(pokračuje Špidla)
Je nutné také dosáhnout základní politické shody, protože důchodový systém je něco tak závažného, že neexistuje prakticky politická síla, která by byla schopna unést tuto odpovědnost sama o sobě, protože tato odpovědnost musí otevřít cestu, která bude dlouhodobě stabilní, a teprve to nám umožní, abychom systém rozvinuli tak, jak potřebujeme.
Kdybych se měl vyjádřit velmi stručně ke konci svého vystoupení k tomu, co lze považovat za klíč pro naše pojetí a za klíč pro harmonogram, jsou to dva základní prvky:
1. Zachovat průběžný povinný základní systém, ovšem modernizovaný. Neuzavíráme se debatě o míře pojistné ekvivalence, o míře solidarity, o náhradních dobách, o předčasných důchodech a mnoha dalším velmi obtížným debatám.
2. Je nutné otevřít prostor pro dobrovolné kapitálové systémy a otevřít ho tak, aby se tyto systémy mohly rozvinout, postupně zapojovat stále více pojištěnců a docílit toho, že čas začne pracovat pro nás. V současné době čas pracuje spíše proti nám.
Chtěl bych se ještě dotknout jedné velmi podstatné a důležité věci. Základní tlak, který je vytvářen na důchodový systém, je omylem a chybnou interpretací vykládán jako tlak demografického vývoje. Ano, demografický vývoj je nepochybně prvkem, který musíme brát v úvahu, ale tento demografický vývoj zdaleka neurčuje budoucí osud České republiky a neurčuje ani budoucí osud důchodového systému. Pro důchodový systém je rozhodující národohospodářská efektivita státu, protože bude-li zde vytvořen dostatečný počet pracovních míst, je jasné, že tato pracovní místa budou případně obsazena cizinci, a tím bude demografický deficit vyrovnán.
To není žádná teorie. V první světové válce padly zhruba dva miliony francouzských mužů. Po první světové válce se vytvořil tlak, který do oblasti Belgie a sousedících francouzských oblastí přivedl zejména Poláky. Tím došlo k obrovskému demografickému přelivu. Po druhé světové válce Německo, kde zahynulo 8,5 mil. mužů a řada dalších mužů byla zmrzačena - čili došlo k obrovskému úpadku ekonomicky aktivního obyvatelstva -, našlo cestu v přílivu Řeků a Turků.
Demografický problém je složitý, ale je to spíše problém imigrační politiky, problém integrační politiky, nikoliv problém důchodového systému. Proto chci konstatovat - čas je v práci, kterou máme vykonat, velmi důležitým parametrem, ale není pravda, že ho je tak málo, a není pravda, že se důchodové systémy zhroutí. Tak tomu v žádném případě není. Moderní státy mají obrovskou kapacitu a jsou schopny zvládnout krize, které jsou v dobách, kdy ještě nevypukly, naprosto nepředstavitelné.
Chtěl bych uvést jen příklad nepříliš významné země, jakou je Chorvatsko. V době války v Bosně a Hercegovině museli ve velmi krátké době zvládnout problém 2 milionů uprchlíků, a dokázali to. Když začneme uvažovat, že bychom měli něco podobného řešit, je to něco naprosto nepředstavitelného, ale Chorvatsko to zvládlo a jeho sociální struktury se nerozpadly.
Čas máme, ale nesmíme jím mrhat a musíme se do diskuse pustit velmi vehementně, velmi otevřeně a bez jakýchkoliv předsudků. Chci zcela jasně prohlásit: tato diskuse je podle mého názoru podmínkou, bez které se žádná důchodová reforma učinit nedá. Současně chci prohlásit, že ať tato diskuse dospěje k závěru, nebo nedospěje, přesto se důchodový systém průběžně zmodernizuje a přesto důchodová reforma proběhne. Je však namístě a je znakem moderní společnosti, že je schopna do důchodového systému vložit své vlastní představy, svou vlastní etiku, názor na důstojnost stáří, a že je správné, když se podaří tento vývoj udržet pod kontrolou. Je to naše základní odpovědnost. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane místopředsedo. Harmonogram projednal výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 68/1. Prosím nyní, aby se slova ujala zpravodajka výboru poslankyně Alena Páralová a informovala nás o jednání výboru a přednesla návrh usnesení Poslanecké sněmovně tak jak ho přijal zmíněný výbor.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážená sněmovno, vládou předkládaný materiál byl vypracován na základě usnesení č. 50 bod V.1 Poslanecké sněmovny ze dne 14. října 1998, které zní následovně:
Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby do tří týdnů předložila harmonogram prací na reformě systému důchodového zabezpečení. Návrh na usnesení podal pan poslanec Ivan Pilip při projednávání první verze vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1999.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví projednal harmonogram na své 11. schůzi dne 20. ledna 1999 a přijal usnesení č. 30, které zní:
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala následující usnesení:
Poslanecká sněmovna
1. bere na vědomí harmonogram prací na reformě systému důchodového pojištění (sněmovní tisk 68),
2. žádá vládu České republiky, aby ustavila vládní výbor pro reformu důchodového pojištění.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní zpravodajce a zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli čtyři písemné přihlášky, a to v pořadí poslanci Štrait, Volák, Janeček a Krása. Uděluji slovo prvnímu z písemně přihlášených. Jen si dovolím upozornit, že název tohoto bodu je "Harmonogram prací na reformě systému důchodového pojištění".
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek a zkušeností k materiálu, který předložil pan ministr k důchodové reformě, k harmonogramu prací na reformě systému.
Shodou okolností je tomu letos přesně 110 let, kdy v Říšské radě v Německu byl schválen zákon o důchodech. Zdůrazňuji to jen proto, že se skutečně nepotvrdily chmurné prognózy o krachu "generační smlouvy", které byly mnohokrát předpovídány. Korekce a úpravy důchodového pojištění v České republice jsou potřebné především proto, že se po roce 1989 změnily ekonomické a společenské podmínky života občanů. Nepokládám však za správné, aby se vžilo to, že s příchodem každé nové vlády přichází také radikální reforma důchodového systému. Důstojné finanční zajištění ve stáří, v případě invalidity atd. je základním pilířem sociálních jistot, ať je tady jakákoliv vláda a režim. Je to odraz vyspělosti a kultury národa.
Solidární systém důchodového, nemocenského a úrazového pojištění má své přednosti a v České republice i svoji tradici od roku 1924, ale nikdo nemůže popřít, že za první republiky bylo pojištěno jen 35 % občanů. Ostatní si vytvářeli - pokud měli z čeho - na stáří vlastní úspory, nebo měli zajištěný nestandardní výměnek. Již z té doby jsou špatné zkušenosti s různými formami soukromého komerčního pojištění na typicky finančním "pojišťováckém" základě, jak o tom mluvil pan ministr. Ani legislativně zajištěné společnosti nelze zcela uchránit před nepoctivostí organizátorů.
***