(pokračuje Filip)
Myslím, že bude potřeba, aby ve druhém čtením jak výbor ústavně-právní, tak sněmovna učinila ještě některé kroky, které považuji nejméně za potřebné v tuto chvíli sdělit, abychom se mohli rozhodnout pro konkrétní práci na návrhu zákona. Nebudu opakovat, že by se referendum konalo k věcnému záměru ústavního zákona, běžného zákona a k vstupu ČR do svazku s jinými státy. To je logické, snad to obsahovaly všechny návrhy, které jsme tady v průběhu posledních let měli.
Souhlasím s tím, co teď říkal kolega Jičínský, a považuji to kvorum za minimálně dostatečné, dokonce si myslím, že po tomto zavedení kvora budeme muset začít debatovat o zákonu volebním, zejména o volbách do Senátu, a říci, jaká opatření přijmeme v této věci, abychom vyvážili ústavní rovinu.
Pokud jde o to, že referendum má vyhlašovat prezident republiky, jsem rád, navrhoval jsem totéž, a dokonce považuji za potřebné říci, že u nepřípustnosti referenda jsem téměř stejného názoru jako kolega Cyril Svoboda s tím, že souhlasím se všemi pěti body, kdy je zakázáno používat referendum. Upozorňuji dopředu, že je potřeba do druhého čtení při jednání v ústavně-právním výboru se vážně zamyslet nad tím, že je nutné doplnit obvyklou výjimku, která je obsažena v takových obdobných zákonech jak v Evropské unii, tak ale i jinde na světě, tzn. že by se neměla týkat služby v ozbrojených silách. Tato výjimka je skutečně běžnou, nevím zda kolega Svoboda měl na mysli tuto výjimku výslovně neuvést, nebo jde jen o opomenutí, které bude napraveno v ústavně-právním výboru. Návrh nepočítá s poradními referendy, myslím, že o tom bude dlouhá debata, nemíním tím v této obecné rozpravě zdržovat, protože jsme na toto téma hovořili a i úspora času je devizou v jednání sněmovny.
Pokud jde o ostatní věci, které jsou tam, je třeba zvážit zejména rozsah a dikci ustanovení o nepřípustnosti referenda. Je samozřejmě možné, abychom zpřesnili, a bude to předmětem jednání, ono zrušení nebo omezení ústavně zaručených práv a svobod člověka. Listina základních lidských práv a svobod a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách rozlišují absolutně nedotknutelná práva a práva nepodmíněná, a to bychom měli již v rovině ústavního zákona, pokud se jedná o ústavní zákon, rozlišit.
Pokud jde o věci, které se týkají mezinárodně právních závazků ČR, myslím si, že ona dikce, která je uvedena v zákoně, a chci to říct právě teď v prvním čtení, abychom na to v ústavně právním výboru nezapomněli, že dikce, která je tam uvedena, nepřihlíží ke skutečnosti, že ČR je vázána stovkami nejrůznějších smluv, ať už jde o smlouvy politické, hospodářské, kulturní aj., ale že mezinárodní smlouvy nebo některé závazky z nich plynoucí lze za podmínek v nich stanovených vypovědět, a to by bylo dobré, kdybychom si minimálně řekli, v jaké rovině tuto podmínku přizpůsobíme tomuto stavu, který chceme vytvářet, nikoliv stavu, který momentálně existuje, protože myslím, že dynamika změn v zákonech má být zachována, že zákon nemůže být jenom rigorózním pravidlem současného chování, ale má být dostatečně určující pro modely příštího chování.
Legislativně by se tato otázka mohla řešit tak, že v referendu o věcném záměru ústavního nebo běžného zákona, který by byl v rozporu s mezinárodní právními závazky ČR, by se zároveň hlasovalo o zrušení příslušného závazku. Vzhledem k tomu, jaká je dikce současné ústavy, si myslím, že by bylo potřeba to upravit již na rovině ústavního zákona, protože jiné řešení by mohlo narazit na kolizi s článkem 10 a 11 listiny.
Pokud jde o ustanovení, která se týkají rovnosti, je třeba říct, že svrchovaná rovnost se musí uplatnit i ve vztazích uvnitř závazků státu. Všechny zúčastněné státy musí být omezeny rovnou měrou ve stejných atributech jejich svrchovanosti. A zase to je věc, která nepřipadá v úvahu v řešení v zákoně obecném, obyčejném, ale v zákoně ústavním.
To je asi to nejdůležitější, co považuji za potřebné sdělit v obecné rozpravě v prvním čtení. Zbytek bych si nechal na doufám že následující rozpravu ve druhém čtení, abychom mohli už vycházet z toho, jakým způsobem se s tím ústavně právní výbor vypořádá.
Na závěr se chci krátce zmínit o jedné věci. Mezi subjekty, které mohou podat návrh na konání referenda, není uveden Senát, ačkoli má jako komora zákonodárnou iniciativu. Víte, že jsme o tom diskutovali v návrhu, který jsme předkládali jako klub KSČM v minulém volebním období, a museli jsme uznat, ač ještě v té době Senát neexistoval, bylo těsně před volbami, že je to vada toho našeho návrhu. Já jsem říkal, že ho hodlám ve druhém čtení upravit. Přitom skupina senátorů by podle návrhu ústavního zákona měla mít právo podat návrh ústavnímu soudu. Tady vidím nevyváženost tohoto návrhu a musím se tím zabývat.
Bude-li okruh subjektů rozšířen, bude třeba stanovit aspoň takové poměrné kvorum, jako je u poslanců, a to je nejméně 33, pokud jde o zákony, respektive 27, pokud vstup do mezinárodního svazku nebo o vystoupení z něho. Zase to je už rovina ústavní, nemůže to být rovina obyčejného zákona.
Návrh je koncipován jako samostatný ústavní zákon, nepřímá novelizace ústavy, ač je to jiná koncepce, než jsem předložil já, jsem přesvědčen, že je to v zásadě možné, že můžeme takto postupovat. Ač mám jiný názor, budu navrhovat, aby byl zákon podpořen do druhého čtení, aby jej projednával výbor ústavně-právní, a já bych zároveň prosil, aby jej projednával výbor petiční, protože referendum je institutem přímé demokracie, je institutem, který zasahuje do oblasti lidských práv.
***