(pokračuje Vojíř)
"Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby konkretizovala předložený materiál a aby zpět převedla výkon majetkových práv na Fond národního majetku."
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Nyní je řádně přihlášen pan poslanec Pilip, ale hlásí se ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, který může hovořit neprodleně. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Pane předsedající, řekněte panu poslanci Pilipovi, že ho dlouho nezdržím, protože mám jenom faktickou poznámku.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Mým prostřednictvím to přechází, pane ministře.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Já bych chtěl na adresu předřečníka, pana poslance říci pouze to, že délka zpracování jednotlivých politik odpovídá tomu, jaké podklady jsme našli nebo nenašli ve svých stolech. Pan bývalý ministr Kühnl se možná bude usmívat, ale byly to prázdné zásuvky, byly to určité obecné teze, pokud se týká třeba proexportní politiky, ale o energetické politice tam nebyla ani čárka. Nevím, jestli si to někdo z bývalých pracovníků odnesl s sebou, ale marně jsem se po těchto věcech pídil. Není to záležitost, která se dá zpracovat během jednoho týdne. Musí se o ní diskutovat, musí se slyšet názory pro a proti. Takže jsme předložili teze, teď se na nich intenzivně pracuje, a znovu potvrzuji, že do 31. března bude energetická politika i další předložena vládě.
Pokud jde o názor, že nejlepší metoda je navýšení majetku v jednotlivých společnostech, tak za prvé průmysl a národní hospodářství nejsou černobílé. Každý průmyslový podnik představuje specifický subjekt, čili musí být řešen podle specifického projektu. Chtěl bych upozornit pana poslance Vojíře, že ke každé strategii, ke každé smlouvě apod. musí být vždy dvě strany. My můžeme chtít, ale druhá strana to musí také chtít. Pokud má v zásobě řadu podniků, které chtějí okamžitě navyšovat jmění v českých podnicích, já s ním velice rád navážu spolupráci. Jinak to řešíme klasickými formami, tak jako jsme to dělali třeba se Škodou Mladá Boleslav v roce 1990.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi. Pan poslanec Pilip ještě bude muset posečkat, protože se hlásí pan poslanec Kühnl, který má také možnost vystoupit okamžitě. (Reakce na přihlášku ministra financí Ivo Svobody:) Pan poslanec může hovořit, protože oba dva máte přednostní právo. Přihlásil jste se dřív, můžete hovořit. Po vás ministr financí.
Poslanec Karel Kühnl: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem prostřednictvím pana předsedajícího vyslechl vzkazy pana ministra Grégra. Rozumím tomu, že tvrdí, že nenašel v šuplících nic. Ve vládě jsou i jiní členové, specializovaní na nalézání věcí v tajných i netajných šuplících, není to pan ministr Grégr, ten se zabývá věcmi zcela konkrétními.
Chtěl bych jen pro úplnost dodat dvě věci. On jmenoval proexportní politiku, energetickou politiku. Proexportní politiku projednala Poslanecká sněmovna, jak pan ministr Grégr dobře ví, takže proexportní politika existuje. Pan ministr Grégr jako poslanec u toho byl v Poslanecké sněmovně. Energetická politika - já mu ji mohu za dvě minuty přinést, neboť ji mám v kanceláři - samozřejmě byla zpracována na ministerstvu. (Smích v části sálu, kde sedí poslanci ČSSD.) Byla projednávána též na poradě ekonomických ministrů, a to více než jednou. Existovala a existuje ve velice rozsáhlé podobě se všemi základními pilíři, které bude obsahovat i energetická politika připravovaná panem ministrem Grégrem. A to prostě proto, že ona žádné jiné pilíře obsahovat nemůže.
Pane předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl požádat pana ministra Grégra, aby se držel faktů a nepředkládal Poslanecké sněmovně tzv. skutečnosti, které skutečnostmi nejsou.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. V tuto chvíli mám přihlášku ministra financí Ivo Svobody. Prosím, pane ministře, můžete hovořit. Po vás pan poslanec Pilip.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Možná to sem nepatří, ale rozprava je všeobecná, takže budu všeobecný. Zmíním se pouze o určitých nedostatcích metody navýšení základního jmění, která - zdá se - se místy objevuje jako univerzální. Jsou tam dva problémy. Za prvé chceme-li, aby základní jmění navýšil strategický partner, znamená to strategického partnera mít. A mít ho dříve, než rozhodneme. Řada našich podniků, které by vyžadovaly tento krok, je v takovém stavu, že žádný opravdový strategický partner s dlouhodobým záměrem tuto operaci neprovede prostě proto, že se mu nevyplatí. To je věc obchodně strategická. Teď řeknu věc účetně technickou, která tento postup jako systémový patrně zneguje úplně.
Hovoříme převážně o podnicích privatizovaných kuponově, kde bylo z důvodů jakési účetní absurdity a přechodu ze stavu státního podniku nebo národního podniku na akciovou společnost nastaveno základní jmění na nesmyslně vysoké hodnoty, zpravidla na objem stálých aktiv. Což při nízké rentabilitě celkově povede při první analýze skutečně strategického investora pouze k tomu, že jeho snaha o rozředění tohoto nesmyslu povede k výraznému disážiu na této investici. Já si troufnu odhadnout disážio někde mezi 70 až 80 procenty. To by už nebyla obchodní chyba, to by bylo na propuštění celého managementu strategického investora. Jenom tato poznámka, abychom nehledali univerzální recepty. Situace je dosti komplikovaná. Musíme hledat recepty mnohem důraznější a průchodnější než tento zdánlivě jednoduchý a ke všemu způsobilý. U bank je ta pozice samozřejmě trošku jiná, ale tam má základní jmění úplně jiný smysl, než u podniku výrobního charakteru.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru financí Ivo Svobodovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Ivan Pilip.
Poslanec Ivan Pilip: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, já bych se chtěl v tématu, které máme tímto zařazeno na program, zaměřit na tři věci, z nichž dvě bezprostředně souvisejí s názvem bodu a jedna s ním souvisí velmi volně, ale přesto je také důležitá z pohledu privatizace jako takové.
Začnu materiálem samotným. Já nemohu kritizovat jeho strukturu, protože ona v zásadě navazuje na strukturu, kterou už zpracovala vláda, jejímž jsem byl členem, kdy jsem jakýsi takovýto materiál sám podepisoval. Tato struktura je velmi obdobná, ale musím zopakovat nespokojenost s tím, že je to poměrně velmi málo konkrétní. Já vím, že je jednoduché vypíchnout nějaký bod, který je obzvlášť výrazný, ale přesto se nemohu vyhnout tomu, citovat třeba to, co je tu psáno jako záměr po roce 1998 u společnosti SEVAC. Je tu napsáno: Na základě strategických záměrů budou stanoveny kromě jiného i návrhy řešení dalšího rozvoje SEVAC.
Čili usoudit z toho na přesnou privatizační strategii v tomto podniku, na to, jaký bude harmonogram, je velmi složité. Domnívám se, že tady byla možnost v některých oblastech materiál a záměry dopracovat do větší šíře, byť to někde může být podvazováno strategiemi, jak o tom hovořil pan ministr Grégr. To samozřejmě být může, ale přesto je to velmi málo konkrétní. Druhý charakteristický rys proti velmi obdobnému materiálu, který byl připraven ještě minulou vládou, je ten, že termíny se vesměs posouvají. Domnívám se, že zdržení privatizace je to poslední, co česká ekonomika potřebuje.
Takže bych chtěl také bez nějaké návrhu usnesení požádat vládu, aby dále upřesňovala i pro potřeby Poslanecké sněmovny své záměry v jednotlivých oblastech, aby se snažila termíny proti zde uváděným záměrům maximálně zkracovat.
Druhou věcí, která souvisí se samotnými strategickými podniky, je to tady zmiňované obsazování lidí ve vedení těchto podniků. Já tady nechci používat silných slov pro hodnocení těch změn, které už proběhly. Přesto bych řekl z pohledu řekněme technického nebo z pohledu kontinuity fungování podniků, že je s podivem, že v některých podnicích došlo k naprosté obměně, že tam nebyl ponechán prakticky nikdo.
***