(pokračuje Jičínský)
Nemůže být směrodatný ten zápis, který v soudním řízení neobstál. Možná, že si někteří z vás vzpomínají, že podobný návrh v trochu zjednodušené podobě byl podán už v minulém období, ale nebyl z časových důvodů projednán. Tehdy v určitých médiích vznikla kampaň proti tomuto návrhu, kde se argumentovalo mimo jiné tím, že tento návrh chce zasahovat do platných předpisů archivnictví, že chce měnit archivní materiály.
Chci zdůraznit, že tento zákon nemá žádný jiný smysl, než který jsem právě uvedl, nikterak nezasahuje do archivních materiálů a do předpisů upravujících zacházení s archivními materiály. Má pouze ten smysl, že jestliže občan, který byl evidován, a rozsudkem soudu bylo zjištěno, že evidence byla neoprávněná, žádá-li o lustrační osvědčení, vychází se z právní fikce, že evidován nebyl, a takovéto osvědčení je mu tedy vystaveno. Myslím si, že je to zcela v souladu s principy právního státu. Uvádím, že takovýchto případů v době, kdy jsem podával minulý návrh, bylo několik set. Je to skutečnost, kterou nemůžeme považovat za zanedbatelnou.
Považuji tento návrh za drobnou korekturu těch vad lustračního zákona, o nichž se hovořilo v diskusi v souvislosti s návrhy na jejich zrušení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Milan Zuna.
Poslanec Milan Zuna:Vážená paní předsedající, vážený člene vlády, vážené kolegyně a kolegové, jako zpravodaj chci se naprosto oprostit od politizování celé záležitosti, a protože předkladatelem zákona je na výsost erudovaný právník, pan poslanec Jičínský, omezím se jako zpravodaj ryze na právní rozklad navržené novely zákona.
Otázkami charakteru lustračního osvědčení, lustračním osvědčením z hlediska práva na ochranu osobnosti, jakož i s možností Ministerstva vnitra České republiky měnit lustrační osvědčení poté, co bylo soudem určeno, že osoba byla evidována neoprávněně, se opakovaně zabýval Ústavní soud. Dovolím si ocitovat alespoň tři nálezy Ústavního soudu, které se týkají této problematiky.
Usnesení Ústavního soudu spis. značka 2US č. 1/93, č. 12 Sb. nálezů a ustanovení Ústavního soudu svazek 2.
K otázce charakteru osvědčení Ústavní soud konstatoval, že se nejedná o rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o akt veřejné listiny, kterou Ministerstvo vnitra ČR jako kompetentní orgán osvědčuje existenci nebo neexistenci určité jemu známé skutečnosti nebo stavu, který nastal nebo trvá. Tomu odpovídá deklaratorní charakter osvědčení, kdy Ministerstvo vnitra ČR v něm podle podkladů obsažených v registru svazků bývalé Státní bezpečnosti osvědčuje existenci či neexistenci určitého stavu, tj. zda v těchto podkladových materiálech shledalo skutečnosti uvedené v zákonu. Ministerstvo vnitra ČR není podle citovaného zákona oprávněno měnit lustrační osvědčení ani poté, co bylo soudem určeno, že osoba byla evidována neoprávněně, neboť lustrační osvědčení toliko osvědčuje, že osoba byla evidována.
Dovolím si ocitovat další usnesení Ústavního soudu, spis. značka 4US 2797, uveřejněné pod č. 698 Sb. nálezů a usnesení, svazek 10.
Ústavní soud k lustračnímu osvědčení z hlediska práva na ochranu osobnosti konstatoval, že postup při vydávání osvědčení dle ustanovení paragrafu 9 odst. 1 zákona 451/1991 Sb. je dostatečnou zárukou, aby následky z něho nepředstavovaly vyvození důsledků zasahujících do práva na ochranu osobnosti a není neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti, který by byl v rozporu s ustanovením § 11 občanského zákona či článku 10, odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nyní si dovolím ocitovat další usnesení Ústavního soudu ČR spis. značka US 357/27 ze dne 30.6.1998.
Ústavní soud se zabýval případem, kdy obecné soudy nevyhověly stěžovatelově návrhu na výmaz záznamu, podle něhož je žalobce v materiálech StB veden jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) zákona 451/91 Sb., přestože bylo pravomocně rozhodnuto, že stěžovatel je v materiálu StB evidován neoprávněně. Ústavní soud návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný s odůvodněním, že obsah předmětného osvědčení odpovídá skutečnému stavu věci, tedy že stěžovatel byl evidován, resp. zanesen do evidence registru svazků bývalé Státní bezpečnost, přičemž do této evidence bylo později vneseno pravomocné rozhodnutí soudu, které určuje, že stěžovatel byl evidován neoprávněně. V souladu s tím Ministerstvo vnitra ČR následně vydalo nové osvědčení, které v souladu s obsahem archivních materiálů bývalé Státní bezpečnosti a pravomocným rozhodnutím soudu o neoprávněné evidenci obsahuje ve smyslu ustanovení zákona č. 451/91 Sb., to, co vyplývá ze skutkového stavu věci.
Je pravda, že usnesení Ústavního soudu, které jsem citoval naposledy, obsahuje tuto větu. Lze dovodit, že eventualitu provedení výmazu, resp. povinnosti vydání negativního lustračního osvědčení v případě, že soud rozhodl, že osoba byla evidována neoprávněně, by musel stanovit zákon, ať už o archivnictví, či lustrační, eventuálně jiný.
Ústavní soud se však nezabýval tím, zda tato zákonná úprava je nutná či účelná. Z formulace Ústavního soudu, kterou jsem zde doslova citoval, však vyplývají jeho rozpaky nad touto možností v podobě toho, který zákon by měl být novelizován. Ústavní soud si byl současně vědom úzké vazby mezi zákonem o archivnictví a lustračním zákonem.
Na základě všech skutečností, které jsem zde uvedl, jsem hluboce přesvědčen, že dosavadní praxe vycházející ze zákona 451/91 Sb. i zákona 279/92 Sb., spočívající v tom, že Ministerstvo vnitra vydá občanovi osvědčení, že evidován byl, s poznámkou odkazující na soudní rozsudek, je jedině možná a správná.
Vzhledem k tomu nemohu přijetí návrhu jako zpravodaj tisku 121 doporučit a navrhuji, aby sněmovna návrh zamítla. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zunovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které je první přihlášena paní poslankyně Alena Páralová, které udílím slovo. Připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslankyně Alena Páralová: Vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, komunistická represivní síť byla k 17. listopadu 1989 tvořená komunistickou policií, Státní bezpečností, která měla 3500 členů. Společně s udavači, tj. agenty, důvěrníky, držiteli propůjčeného bytu a operujícími rezidenty, čítala 208 000 členů. Započteni nejsou kandidáti spolupráce, prominentní agenti, agenti KGB, vojenská kontrarozvědka, vězeňští agenti, vyšetřovací správa, lidové milice a Sbor národní bezpečnosti.
Tento mohutný organizovaný zločinecký aparát, který popravoval, ničil, střílel a jinak vraždil, zavíral, kradl majetek a omezoval svobodu občanů, byl po sametové revoluci postižen pouze vydáním několika tisíc pozitivních lustračních osvědčení. A to za 241 popravených, tisíce zemřelých v komunistických kriminálech, desetitisíce uvězněných a statisíce rodin, které se dostaly do druhořadého postavení.
***