(pokračuje Vetchý)
Spodní věková hranice začíná až dosažením zletilosti a končí dosažením věku 60 let, u vojáků, kteří jsou ve služebním poměru vojáka z povolání, dosažením věku 62 let. Spodní věková hranice 18 let respektuje Úmluvu o právech dítěte. Obligatorní branná povinnost se stanoví mužům, ženám pouze fakultativně za válečného stavu, za kterého se předpokládá povolávat ženy především do vojenské zdravotní služby. Umožňuje se dobrovolné převzetí branné povinnosti nejen občanům České republiky, kteří branné povinnosti nepodléhají, ale také cizincům. Osobám, které získají státní občanství České republiky, a tím podléhají branné povinnosti, a státním občanům České republiky, kteří získají také občanství cizího státu, se zhodnotí zákonná povinnost vykonaná v cizích ozbrojených silách.
Nově se stanoví povinnost občana v roce, ve kterém dovrší věk 18 let, vyplňovat dotazník před zahájením odvodního řízení, zaslaný mu územní vojenskou správou. Dotazník, který obsahuje osobní údaje včetně údajů o zdravotním stavu, slouží pro přípravné evidenční práce pro odvodní řízení.
Délka základní služby zůstává v trvání 12 měsíců, délka náhradní služby se zkracuje z dosavadních 5 měsíců na 3 měsíce. Celkový rozsah vojenských cvičení zůstává v délce od 12 do 16 týdnů. Nově se stanoví možnost povolat vojáky v záloze k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nejvýše 8 týdnů pro záchranné práce ohrožující životy, zdraví, životní prostředí nebo značné majetkové hodnoty. Tato doba se započítává do celkového rozsahu vojenských cvičení.
Branný zákon dále podrobně upravuje zejména postupy při odvodním řízení, povolávání do vojenské činné služby, úlevy ze služební povinnosti, zejména z rodinných a sociálních důvodů, způsoby posuzování zdravotní schopnosti k vojenské činné službě a vyhlašování mobilizace. Postupy podle branného zákona jsou v zásadě podřízeny správnímu řádu s výjimkami přesně stanovenými. Tyto výjimky, např. nemožnost odvolání proti odvodnímu rozhodnutí za stavu ohrožení státu a za válečného stavu, jsou limitovány především potřebou rychlého doplňování ozbrojených sil za krizových situací.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovoluji si vás požádat jménem vlády, abyste vládní návrh zákona o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech, tzv. branný zákon v prvním čtení podpořili a propustili ho do druhého čtení. Jsem přesvědčen, že při dalším projednávání ve výborech a na plénu Poslanecké sněmovny dospějeme společně k optimálnímu řešení a právnímu řešení branné povinnosti a způsobu doplňování ozbrojených sil České republiky. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Michal Lobkowicz.
Poslanec Michal Lobkowicz: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, pan ministr přečetl velmi podrobné zdůvodnění návrhu zákona. Já se domnívám, že k tomuto podrobnému zdůvodnění není co dodávat. Nicméně si myslím, že ve zdůvodnění - a nakonec také ve všech dokumentech, které vláda právě předkládá a které se týkají naší národní bezpečnosti - chybí něco podstatnějšího, a to celkový koncepční rámec.
Jestli dovolíte, několika stručnými větami bych tento koncepční rámec doplnil, resp. bych řekl pár poznámek ke koncepčnímu rámci, protože mám dojem, že bez něj je velmi složité tyto jednotlivé zákony projednávat.
Domnívám se, že naší armádě v minulosti podstatně chyběl právě legislativní a koncepční rámec, rámec, ve kterém by se děly všechny změny, ke kterým docházelo, a to ve dvou oblastech. Jednak zákony, kterými se armáda řídila, byly a jsou stále zastaralé, jednak byl dalším problémem nedostatek dlouhodobých koncepčních dokumentů.
Když skončila své působení vláda Josefa Tošovského - nyní prosím o pozornost i smějící se ministry, o kterých předpokládám, že se smáli tomu, že právě já kritizuji současnou vládu - předávala vládě nové celou sadu vzájemně provázaných dokumentů v této oblasti: národní obrannou strategii, vojenskou strategii, koncepci rozvoje resortu obrany na příštích deset let a celou sadu zákonů, které jsou souhrnně nazývány chybně - nicméně je to tak užíváno - branné zákonodárství. S těmito návrhy člověk mohl souhlasit nebo nesouhlasit, mohl o nich diskutovat, nicméně pravdou je, že byly na stole v červnu 1998, a to jako provázaná sada dokumentů.
Mezitím, vážené kolegyně a kolegové, uplynulo devět měsíců. Co se mezitím stalo? Parlamentu byla předložena v nedávné době bezpečnostní strategie, byla diskutována na výboru pro obranu a bezpečnost, byla podrobena velmi značné kritice, a to nejen ze strany opozičních poslanců. Bude diskutována na plenárním zasedání, uvidíme, jakou bude mít odezvu.
Vojenská strategie byla diskutována vládou včera, a to - pokud jsem informován - prakticky v totožné podobě, jakou předložila vláda Tošovského, až na to, že tam chyběla jedna podstatná věc, která chybí ve všech dokumentech, které zatím vláda předložila, a to počty. Počty naší armády, jak mírové, tak počty v případě event. konfliktu, to znamená počty mobilizační. A to jsou prosím čísla, která vláda Josefa Tošovského ve svých dokumentech uváděla. Jak je každému, kdo se aspoň trochu zabývá otázkou obrany, jasné, jsou to samozřejmě údaje, které jsou naprosto klíčové.
Koncepci rozvoje resortu obrany slíbil pan ministr na výboru pro obranu dodat do konce března. Dnes je 30. 3. Pokud vím, parlament tento dokument zatím nedostal. Pevně věřím, že pan ministr svůj slib splní.
Poslední sadu dokumentů, o kterých jsem mluvil, to znamená branné zákonodárství, jsme dostali. Dostali jsme ho po devíti měsících. Když jsem se při projednávání ve výboru pro obranu pana náměstka ptal, co se na těchto zákonech za devět měsíců, co je vláda měla, změnilo, odpověděl mi, že nic podstatného. Znovu bych se zeptal zde pana ministra, co se na zákonech za devět měsíců do té míry změnilo, že bylo potřeba tolik čekat s jejich předložením parlamentu.
Shrnuto: Koncepční a legislativní dokumenty, kterými se má řídit naše armáda, musí být vzájemně provázané, musí mít vzájemnou logiku. Velmi těžko se vyjadřuje k jednotlivým zákonům, nebyla-li vláda dosud schopna předložit celkovou sadu těchto dokumentů, celkovou koncepci, kterou se v otázce národní bezpečnosti budeme nadále řídit.
Proto bych požádal pana ministra, aby vláda doplnila tyto zákonné návrhy, které jsou nám předkládány, také koncepčním rámcem, aby navázala na to, co udělala v této oblasti vláda předchozí - a nejen vláda předchozí, nepochybně i minimálně ministři obrany, kteří byli předtím - aby navázala na tyto práce a předložila parlamentu koncepční dokumenty, zejména koncepci rozvoje resortu obrany. Vycházím - kromě toho, že jsem přesvědčen o tom, že tyto dokumenty, které jsou nezbytné k tomu, abychom mohli zodpovědně projednávat tyto legislativní předlohy - také ze slibu pana ministrany obrany.
Na závěr mi dovolte, abych řekl, že jako zpravodaj tohoto zákona doporučuji, aby tento návrh byl propuštěn do druhého čtení, abychom o těchto věcech, o kterých jsem mluvil, diskutovali ve výborech, nicméně znovu opakuji, že považuji za velmi vhodné, aby vláda tyto koncepční dokumenty, bez nichž jsou návrhy zákonů složitě projednávatelné, předložila.
Dále bych rád jako zpravodaj konstatoval, že výbor pro obranu a bezpečnost se brannou legislativou iniciativně zabýval na své 15. schůzi dne 23. března. Diskutoval tuto sadu zákonů a dospěl k závěru, že by bylo vhodné, aby - mimo jiné v kontextu toho, o čem jsem před tím mluvil - byla prodloužena lhůta pro projednávání těchto zákonů ve výborech, a to o 20 dnů. Rád bych jménem výboru toto doporučení sněmovně předložil. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám nyní obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli mám dvě písemné přihlášky, a to pana poslance Josefa Houzáka a pana poslance Viléma Holáně. Prvně jmenovanému tímto uděluji slovo.
***