(pokračuje Rychetský)
Tato právní úprava není prvním krokem tohoto druhu, již Česká a Slovenská Federativní Republika - mám-li být přesný, tehdy ještě nesoucí název Československá socialistická republika - Federální shromáždění přijalo hned po listopadu 1989 analogickou normu, která též umožňovala každému, kdo v tom rozhodném období ztratil státní občanství, aby jej nabyl, takže se logicky klade otázka, proč vláda přichází vlastně znovu s naprosto stejným krokem, proč znovu přichází se stejnou právní úpravou.
Jednou částí odpovědi - musím říci, že naprosto neúplnou - je skutečnost, že tehdy byla velmi krátká doba pro to, aby naši krajané ze zahraničí mohli využít tohoto zákona a získat zpět občanství. Ve skutečnosti nejde ovšem o jediný důvod. Teď je doba 5 let od účinnosti zákona, ve které se mohou takto naši bývalí spoluobčané rozhodnout.
Druhý důvod je především v tom, že Česká republika měla s celou řadou států uzavřeny smlouvy o zamezení dvojího občanství a v celé řadě států prostě nebylo možné, aby naši spoluobčané, pokud získali v nové vlasti nové státní občanství, využili nové československé právní úpravy, neboť nabytím československého občanství jim hrozilo, že by pozbyli dosavadní občanství, které získali v nové vlasti.
Jde především tzv. naturalizační dohodu, která byla uzavřena mezi republikou Československou a Spojenými státy severoamerickými v roce 1929, která - jak známo - byla vypovězena z důvodů, o kterých právě hovořím, až v roce 1997. To znamená v době, kdy zde platila ta minulá právní přechodná úprava, nebylo vlastně možné, aby naši bývalí spoluobčané žijící ve Spojených státech využili této možnosti. Mám-li býti upřímný, dokonce ti, kteří jí využili, to v podstatě museli tajit před americkými úřady.
Proto se rozhodla vláda předložit vládní návrh zákona, který nyní všem těmto bývalým krajanům umožní, aby jednostranným, jednoduchým vlastním projevem vůle nabyli - budou-li si to přát - znovu zpět státní občanství, tentokrát ovšem již ne Československé, nýbrž České republiky.
Předložená osnova proto obsahuje ustanovení, ze kterého vyplývá, že touto cestou mohou jít pouze ti bývalí českoslovenští státní občané, kteří by podle platných právních předpisů v době rozpadu Československa byli považování za české státní občany.
Pevně věřím, Poslanecká sněmovna tuto vládní zákonodárnou iniciativu podpoří. Myslím si, že jde o splácení dluhu vůči našim krajanům v zahraničí, který se v posledních letech rozhodně nezmenšoval, spíše narůstal. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému. V toto chvíli prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Karas. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Jiří Karas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vládní návrh zákona o státním občanství některých bývalých československých státních občanů je zákonem, na který naši krajané žijící v zahraničí, zejména však Čechoameričané, dlouho čekají. Již z preambule k navrhovanému zákonu však vyplývá, že předkladatel neopustil koncepci konstrukce zákonů minulého režimu a nepřijal koncepci demokratických zemí, kde právní řád převládá nad státní mocí.
Důstojnost člověka a její nedotknutelnost je totiž jedním ze základních práv. Respektovat a chránit tuto důstojnost je povinností veškeré státní moci. Na rozdíl od občana, který má své právo být občanem, splňuje-li byť i podmínku nabývání občanství narozením, vláda zde předkládá institut žadatele, kterému se udělí určité privilegium na základě žádosti a z titulu výkonu moci.
Nemíním v této chvíli analyzovat jednotlivá ustanovení návrhu zákona. Musím však alespoň s lítostí konstatovat, že zákonu chybí i určitá úroveň adresnosti a srozumitelnosti. Přesto však, dámy a pánové, oceňuji, že vláda návrh tohoto zákona připravila, a právě proto, že se jedná o tak dlouho očekávaný a potřebný zákon, domnívám se, že sněmovna by měla návrh tohoto zákona propustit do druhého čtení, kde bude možnost odstranit určité nedostatky tohoto navrhovaného zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji zpravodaji pro prvé čtení panu poslanci Karasovi. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Filip a pan poslanec Bendl. Hovořit bude pan poslanec Vojtěch Filip, prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane místopředsedo vlády, vážené paní a pánové, dovolte mi abych se vyjádřil v obecné rozpravě k parlamentnímu tisku 158.
Z preambule a ze znění § l vyplývá, a pan místopředseda vlády to podotkl, že smyslem předloženého návrhu zákona je umožnit, aby se cizí státní příslušníci, tedy cizinci, na základě pouhého prohlášení stali státními občany České republiky. A to ti z řad našich bývalých krajanů, kteří byli v době od 25. února 1948 do 20. března 1990 propuštěni ze státního svazku s Československem. To je do doby nabytí účinnosti státoobčanského kvazirehabilitačního zákona č. 88/1990 Sb. Nebo byli v době od 25. února 1948 do 30. září 1949 propuštěni ze státního svazku s Československem, to je tedy do doby nabytí účinnosti zákona 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství. Nebo v obecné rovině pozbyli československé státní občanství propuštěním ze státního svazku v období od 25. února 1948 do 28. března 1990, tedy do předvečera dne, kdy nabyl účinnosti zákon - jak jsem zmínil - 88/1990. Anebo kdykoliv naturalizací získali státní občanství Spojených států amerických na základě Úmluvy o naturalizaci. Nebo nabyli státní občanství jiného státu v důsledku mezinárodní smlouvy o zamezení vzniku dvojího státního občanství.
Českými státními občany se mohou stát též nezletilé děti do 18 let věku bývalých československých státních občanů, i když narozením nenabyly státního občanství České republiky a narodily se jako cizinci.
Naproti tomu návrh zákona poměrně krkolomným způsobem vylučuje z bipolitismu státní občany Slovenské republiky, a to je řešeno jiným zákonem.
Organizační otázky spojené s vyřízením prohlášení nejsou v této fázi podstatné. Nepodstatné jsou také různé teorie o nabývání státního občanství (ius sanquinis - Blutrecht, ius soli, kombinace obou principů a jeho právně upravené způsoby, to je zrozením, legitimací nemanželského dítěte, sňatkem s cizincem, naturalizací, reintegrací, opětným nabytím, znovunavrácením, jakož i v souvislosti s nabytím veřejné funkce).
***