(pokračuje Křeček)
A už vůbec nikoho nemohlo napadnout, že tyto zápisy budou sloužit jako politická karta ne levici, ale právě české pravici, že to bude právě ona, která na bolševické zápisy bude přísahat jako na Písmo svaté. Řeknu vám příběhy dvou svých přátel, kterých se novela zákona bytostně dotýká. Můj přítel - říkejme mu Radim - byl jako šestnáctiletý v roce 1950…
Předseda PSP Václav Klaus: (Reakce na smích a hluk v sále:) Prosím o klid v sále.
Poslanec Stanislav Křeček: …odvezen se svým bratrem a se svou matkou do ruzyňské věznice, kde strávil několik týdnů, protože StB chtěla tímto způsobem donutit jeho otce, významného prvorepublikového diplomata, aby vypovídal jako svědek v politických procesech, což se také stalo. Po několika týdnech byl propuštěn, podepsal některé dokumenty. A ve věznění se octl znovu po 25 letech, na počátku 70. let a později v druhé polovině 70. let spolu s Václavem Havlem, s kterým také nastoupil v prosinci 1989 na Pražský hrad jako pracovník Kanceláře. Po otevření lustračních problematik a po schválení lustračního zákona bylo zjištěno, že ty dokumenty, které jako šestnáctiletý chlapec v Ruzyni podepsal, jsou vázacím aktem Státní bezpečnosti, že tedy je evidován jako agent Státní bezpečnosti, a to je - paní poslankyně Páralová - ten udavač, o kterém jste mluvila. Tento člověk má pozitivní lustrační osvědčení.
Druhý přítel, který se jmenuje Jakub, byl signatářem Charty 77. Neviděl 20 let svoji manželku, která je Francouzka, byl mu odebrán pas. Jelikož měl velké kontakty do uměleckých směrů a přátel, byl vytěžován Státní bezpečností, resp. byl nucen k tomu, aby se stal spolupracovníkem. To však zásadně odmítl. Pracoval 20 let jako dělník ve Stavbách silnic a železnic a jako významný ekologický aktivista po převratu v roce 1989 požádal o lustrační osvědčení, které samozřejmě je pozitivní. Jeho svazek se zachoval v písemné, papírové podobě, nikoli na mikrofiších, paní kolegyně Páralová, papírový svazek je zachován, byl u soudu předložen a v tomto svazku je výslovně uveden záznam, že odmítl jakoukoli spolupráci, a že tedy už nadále se s ním nikdo stýkat nebude, protože ten člověk není vhodný a že spolupráci odmítá. Přesto je evidován. Soudy prohlásily jeho evidenci za neoprávněnou, nejen Městský soud v Praze, ale i Vrchní soud v Praze. Přesto tento člověk má pozitivní lustrační osvědčení.
Není pravdou, co tady říkala paní kolegyně Parkanová, že jen vědomá spolupráce je evidována a že lustrační zákon odlišuje evidenci a spolupráci. Z hlediska lustračního zákona je to totéž. Je otřesné slyšet u soudů pracovníky Ministerstva vnitra, kteří říkají: My netvrdíme, že jste agent, my jenom tvrdíme, že jste jako agent evidován. Jako by to v této zemi byl a mohl být nějaký rozdíl.
Já jsem krátce v této sněmovně, dámy a pánové, a udělal jsem takovou zkušenost, že argumentovat zde sofistikovanými právními argumenty a odvolávat se na odložení ideologických brýlí je totéž jako bojovat s hloupostí. Totiž je to marné. Nicméně nás to nezbavuje povinnosti se o to stále znovu a znovu pokoušet. Dovoluji si vás proto požádat, abyste předložený návrh zákona ještě jednou upřímně zvážili. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Další je pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Paní a pánové, já budu poměrně stručný. Když vystupovala paní kolegyně Parkanová, tak tady řekla jednu věc, která je skutečně účelem tohoto zákona. Já bych chtěl paní kolegyni Parkanové připomenout její ústavní slib poslance, to je dodržovat zákony České republiky a dbát na jejich naplňování. Rád bych jí doporučil ještě jednou přečtení článku 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Nyní se hlásí pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, já si myslím, že se tady spojuje otázka obsahu a formy. Skutečnost, že se navrhuje, aby platilo, že někdo nebyl evidován, když evidován byl, je skutečností, které nerozumím. To je, jako kdybychom si dali do zákona, že Karlova univerzita nebyla založena příslušný rok, ačkoli založena byla. Bavme se případně o dopadu tohoto zákona, ale předkládat návrh zákona, kde se říká, že platí, že se něco nestalo, ačkoli se tak stalo, je podle mě zavádějící.
Já si myslím, že ani po odborné stránce tento návrh neobstojí. Dovoluji si předkladatelům připomenout, že v časopisu Právní praxe č. 1 z roku 1999, tzn. velmi čerstvé číslo, je na toto téma citace z nálezu z Ústavního soudu, kde se potvrzuje, že tyto svazky mají charakter pouze archivní, že se na ně nevztahuje ochrana osobních dat a že jako s archivními údaji se s nimi má nakládat. Jinak řečeno to, co je v archivu, v archivu je a nemá smysl - a je podle mě špatné - předkládat návrhy, aby soudy řekly, že to v tom archivu není. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Také návrh k zamítnutí?
Poslanec Cyril Svoboda: Ano, navrhuji zamítnout tento návrh.
Předseda PSP Václav Klaus: Dobře. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pokud ne, táži se navrhovatele. Prosím.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, neměl jsem samozřejmě žádné iluze o tom, že tento návrh bez dalšího se setká s většinovou podporou. Přesto musím vyjádřit zklamání nad přístupem některých diskutujících k tomuto návrhu, kteří vůbec přehlížejí věcný obsah a právnickou argumentaci, na které je tento návrh založen.
Ve stanovisku vlády se říká: Navrhované založení právní fikce, že občan byl sice formálně v materiálech bývalé Státní bezpečnosti evidován, tato evidence však byla provedena neoprávněně, a nelze proto na občana vztahovat důsledky spojené s oprávněnou evidencí, odstraní současný stav, kdy je ve svých důsledcích na občana přenášena odpovědnost za zlovolné činy aparátu minulého režimu. Čili tady se klade právní problém, který není jenom právní, je to problém politický, je to problém i morální. V případech, kdy v soudním řízení je prokázáno, že ten či onen člověk nebyl evidován, a nelze tedy s ním spojovat důsledky, které spojuje lustrační zákon, má toto soudní rozhodnutí menší význam než to, co zanesla StB do spisu za starého režimu.
Musím říci, že mě velmi nepříjemně překvapil velmi nekorektní způsob argumentace paní poslankyně Parkanové.
***