(pokračuje Kučera ml.)
Mohl bych uvádět spoustu příkladů i z denního života. Je to snad zbytečné. Ale protože jde o prodej zemědělské půdy, uvedu ještě jeden. Po roce 1989 u nás začali opětovně vznikat soukromí zemědělci. Vznikali vyčleňováním zemědělského majetku ze zemědělských družstev a privatizací státních statků. Ve srovnání s družstvy měli výrazně horší startovací pozici. Přesto po několika letech lze srovnávat výsledky hospodaření, a ať se to komukoliv líbí, nebo nelíbí a nehodí, soukromníci, přesněji řečeno podniky fyzických osob, hospodaří dnes významně lépe, trvale se ziskem, a dokonce s neustále se zlepšujícími hospodářskými ukazateli. Naproti tomu družstva, kde je stále vlastnictví společné, hospodaří trvale se ztrátou, a dokonce s neustále se zhoršujícími hospodářskými ukazateli. Nepomohly jim v tomto ani komparativní výhody, které měla, ani lepší pozice na startu.
Princip je tedy jasný. Statistická závislost je vysoce průkazná, historická pravda neoddiskutovatelná. Přesto levicoví poslanci neustále hledají důvody, proč by bylo dobré prodávat státní půdu právnickým osobám, tedy do jakéhosi společného vlastnictví. Je jasné, že za tímto postojem se neskrývá snaha nalézt nejlepší řešení, ale snaha posílit postavení a nedotknutelnost stávajících právnických osob, a to z tak malicherného důvodu, jako je fakt, že ve většině právnických osob hospodařících na půdě stojí v jejich vedoucích funkcích většinou právě jejich voliči a příznivci.
Zvykli jsme si, že o charakteru většiny přijatých zákonů rozhodují svým postojem poslanci KDU-ČSL. Já osobně jsem velice rád, že právě v záležitosti prodeje státní půdy poslanci KDU-ČSL podporují pravicové řešení, řešení, které nás posouvá blíže k vyspělému světu, ke světu, který sice můžeme označit jako normální, ale ke kterému máme ještě pořád dost dalekou cestu. Děkuji za pozornost. (Potlesk části sněmovny.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Pokud se nepletu, protože jsem v tuto chvíli přebral řízení, tak není další přihláška do obecné rozpravy. Nicméně vidím opět zvednutou ruku pana poslance Němce, tudíž mu udílím slovo v rámci obecné rozpravy.
Poslanec Stanislav Němec: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu velice stručný. Jenom mi nedá jako soukromému zemědělci reagovat na vystoupení pana kolegy Grünera z ČSSD. Pan kolega Grüner v podstatě vystihl, o co v tom zákoně jde, o ten zásadní rozpor nejen v konkrétní věci, komu se bude prodávat státní půda, ale o to, jak bude vypadat české zemědělství po privatizaci a v dohledné nebo ve více či méně vzdálené budoucnosti.
Pan kolega Grüner tady přednesl dvě vize. Jednu optimistickou, kterou tady velice podrobně rozvedl. Já bych ji nazval velice stručně jedním slovem, to bylo socialistické zemědělství. Ten druhý model, který tady přednesl, byla vize velice chmurná, katastrofická. Ale já si myslím, že pan kolega Grüner zapomněl ještě na jeden model, a to je model normální tržní ekonomiky zemědělství, normálního venkova, jako je všude v rozvinutém světě, svobodných vlastníků, jednotlivců, soukromých zemědělců-farmářů. Návrh zákona, který před sebou máme, směřuje právě k tomuto modelu a všechny ty věci, o kterých mluvil pan kolega Grüner, tzn. ty ekologické, sociální, společenské dopady, nebo lépe řečeno kladné důsledky té varianty, kterou přednesl pan kolega Grüner ve své socialistické vizi. Tak já se domnívám, že ty kladné dopady bude mít právě tento návrh. Protože myslet si, že podniky, tak jak bylo řečeno s výměrou 1 500 až 2 000 ha, budou hospodařit ekologičtěji, to skutečně je velice odvážná myšlenka.
Na závěr jenom jednu připomínku, nebo lépe řečeno takovou nejasnost z mé strany. Já jsem ještě za celých devět a půl roku, co je možnost v této zemi soukromě hospodařit, nezaznamenal žádnou formu toho, jak to nazval pan kolega Grüner, nehorázného podporování soukromých zemědělců. Já bych rád, kdybychom se takovýchto výroků zdrželi, a prosil bych sněmovnu, aby skutečně svým hlasováním se přihlásila k normálnímu, modernímu způsobu hospodaření v zemědělství a života na vesnici. Děkuji. (Potlesk části sněmovny.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Němcovi. Další přihlášku do obecné rozpravy neregistruji, tudíž obecnou rozpravu - neuzavírám. Vidím přihlášku pana ministra Fencla a poté po skončení obecné rozpravy bude pokračovat dále.
Tak, pane ministře, toto "dědictví" jsem neobdržel, vaši písemnou přihlášku, omlouvám se. Takže v rámci obecné rozpravy se můžete ujmout slova.
Ministr zemědělství ČR Jan Fencl: Pane předsedající, ctěná sněmovno, k problematice poslaneckého návrhu zákona o prodeji státní půdy, považuji za nutné odkázat na programové prohlášení vlády schválené touto sněmovnou v loňském roce. V tomto programovém prohlášení se uvádí, že budou vytvořeny podmínky pro prodej státní půdy za výhodných podmínek pro uživatele, prvovýrobce. Předkládaný návrh je s touto tezí programového prohlášení vlády v hrubém rozporu, a to jak z hlediska diskriminace velkého okruhu osob, konkrétně osob právnických ve vazbě na možnost nabytí těchto pozemků, tak také v diskriminaci dosavadních uživatelů, tedy nájemců státní půdy. Předchozí vlády opakovaně deklarovaly nutnost harmonizace českého právního systému s legislativou zemí EU. Je však třeba zdůraznit, že skutečná harmonizace naší a evropské legislativy především vyžaduje odstranit veškerá diskriminační opatření, která se týkají právnických osob, s tím, že je třeba vycházet z důsledné rovnosti všech vlastnických a podnikatelských forem.
Ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR má Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod, které je ČR smluvní stranou, přednost před zákonem. V čl. 1 dodatkového protokolu sjednaného dne 20. 3. 1952 v Paříži je obsažena ochrana majetku fyzických i právnických osob. Úmluva jako norma mezinárodního práva má přednost před zákonem v těch případech, kdy konkrétní právo není chráněno normou vyšší právní síly než zákon na národní úrovni. Proto je nutné zásadně odmítnout veškeré návrhy zákona o podmínkách převodu zemědělských a některých lesních pozemků ve vlastnictví státu, zkráceně označované jako zákon o prodeji státní půdy, které neumožňují rovnoprávný přístup k možnosti odkoupení státní půdy fyzickým i právnickým osobám.
Programové prohlášení vlády nerozlišuje, zda státní půda bude prodána fyzickým, nebo právnickým osobám, ale jednoznačně preferuje uživatele této půdy, prvovýrobce. Současně zdůrazňuje, že bude zpracována potřebná legislativa pro eliminaci spekulativních prodejů a nákup i na trhu s půdou. Předkládaný návrh přitom umožňuje odprodej státní půdy výlučně fyzickým osobám s drobnou výjimkou, kterou představuje možnost právnických osob odkoupit pozemky, na kterých stojí stavby ve vlastnictví těchto právnických osob. Pro takto postavený návrh však není žádné opodstatnění po stránce legislativně právní ani po stránce ekonomické.
***