními prostředky úrazovou pojišťovnou.
***