(pokračuje Ransdorf)
To ukázala už v dramatické formě zpráva Svazu průmyslu a dopravy, podle níž 71 % českých průmyslových podniků nebylo schopno od roku 1991 uskutečnit žádnou zásadní modernizaci. Jinak řečeno, žijí technologicky z podstaty a tím se také zhoršuje naše konkurenceschopnost a v současné době je míra přidané hodnoty, která o tom vypovídá, u nás osminová ve srovnání se Švýcarskou konfederací.
Dámy a pánové, já jsem žil dlouhou dobu v naivní představě, že vláda masivní, rychlou privatizací sledovala, i když s určitým ideologickým zarámováním, cíl zvýšit produktivitu práce v podnicích, zvýšit rentabilitu podniků, jinak řečeno, tyto podniky revitalizovat. Byl jsem vyveden z omylu.
Prvním vyvedením z omylu byla kniha Tomáše Ježka, i když on se k ní nehlásí, rozhovorům, které s ním udělal Tomáš Husák, která se jmenuje Budování kapitalismu v Čechách, tato kniha se vyslovuje, že tedy vůbec nebylo účelem privatizace revitalizovat podniky, ale pouze dosáhnout vlastnické změny. Pro tuto knihu je charakteristické podceňování věcných problémů v našem národním hospodářství a výroky, které jsme zaznamenávali v denním tisku, se tam objevují vlastně v určitém uceleném pojetí, které vede člověka k tomu, že mu běhá mráz po zádech. A nedávno v televizním pořadu Na hraně pan Tříska se vyjádřil ještě jasněji: Ano, účelem privatizace nebyla revitalizace podniků, ale to, aby některé podniky prostě odešly z trhu. V tomto případě si myslím, že jsme měli být daleko důraznější na začátku 90. let a přinutit tehdejší tvůrce privatizace, autory našeho hospodářského zázraku, aby vyložili jasněji karty na stůl. A pan Ježek tehdy sliboval hospodářský zázrak. V roce 1992 říkal, když sestavovali tuto knihu se zmíněným redaktorem, že se vsadí, že do pěti let u nás vypukne hospodářský zázrak. To byl srpen 1992. Ano, ukázalo se, že zázrak přišel, a sice ten, že navzdory takovéto terapii naše hospodářství stále ještě funguje a že ještě dvě třetiny průmyslových podniků vykazují jakýs takýs zisk. Skoro by se chtělo říci, že tato forma privatizace připomíná Čapkův aforismus o moderní době, která, jak on říkal, cíl nahradila rychlostí.
Přitom bych chtěl připomenout, že snahy o větší liberalizaci, větší deragulaci a další kolo privatizace přicházejí v době, kdy se výrazně zhoršuje vnější rámec. Stačí připomenout, že v Brazílii v minulém měsíci real ztratil 50 % své hodnoty. To, že Argentina se pod tlakem nové vlny krize v Latinské Americe odhodlala k bezprecedentnímu kroku, že se vzdala v podstatě národní měny a navrhuje své peso nahradit americkým dolarem. Nová vlna krize hrozí v jihovýchodní Asii poté, co indonéská rupie devalvovala o 75 %, korejský won o 40 % apod., se ukazuje, že patrně i Číňané budou nuceni sáhnout k devalvačnímu kroku, což by vyvolalo novou vlnu otřesů v jihovýchodní Asii.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče, já jen konstatuji, že jsem provedl první napomenutí. Prosím, pokračujte. Připomínám, že projednáváme bod Harmonogram dalšího postupu privatizace.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dovolte tedy, abych dokončil. Ušetřím vám vstupování do mého projevu.
Se zvážením těchto věcí i s tím, že se krize přiblížila do západní Evropy, kde např. v Německu jsou 4 miliony nezaměstnaných a v Británii za poslední kvartál...
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče…
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dovolte mi, abych uvedl dva návrhy usnesení a pak klidně můžete vyslovit soud nad tímto příspěvkem. (Bouchání do lavic.)
Jestliže zvážíme, že se zhoršil vnější rámec, měli bychom být rozumní a uvědomit si, že jestliže… (Bouchání do lavic.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče, projednáváme bod, který jsem už několikrát citoval. Bod se jmenuje Harmonogram dalšího postupu privatizace státního podílu v podnicích s významnou účastí státu. A máme za sebou obecnou rozpravu.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Jsem natolik shovívavý, že přehlédnu tuto poznámku a přímo přednesu tyto dva návrhy usnesení.
Za prvé: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby udržela pod kontrolou státu alespoň jednu banku klíčového významu. Protože jste mě přerušil, nemohl jsem zdůvodnit, proč toto pokládám za zásadní věc.
Za druhé: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby přijala rozhodná opatření ke zlepšení výkonu vlastnických práv státu ve strategických podnicích, kde byl dosud vlastnický podíl státu zachován. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Jen bych se zeptal, jestli pan zpravodaj má návrhy, tak jak je pan poslanec Ransdorf přednesl, pan poslanec Tlustý mě neposlouchá, já bych požádal, aby pan poslanec Ransdorf návrhy, o kterých budeme hlasovat, dal písemně.
V tuto chvíli je do rozpravy přihlášen pan poslanec Starec, po něm pan poslanec Vojíř. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, můj příspěvek bude naprosto stručný. K předloženému harmonogramu dalšího postupu privatizace státního podílu v podnicích s významnou účastí státu podám jen návrh usnesení.
Poslanecká sněmovna bere harmonogram dalšího postupu privatizace státního podílu v podnicích s významnou účasti státu na vědomí.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Starcovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Vojíř. Prosím. Zdali platí, že se hlásil z místa. Prosím, pojďte se ujmout slova.
Poslanec Oldřich Vojíř: Pane předsedající, v úvodu mi možná dovolte jen jednu velmi krátkou repliku a pak už budu skutečně věcný a budu se držet pouze toho, že přednesu návrh na usnesení.
Já bych vaším prostřednictvím víceméně vzkázal svému kolegovi z hospodářského výboru Vymětalovi jednu připomínku, že privatizace jako proces vrátila skutečně tuto zemi mnohem dál, než on uváděl. Vrátila ji před Únor 1948. (Potlesk.)
Nyní skutečně věcná záležitost, tzn. návrhy na usnesení. Budou dva.
Za prvé: Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby urychlila privatizaci bank a podniků s účastí státu.
Za druhé: Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby zpět převedla výkon vlastnických práv ze zakladatelských ministerstev na Fond národního majetku. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Vojířovi. V tuto chvíli další přihlášky do podrobné rozpravy nemám, podrobnou rozpravu uzavírám.
Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli bych se zeptal jak zpravodaje, tak ministra financí Iva Svobody, je-li zde přítomen, zda si přejí přednést svá závěrečná slova.
Považuji za naprosto nepřijatelné, aby zde nebyl ministr, který je vládou pověřený předkládat návrh, a táži se, kde je.
Pane ministře, chcete přednést své závěrečné slovo? Prosím.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Já se omlouvám, že z důvodu mnohem delšího průběhu rozpravy, než jsem ve svých nejhorších snech očekával, jsem už vedl jiná pracovní jednání. Omlouvám se za zdržení. Proběhl jsem se, na závěrečné slovo nereflektuji. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Pane ministře, já bych vás přesto požádal. Obávám se, že vás musím volat k tomu, abyste zde zůstal, protože ze zákona je to vaší povinností.
Nyní bude hovořit pan zpravodaj se svým závěrečným slovem. Pan kolega Nečas se hlásí, ale jen k faktické proceduře. Není rozprava. Pan kolega Nečas, po něm pan kolega Tlustý.
***