(pokračuje Kasal)
Teď řešíme tento problém. Zkusme ho vyřešit, pak se věnujme 42. Tolik k tomuto problému. Chlapečkům z pohádek to stačí?
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji předsedovi poslaneckého klubu KDU-ČSL Janu Kasalovi. Další přihlášky nevidím. Pokusím se v tuto chvíli formulovat modifikovaný návrh, o kterém bychom rozhodli hlasováním.
Rozumím tomu tak formálně, že původní návrh na zařazení tohoto bodu v tuto chvíli je stažený a že budeme hlasovat, že existuje jediný návrh na zařazení zmiňovaného bodu na 16.30 hod. dnešního dne. A je tady druhý - nedošlo k fúzi - návrh, který by znamenal navržení tohoto bodu po dojednání zákona o registrovaném partnerství. Jiný formální návrh neexistuje.
Návrhy padaly v tom pořadí, že nejprve bychom měli hlasovat o návrhu pana poslance Tlustého a poté, protože první návrh byl stažený, o návrhu pana Kasala. Nicméně vidím ještě zvednutou ruku… Ne, pan kolega Filip, nikoli.
V tuto chvíli není tomu tak, že jsou to dvě hlasování. Zda zařadit a kdy zařadit. Předkládá se návrh, ve kterém musíte přesně formulovat, na kdy chcete bod zařadit. Jsou zde tedy dva oddělené návrhy v tuto chvíli.
Bylo by nicméně zapotřebí před hlasováním, aby zazněla přesná specifikace názvu bodu. Omlouvám se, že jelikož návrh nebyl podán písemně a projev pana poslance Kalouska byl relativně dlouhý, přesně jsem tento název tohoto bodu nezaregistroval. Před hlasováním bych tedy ještě požádal pana poslance Kalouska, aby přesně řekl název bodu, který by měl být zařazen.
Hovoří pan poslanec Kalousek. Bude hovořit k upřesnění návrhu. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Název bodu, který navrhujeme zařadit, se nazývá "Stanovisko Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k opatřením Rady Státního fondu tržní regulace".
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Budeme nejprve rozhodovat o návrhu pana poslance Tlustého, kterým by nový bod s názvem "Stanovisko Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k opatřením Rady Státního fondu tržní regulace" byl zařazen po projednání návrhu poslanců Zuzky Rujbrové, Jana Zahradila a dalších na vydání zákona o registrovaném partnerství.
Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli vás všechny odhlašuji.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 148, ve kterém rozhodneme o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Návrh byl schválen, když se pro vyslovilo 125 poslankyň a poslanců, proti bylo 19.
Nicméně, můžeme hlasovat o návrhu pana poslance Kasala, pokud na tom bude trvat, protože by se jednalo pouze o změnu času projednání. To by samozřejmě jako přípustný pozměňovací návrh v pořadu schůze bylo možné.
Hovoří předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Kasal.
Poslanec Jan Kasal: Pane místopředsedo, poté co ODS, ČSSD a KSČM daly jasně najevo svou vůli, netrvám na tomto hlasování.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Kolegyně a kolegové, tímto předchozím hlasováním jsme doplnili svůj program o avizovaný bod a v tuto chvíli již můžeme pokračovat v jednání o bodu č. 15, kterým je
15.
Návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Jana Zahradila, Jitky Kupčové, Moniky Horákové
a dalších na vydání zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví
a o změně a doplnění některých zákonů
/sněmovní tisk 124/ - prvé čtení
Jedná se o prvé čtení. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 124 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 124/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedla paní poslankyně Zuzka Rujbrová. Prosím, paní kolegyně, ujměte se slova.
Ještě se pokusím zjednat trochu důstojnější atmosféru v sále. Všechny vás, kteří se nechcete nebo nemůžete věnovat projednávanému bodu, žádám, abyste opustili jednací síň. Svým chováním jinak neumožňujete řečníkovi, aby řádně mohl plnit svou úlohu, a ani těm, kteří chtějí řečníka poslouchat.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji vám, pane předsedající. Členové vlády, dámy a pánové, po uplynutí jednoho roku se na vaše stoly znovu dostává tisk, tentokrát označený číslem 124, obsahující návrh zákona, který si klade za cíl zrovnoprávnit jednu z menšin žijících v České republice s ostatními. Jde o menšinu gayů a lesbiček, tedy osob, které jsou citově a sexuálně orientovány na osoby stejného pohlaví.
Podle odborníků jde přibližně o 4 % naší populace, tedy necelých půl milionu lidí. Domnívám se ale, že není příliš důležité, kolika osob se navrhovaný zákon dotkne, ani to, kolik jich skutečně využije. Za podstatné pokládáme, že ve společnosti, která se pokládá za demokratickou, žijí občané, kteří mají méně práv než ti druzí. Dnes už je vědecky prokázáno, že je homosexualita vrozená, není dědičná, nelze naučit nebo odnaučit výchovou.
Česká veřejnost je podle výzkumů veřejného mínění k soužití osob stejného pohlaví velmi tolerantní a jsem ráda, že i bývalá Československá republika byla v roce 1961 jedním z prvních států, který ustoupil od kriminalizace homosexuální menšiny.
V Evropě nyní probíhá široká diskuse o zrovnoprávnění soužití osob stejného pohlaví, které je již od roku 1989 uzákoněno v Dánsku, od roku 1993 v Norsku, od roku 1994 ve Švédsku a v posledních letech ve Finsku, Maďarsku, Nizozemsku a příslušné zákony se připravují nebo jsou již předmětem projednávání ve Francii a v Německu. Konečně i rezoluce Evropského parlamentu ze září 1998 žádá, aby žádná ze zemí, které diskriminují gaye, nebyla přijata do Evropské unie.
Asi se mě zeptáte, v čem je u nás homosexuální menšina diskriminována. Problém je v tom, že práva, která jsou heterosexuálům žijícím v manželství a v některých případech pouze ve vztahu druha a družky přiznávána automaticky, ze zákona, osoby stejného pohlaví automaticky nemají. Některá z těchto práv si sice mohou upravit smluvně, například práva majetková, ale proč u jedněch zákon soužití předpokládá a u druhých nikoliv. Další práva prostě nemají vůbec, a to ani tam, kde je zákon například druhovi a družce, kteří mají v manželství možnost volby, přiznává.
Uvedu příklad. Homosexuál sice může závětí odkázat svůj majetek příteli, s nímž strávil celý život, ale tento přítel zaplatí na daních sedmkrát více než manžel, který je navíc zákonným dědicem. A podobných případů je celá řada.
Po diskusi, která zde zazněla před rokem, kdy jsme si pozorně vyslechli argumenty, které proti obdobnému návrhu zákona zazněly, jsme se pokusili s těmi, které lze pokládat za věcné, vypořádat. Eliminovali jsme na rozdíl od současného institutu manželství na minimum možnost zneužití svazku osob stejného pohlaví, například v oblasti svazků s cizinci nebo s komplikováním rozchodů homosexuálních dvojic.
I nadále trváme na tom, že by dvojicím stejného pohlaví nemělo být umožněno přebírat děti do společné náhradní péče. Neumožňujeme svazky těchto osob na rozdíl o uzavírání manželství před dosažením plnoletosti. Dokonce jsme i vážně přemýšleli o tom, že práva, která chceme osobám stejného pohlaví přiznat, promítneme do příslušných právních předpisů a opustíme legislativní zkratku, která s taxativně vyjmenovanými výjimkami , tedy například možností osvojení dětí, přiznává těmto párům podobná práva jako mají osoby žijící v manželství.
Pokud by vůle sněmovny k tomuto řešení převládla, máme podobný návrh pro diskusi ve výborech připraven. Bráníme se ale tomu, přiznat osobám stejného pohlaví pouze práva z oblasti práva soukromého, protože tím bychom jejich diskriminaci neodstranili.
Dámy a pánové, vidím, že tento návrh zákona se statisticky osobně dotýká pouze asi osmi z vás. Zkuste si ale uvědomit, že této menšině nejde ani tak o přiznání majetkových výhod, jako spíše o legalizaci jejich soužití s partnerem stejného pohlaví.
***