(pokračuje Benda)
Když opomenu základní výhradu, zda vůbec má být povinná advokátní komora, nad kterou bychom se v každém případě měli znovu zamýšlet a rozmýšlet, jestli je opravdu dostatečný důvod k tomu, aby tomu tak bylo, myslím, že dochází v některých věcech k výraznému posunu jakoby v pravomocích a oprávněních této komory, které podle mého názoru ne vždy jsou nešťastnějším směrem. Vybral bych jenom jeden příklad, který jsem si poznamenal. Představa, že by interní normativní předpis byl nazýván stavovským předpisem, a ještě se v podstatě rozšiřuje možnost jeho přijímání - myslím, že by bylo zajímavé, aby Ministerstvo spravedlnosti předložilo doposud platné interní normativní předpisy advokátní komory a abychom se bavili, jak široké oprávnění má být, já se skoro domnívám, že je zbytečně široké - ale představa stavovského předpisu je podle mého názoru cesta, kterou tato společnost nikdy nechtěla jít, začít se dělit na stavy a pokus advokátní komory určit se za jeden ze stavů mi připadá velmi nešťastný a měli bychom si na něj dát velký pozor.
Další výhrady, které mám spíše k původnímu textu, ale také mě mrzí, že tam nedošlo k jisté reakci, je postavení vůbec advokátních koncipientů. Už jsem tady možná někdy v minulosti říkal, že mám pocit, že v představách Ministerstva spravedlnosti, ale to od roku 1990, a to vůbec nevyčítám současnému ministrovi, a většiny právnické obce v této republice, je právnické vzdělání naprosto bezcenným kusem papíru, který není vůbec k ničemu dobrý. Když člověk dokončí právnickou fakultu, a upozorňuji, že nejsem ve střetu zájmu, protože ji nestuduji a zřejmě ji nikdy studovat nebudu, tak je úplně k ničemu a potřebuje trávit mnoho let jako podřízený, případně bych skoro řekl až nosič vody, ať advokáta, soudce nebo - jak jsme projednávali přednedávnem - i na vyššího soudního úředníka potřebuje další 12měsíční praxi. Myslím, že to je věc, nad kterou bychom se měli zamyslet. Měli bychom se zamyslet na ústavně právním výboru např. nad skutečností, zda je vůbec přípustné, aby komora přiznávala další praxe pro vykonávání advokátní zkoušky, aby nebylo v zákoně přesně vymezeno, které praxe jsou legitimní pro případné vykonávání advokátní zkoušky, a komora mohla některé praxe uznat a některé nemusela uznat. Máme tady např. problém všech zaměstnanců státní správy, kteří mohou mnohá léta dělat na normotvorbě doslova a pak si budou muset jít sednout k nějakému advokátovi jako jeho advokátní koncipient jenom proto, že jim komora nepřizná. To mně v praxi připadá absurdní. Myslím, že nad tím bychom se měli zamyslet.
Rovněž není samozřejmě řešena ochrana koncipientů v případě, že dojde ke krachu nebo k vyškrtnutí advokáta z advokátní komory. Pak koncipient je naprosto ve vzduchu a není k ničemu dobrý.
To jsou věci, které bychom měli rozdiskutovat. Nenavrhuji ani vrácení k přepracování, ani zamítnutí, protože si myslím, že spíše v otázce speciální komory je kompetentnějším orgánem parlament než vláda, ale měli bychom se tím zabývat.
Jednu výhradu mám ke konkrétnímu vládnímu návrhu zákona. Tam se velmi zpřísňují lhůty pro vyškrtávání resp. pozastavování členství v advokátní komoře. Již po dvou měsících nevýkonu funkce je pozastaven výkon advokacie a po čtyřech letech, jestli se nepletu, nevýkonu funkce dochází k vyškrtnutí z advokacie. To jsou ustanovení, která jsou podle mého názoru velmi sporná a velmi problematická. Dva měsíce může být člověk ať už v cizině, nebo nemocen, ale čtyřleté lhůty, to se teoreticky týká každého poctivého poslance právníka advokáta, který sem přijde a svoji praxi z logických důvodů přeruší, a pak by musel teoreticky složitě žádat o vstup do advokátní komory. To samozřejmě zdaleka není jen toto povolání. Náhodou se shoduje volební období. Týká se to samozřejmě řady dalších představitelů, ať už státu, nebo soukromé sféry. Myslím si, že i tady bychom se měli zamyslet a rigidní ustanovení vyhodit.
Doporučuji, aby to bylo přikázáno ústavně právnímu výboru, a doporučuji, abychom se zamysleli nad tím, které věci budou v průběhu druhého a třetího čtení ještě změněny.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci za velmi podnětné připomínky a náměty k předloženému návrhu zákona a ptám se zbývajících kolegyň a kolegů poslanců, zda mají v úmyslu vystoupit v rámci obecné rozpravy. Pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, paní a pánové, hlásím konflikt zájmů. Jsem advokát zapsaný v seznamu advokátů pod číslem 7265.
Nebudu k návrhu hovořit. Mám pravda trochu jiný názor, než tady byl vysloven kolegou Markem Bendou. V obecné rozpravě se omezím na tři konstatování a jeden návrh.
Za prvé, že komora advokátů je proti jiným komorám poměrně specifická. Zastupuje občany proti státu. To dává jiný rozměr komoře, protože pokud by souhlas závisel na státu, málokterý advokát by si mohl dovolit zastupovat svého klienta, aby mu stát neodebral licenci. Myslím, že to je jeden základní postulát.
Druhý postulát, který je myslím potřeba vidět zcela pregnantně, je otázka která bývá občas spojována, jestli komora a její stavovské předpisy vytváří nějaký jiný stav. Jsem přesvědčen, že nevytváří, že stavovské předpisy nevytváří jakousi jinou kastu lidí proti těm, kteří nejsou členy komory. V této věci si myslím, že je potřeba povinné členství, pokud má komora takový charakter, a že stavovské předpisy mají být velmi rigidní, aby umožňovaly chování, které nelze zpochybňovat ani z pohledu politických tlaků, ani z pohledu státu, a to ani z pohledu komory samé.
Třetí věc, kterou považuji za poměrně důležitou. Otázka předpisů v advokacii, předpisů, které se týkají obhajoby občanů v trestním řízení, které se týkají zastupování občanů nebo firem ve správních řízeních proti státu, jsou otázkami, které se dotýkají lidských práv. Tady je závěr, pro který jsem vůbec vystupoval. Jsem přesvědčen, že je potřeba, aby tento návrh projednal výbor petiční. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nevidím žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Rozpravu tedy končím.
Táži se pana ministra, zda má v úmyslu vystoupit se závěrečným slovem. Je tomu tak. Proto mu uděluji slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážený pane předsedající, paní a páni poslanci, vzhledem k tomu, že nezazněl žádný návrh, který by zpochybňoval následující proceduru propuštění do druhého čtení, děkuji v tomto případě a chci vás ubezpečit, že vládní návrh jistě může posloužit i jako inspirace pro jednání dalších námětů v příslušných výborech Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím zpravodajku.
Poslankyně Jitka Kupčová: Pane předsedající, já pouze shrnu předcházející diskusi. V diskusi vystoupili dva diskutující kolegové poslanci. Nepadl žádný návrh kromě návrhu na to, aby byl návrh přikázán k projednání kromě ústavně právního výboru i výboru petičnímu. Myslím si, že můžeme přistoupit k návrhu na přikázání výborům.
***