(pokračuje Benda)
Já to rád říkám na příkladu daňových úlev na nezaměstnaného, resp. o domácnost pečujícího manžela nebo manželku. To je opravdu smysluplné jenom v těch případech, kdy se počítá, že nezaměstnaný, resp. o domácnost pečující manžel nebo manželka se stará o rodinu, stará se o společnou domácnost, případně když nejsou děti, že se na to připravuje a po dvaceti nebo třiceti letech starosti o domácnost už není ochoten nebo schopen pracovat. Žádné takové daňové úlevy nejsou v jakémkoli jiném typu společného soužití, ať už se budu starat o staré rodiče nebo o dospělé děti, nebo spolu budou žít dvě sestry. Žádné takové daňové úlevy nemají.
V okamžiku, kdy přejdeme na konkrétní veřejnoprávní výhody, které návrh zákona poskytuje nebo které mají být zákonem přiřčeny, najednou debata poběží úplně jinak a nebude v této emotivní rovině tolerance nebo netolerance. Myslím, že by to bylo správné.
Poslední poznámka - pan kolega Pejřil zmínil, že problém je ve vyspělých zemích víceméně vyřešen. To není pravda. V Evropě mají problém registrovaného partnerství vyřešeny severské státy, tj. státy s velmi odlišnou právní tradicí, a Maďarsko, a to ještě v podobě, kterou jsem zmiňoval a která je výrazně jiná než podoba před námi ležícího návrhu zákona. Ostatní evropské země včetně velkých, jako je Itálie, Německo, Francie a Španělsko, tento problém zatím vyřešený nemají. Také diskutují o tom, jakým způsobem má být tento problém řešen. Ve většině případů se spíše kloní k formě jakési soukromoprávní smlouvy, která by znamenala některé výhody ze strany státu.
Nemohu než souhlasit s kolegou Paynem, který řekl, že tento návrh o registrovaném partnerství chce veškeré výhody, které jsou zákony tohoto státu přiznávány manželství, a žádné povinnosti z toho vyplývající. Toto je podle mého názoru hluboká pravda a měli bychom se při hlasování o tomto návrhu zákona nad ní zamyslet.
Vzhledem k tomu, co jsem již řekl, a protože si myslím, že je to problém, o kterém sněmovna má diskutovat, navrhuji vrácení k dopracování tak, aby si institut partnerského soužití osob téhož pohlaví nehrál na manželství, ale byl nám předložen v podobě, která má řešit problémy, které v této oblasti asi mnozí z nás cítí.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Bendovi. Před panem poslancem Jičínským se s faktickou poznámkou hlásí paní kolegyně Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Pane předsedající, přihlásila jsem se s technickou poznámkou k vystoupení kolegyně Dostálové. Ta nám sdělila, že i v tak religiózní zemi, jakou je Španělsko, byl přijat tento zákon. Není to pravda. Já se domnívám, že emoce nemají místo jak v projevech odpůrců tak ani v projevech zastánců tohoto zákona. Ve Španělsku takový zákon nebyl přijat. Mrzí mě, že jsou zde používány nepravdivé argumenty.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Nyní bude hovořit pan poslanec Jičínský, připraví se pan poslanec Zahradil.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, v první větě chci říci, že podporuji, aby tento návrh zákona byl postoupen do druhého čtení a aby podrobnější diskuse pak proběhla o jeho jednotlivých ustanoveních v rámci jednání výborů a v rámci druhého čtení ve sněmovně. Říkám to proto, že při minulém jednání jsem navrhl zamítnutí, nebo jsem byl s těmi, kdo navrhli zamítnutí. Obávám se, že došlo tehdy k přílišnému vyhrocení situace v tom směru, že diskuse probíhala - a tak to bylo i mediálně traktováno - kdo je pro, kdo je proti, bez ohledu na to, jak je dobrý úmysl proveden právně.
Z tohoto hlediska jsem už žádal některé navrhovatele, aby nám dali k dispozici dejme tomu překlad norského zákona a třeba návrh připravovaného francouzského zákona, o kterém v současné době ve Francii probíhá polemika, nebo návrh maďarského zákona, abychom měli dva právní texty, s nimiž můžeme náš návrh srovnat. Považuji to za důležité, protože takové srovnání nám ukáže, jak se určité problémy, o kterých se tu vede diskuse, řeší, a ne vždy je účelné vymýšlet vlastní úpravu. V tomto směru se obracím znovu na navrhovatele, aby jeden ze schválených zákonů nebo jeden z návrhů, o kterých jsem hovořil, nebo případně jiný nám dali k dispozici, protože to je skutečně důležité.
Jinak je pochopitelné, že v této věci jsou lidé rozděleni. Nemyslím si také, že diskuse, která tu probíhá, odvrátí kohokoli od úmyslu tyto ideje podpořit a obráceně, i kdyby probíhala ještě mnoho hodin. Je přirozené, že tu zaznívají různé názory, ale míra jejich dosahu na ty, kdo mají jiný názor, je podle mého názoru velmi omezená. I toto bychom měli mít na mysli, abychom zbytečně neopakovali argumenty.
Můj návrh je doporučit návrh zákona do druhého čtení. Doporučuji rovněž prodloužit lhůtu o 20 dní. Žádám navrhovatele, aby opatřili ještě alespoň dva překlady příslušných zákonů, protože přehled, který jsme dostali z Parlamentního institutu, obsahuje srovnání idejí, ale nikoli konkrétní právní úpravu, a o konkrétní právní úpravu teď jde.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Hovořit bude pan poslanec Zahradil, připraví se paní kolegyně Dundáčková.
Poslanec Jan Zahradil: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, ani já nebudu zbytečně protahovat tuto diskusi, protože mám pocit, že její délka je přímo úměrná klesajícímu zájmu poslanců, a navíc mám pocit, že ti, kteří zde v jednací síni zbyli, patří k té či oné straně, tzn. buď k rozhodnutým příznivcům, nebo k rozhodnutým odpůrcům zákona, a ti, kteří zde nejsou, ne náhodnou shodou okolností patří mezi ty, kteří nevědí, nebo nejsou rozhodnuti jak mají hlasovat. Přiznám se, že bych byl docela rád, kdyby tato situace zůstala zachována i během hlasování.
Dovoluji si na úvod svého vystoupení vyslovit nepřímý apel těm, kteří nejsou rozhodnuti a nevědí, jak mají hlasovat, aby to vyřešili jednoduše tím, že se odhlásí, že sněmovnu opustí. Jak známo, podle jednacího řádu je sněmovna usnášeníschopná za přítomnosti jedné třetiny poslanců. Tím sníží kvorum, a potom tedy nechť se rozhodne mezi rozhodnutými.
Já předpokládám, že vzhledem k tomu, že patřím ke spolupředkladatelům tohoto zákona, tak je asi předem jasné, jaká stanoviska je ode mne možno očekávat, a proto jsem také svůj původně dosti rozsáhlý projev zkrátil na zcela nezbytné minimum. Musím se přiznat, že charakter debaty - až na některé výjimky - mě zatím překvapuje docela příjemně svou věcností. Nebyl jsem sice v minulém období členem této sněmovny, leč z doslechu a ze sdělovacích prostředků si dosti dobře pamatuji, že minulá debata se odvíjela na poněkud jiné úrovni. Já jsem rád, že tomu v tomto případě již tak není.
Chtěl bych ještě připomenout, že řadu problémových okruhů spojených s tímto zákonem bylo možno diskutovat na semináři, který všichni navrhovatelé speciálně k tomuto účelu uspořádali před několika týdny zde na půdě Poslanecké sněmovny.
***