(pokračuje Špidla)
Všechny tyto věci ve své podstatě již v zákoně byly, ale byly nedostatečně a nedůsledně formulovány, a proto bylo velmi možné a velmi snadné se této povinnosti vyhýbat.
Dalším velmi významným prvkem je možnost pracovníků úřadů práce provést osobně kontrolu, tzn. identifikaci pracovníka, který je na nějakém pracovišti. To je velmi významné posílení pozice úřadů práce a velmi významně by mohlo přispět ke zvládnutí ilegálního zaměstnávání, protože musím konstatovat, že legální zaměstnávání a legální využívání pracovníků cizích států na našem území je věcí, kterou lze víceméně považovat za zvládnutou, ale za naprosto nezvládnuté je nutné považovat pronikání ilegálních pracovních sil na náš trh práce.
Předložená novela nedokáže tuto situaci zásadně vyřešit, ale přesto je určitým krokem. K celkovému řešení situace budou muset následovat a také budou následovat úpravy živnostenského zákona, úpravy pobytového zákona a celá řada dalších dílčích změn.
Dalším velmi důležitým prvkem, který je v této novele uveden a poprvé uplatněn s takovou důsledností, je zákaz diskriminace. Ačkoli preambule zákona, ústavní Listina práv a svobod, jednoznačně zakazují diskriminaci z důvodu pohlaví, pracovního zaměření, z důvodu národnosti, zdravotního stavu a řady dalších důvodů, přesto všechno náš trh nebyl dostatečně chráněn a naše pracovněprávní poměry se vyznačovaly značnou mírou diskriminace. Diskriminace byla uplatňována prakticky podle všech diskriminant, které lze jen uplatnit a vymyslet. Jednoznačně jsme se setkávali a setkáváme s diskriminací podle pohlaví, jednoznačně se setkáváme s diskriminací na základě věku, jednoznačně se setkáváme s diskriminací na základě etnického původu a je mnoho a mnoho dalších typů.
Tato situace je dlouhodobě neudržitelná, a proto zákon přesněji interpretuje, co je diskriminací, a také vyžaduje uplatnění sankcí, které jsou obvyklé. Dosavadní úprava prakticky neumožňovala se domoci jakýmkoli způsobem práva. Opět je úprava, kterou předkládáme, úpravou dílčí. Nemůžeme do ní vkládat naději, že tento neblahý jev, který je eticky neudržitelný a mimořádně komplikuje situaci některých lidí na trhu práce, že tento jev se podaří takovýmto jednoduchým způsobem zvládnout. Předpokládám, že bude nutné uplatnit další právní instituty. Za jeden z možných, nikoli však vydiskutovaných považuji možnost uplatnit újmu na základě diskriminace v rámci novely občanského zákoníku.
Dalším významným prvkem je harmonizace se směrnicemi Evropského společenství. Zde se jedná o směrnici 75129 EEC o sbližování zákonů členských států týkajících se kolektivního propouštění pro nadbytečnost, ve znění směrnice Rady Evropy č. 92/56 EEC. Tato směrnice např. vyžaduje informovanost odborových orgánů a úřadů práce při projednávání organizačních opatření s odbory a úřady práce. Je to opět velmi důležitá norma, protože charakter trhu práce a restrukturalizace našeho hospodářství stále více povede ke kolektivnímu propouštění. Kolektivní propouštění je jev, který vyžaduje právní úpravu, a mohu s klidem prohlásit, že tato právní úprava byla velmi dlouho diskutována se sociálními partnery, a to jak se zástupci zaměstnanců čili odbory, tak i se zástupci zaměstnavatelů. Právě debata o tomto problému protáhla předložení novely asi o měsíc, ale mohu s klidem prohlásit, že jsme nalezli řešení, které je přijatelné pro všechny sociální partnery, a sociální partneři také při jednání v tripartitě vládou navrhované řešení plně přijali.
Dalším důležitým prvkem jsou jisté dílčí a drobné novely, které směřují ke zlepšení situace úřadů práce a ke zlepšení současné praxe. Mimo jiné se ztěžuje spekulativní chování ve vztahu k poskytování podpory v nezaměstnanosti. Důležitým prvkem je zvýšení hmotného zabezpečení, a to na původní "předbalíčkovskou" úroveň, to znamená na 60 % první tři měsíce a 50 % druhé tři měsíce nastoupené nezaměstnanosti. Vede k tomu řada důvodů, z nichž některé jsou jednoznačně definovány sociálně, protože 70 % rodin, jejichž jeden člen se stane nezaměstnaným, upadá pod úroveň životního minima a musí žádat o sociální dávky. To znamená, že hmotné zabezpečení ztrácí svoji základní funkci, to je pomoci k překonání přechodné výrazně zhoršené situace.
Ale je ještě i druhý důvod, který vede k návrhu na zvýšení hmotného zabezpečení, a tímto důvodem je nesoulad s dohodou č. 168 Mezinárodní organizace práce, která vyžaduje jako minimální hmotné zabezpečení 45 % čistého výdělku, který byl předtím, než se pracovník do nezaměstnanosti dostal. Druhé tři měsíce je naše dosavadní platná úprava 40 %. Tím se dostáváme výrazně mimo obvyklé evropské přístupy a tento postoj je dlouhodobě neudržitelný.
Je samozřejmé, že hmotné zabezpečení má vliv na státní rozpočet, a musím konstatovat, že při průměrné míře nezaměstnanosti, kterou uvažujeme mezi 9 až 10 % v roce 2000, toto opatření přinese zvýšení nároků na rozpočet o 700 mil. Kč. Jakkoli se tato částka zdá být vysoká, myslím, že je nutné definovat a přijmout myšlenku, že člověk, který pracoval po dobu předpokládanou zákonem, má právo být hmotně zabezpečen, že ztráta zaměstnání se nesmí stát bezprostřední sociální katastrofou a že hmotné zabezpečení má poskytnout čas k tomu, aby se buď nalezlo nové zaměstnání a problém se překonal, anebo aspoň aby rodina byla schopna minimalizovat sociální důsledky.
V této věci mi dovolte ještě jednu poznámku. Hledat si zaměstnání je velmi obtížná práce zejména pro člověka, který byl v pracovním poměru delší dobu a který se zabýval pracemi, které nevyžadují nějakou rozsáhlou orientaci po sociálním prostředí a po prostředí právním. Typickými oběťmi tohoto těžkého úkolu jsou vysoce kvalifikovaní techničtí pracovníci na úrovni středního technického personálu. Takže i z toho důvodu je správné, pokud hmotné zabezpečení poskytne určitou jistotu, která umožní zorientovat se v nové situaci.
Předpokládám, že jedna z možných námitek proti předloze je formulace práva na zaměstnání. Tady musím konstatovat, že tato formulace se neodlišuje od formulace v Listině práv a svobod, ani se neodlišuje od formulací, které jsou uvedeny v základních sociálních evropských dokumentech, jako je např. Evropská sociální charta.
***