(pokračuje Matulka)
Jak už říkala paní předsedající, sněmovní tisk č. 16 byl přikázán v prvém čtení čtyřem výborům, a to výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, ústavně právnímu výboru, výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a petičnímu výboru.
Ústavně právní výbor přijal ke sněmovnímu tisku č. 16 své usnesení č. 22 na své 12. schůzi konané 20. - 21. ledna letošního roku. Zpráva o projednání ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí již podána byla. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu k tomuto návrhu zákona přijal své usnesení č. 53 z 20. ledna 1999 a petiční výbor tento tisk neprojednal a jeho usnesení nemáme k dispozici.
Všechna zmíněná usnesení výborů obsahují jednak doporučení pro Poslaneckou sněmovnu, aby senátní návrh zákona o svobodném přístupu k informacím schválila, současně všechna usnesení obsahují řadu pozměňovacích návrhů. Největší množství pozměňovacích návrhů předkládá náš, tedy ústavně právní výbor. Dovolím si stručnou poznámku.
Některé z pozměňovacích návrhů, budou-li sněmovnou přijaty, nepochybně přispějí ke zkvalitnění předlohy. Současně však některé pozměňovací návrhy svědčí o tom, že mnozí poslanci ne dost dobře zvažují dopad svých narychlo vznášených pozměňovacích návrhů na celkovou konstrukci a smysl zákona. Já si proto dovolím své ctěné kolegy a kolegyně poprosit, aby k případným dalším pozměňovacím návrhům ve druhém čtení zde ve sněmovně přistupovali pokud možno obzvlášť uvážlivě.
Žádný z výborů, které tisk č. 16 projednaly a své jednání ukončily usnesením, nepředložil formou komplexního pozměňovacího návrhu návrh nového znění. Je tedy zřejmé, že podkladem pro jednání sněmovny ve druhém čtení je senátní návrh, tak jak je obsažen v tisku 116. K němu mohou být vznášeny pozměňovací návrhy.
Protože usnesení všech tří výborů byla poslancům rozdána v písemné podobě, dovoluji si jako zpravodaj ústavně právního výboru a nyní tedy i zpravodaj pro druhé čtení ve sněmovně navrhnout, aby pozměňovací návrhy obsažené v usneseních tří výborů byly považovány za písemně vznesené návrhy pro druhé čtení. Domnívám se, že takový postup není v rozporu s jednacím řádem a že je praktický. Pokud by k takovému postupu byly vzneseny námitky, pak by zřejmě bylo nutné, aby zde zpravodajové jednotlivých výborů znovu přečetli obsažná usnesení svých výborů, což za příliš praktické nepovažuji. Pokud by takové námitky proti tomuto postupu nebyly, bylo by možno zahájit rozpravu v rámci druhého čtení.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matulkovi a nyní se ujme slova zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, v podstatě už nemám, co bych dodal k tomu, co bylo řečeno mými předřečníky. I náš výbor se tímto senátním návrhem zákona o svobodném přístupu k informacím zabýval, projednal a z tohoto jednání vzešlo usnesení, sněmovní tisk 16/4, usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu č. 53 ze dne 20. ledna 1999.
Všichni jste dostali toto usnesení písemně. Usnesení se ve svém obsahu příliš neliší od navrhovaných pozměňovacích návrhů jiných výborů, takže se domnívám ve shodě s kolegou Matulkou, že by toto usnesení mělo být chápáno jako pozměňovací návrh ve druhém čtení. Nevidím praktický důvod pro to, abych ho tady znovu celé četl.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kučerovi a prosím, aby se jako poslední ujal slova zpravodaj petičního výboru pan poslanec Vladimír Mlynář.
Poslanec Vladimír Mlynář: Vážená paní předsedající, členové vlády, milí kolegové, má role je ještě jednodušší. Náš výbor se předloženým návrhem zákona zabýval bohužel pouze v obecné rovině, neboť detailní prostudování zákona jsme nemohli zvládnout z technického důvodu, neboť předkladatel, pan senátor Žantovský, strávil místo plánovaného jednoho dopoledne v ústavně právním výboru celé dva dny.
Náš výbor se proto rozhodl, že nebude k zákonu přijímat usnesení, nebude ani žádat odklad a požádá vás, abyste naše stanovisko brali - a doufám, že tím nepřekročím svůj mandát - jako de facto podpůrné. Chceme, aby zákon brzy spatřil světlo světa, a nebudeme blokovat jednání.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli nemám žádnou písemnou přihlášku. Hlásí se pan poslanec Zdeněk Jičínský, kterému udílím slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Paní předsedající, vážené shromáždění, jsme v závěrečné nebo téměř závěrečné fázi projednávání tohoto návrhu zákona a možná, že někteří z nás mají při přístupu k němu rozporný pocit. Uvědomujeme si asi všichni, nebo většina z nás, že zákon upravující právo na informace je důležitý a potřebný. Ale zároveň asi mnozí z nás mají pochybnosti, zda předložený návrh splňuje požadavky s takovouto předlohou spojené, zda jeho realizace nebude vyvolávat komplikace, jejichž dosahu si dnes nejsme vědomi, a zda se v zákoně podařilo vyřešit celou řadu složitých právních problémů, které taková předloha nepochybně s sebou nese.
Už jsem to tady opakoval při první fázi projednávání tohoto návrhu, že nepovažuji za šťastné, že takovýto návrh vzniká z poslanecké iniciativy. Důvody, které jsem uváděl tehdy, nehodlám teď opakovat, jenom chci říci, že správnost tohoto mého názoru se potvrdila i při posledním jednání ústavně právního výboru, kde jsme opět, poměrně obtížně, shledávali dohodu při řešení řady složitých právních problémů, které by měly být vyřešeny již v samém návrhu zákona. Když říkám toto, tak zdaleka bych si nepřál, aby to bylo chápáno jako kritika navrhovatelů. Navrhovatelé udělali něco, co je důležité, proto, že vláda v té době svůj úkol, který měla splnit, nerealizovala. Toto měla být klasická vládní předloha, protože řada složitých otázek, jako je vztah řízení podle tohoto zákona k správnímu řádu, musí být řešena předem, nemohou být řešeny až v závěrečné fázi ve výboru toho či onoho orgánu parlamentu.
Upozorňoval jsem také na to, že v tomto návrhu zákona se setkáváme s opravdu dost kuriózním jevem, který asi v našem právním řádu nemá obdoby, když § 18 a potom až 45 opakují jednu a tutéž formuli u jednotlivých speciálních zákonů.
***