Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(pokračuje Gross)

Hlasování pořadové číslo 161. Rozhodneme o přikázání sněmovního tisku 117 výboru zahraničnímu. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Tento návrh byl schválen, když se ze 87 poslanců přítomných vyjádřilo pro 84, nikdo nebyl proti.

Nic víc není k hlasování. Konstatuji tedy, že jsme tento bod projednali a přikázali výboru zahraničnímu.

Přistupujeme k bodu 43 schváleného pořadu, kterým je

Jedná se o prvé čtení. Jedná se o vládní návrh, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 138, a z pověření vlády předložený návrh uveden ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kavan, kterého prosím, aby přistoupil k řečništi a ujal se slova. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Děkuji pane předsedající. Vážené poslankyně a vážení poslanci, Česká republika se v prohlášení České národní rady k parlamentům a národům světa, v prohlášení vlády České republiky a v dalších aktech přihlásila k nástupnictví do mezinárodních smluv, jimiž byla vázána československá federace, a to v souladu s mezinárodním právem a v rozsahu jím stanoveném.

Přístup České republiky k nástupnictví, k sukcesi, do mezinárodních smluv se konkrétně opírá o Vídeňskou úmluvu, o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám z roku 1978, která byla podepsána za ČSFR a jejíž ratifikace se nyní připravuje.

Na základě článku 34 této úmluvy zastáváme stanovisko, že smlouvy, jež byly platné k datu sukcese, to je v našem případě k 31.12.1992, zůstávají v platnosti i pro nástupnický stát, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak nebo vyplývá-li to ze smlouvy nebo je-li jinak stanoveno, že provádění smlouvy sukcesorem by bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

Pro tento postup vycházející ze zásady smluvní kontinuity svědčí důvody politické, právní i praktické. Vzhledem k tomu, že ČSFR byla vázána přibližně osmi sty smlouvami mnohostrannými a dvěma tisíci smlouvami dvoustrannými, nebylo možné sjednat urychleně nové smlouvy v potřebném rozsahu.

Mohla totiž nastat situace, že by řada oblastí zůstala smluvně neupravena, a to i takové, které se týkají bezprostředně práv a povinností občanů - právní pomoc, sociální zabezpečení, státní občanství a podobně. Na druhé straně zmíněné ustanovení Vídeňské úmluvy o sukcesi umožňuje České republice, aby při jednáních se smluvními partnery bylo dosaženo shody o ukončení některých smluv v důsledku podstatné změny okolností, za kterých byly uzavřeny. A tím dojde k očištění smluvního systému České republiky od smluv, které jsou pozůstatkem totalitního režimu a jsou v rozporu se zahraničně politickými zájmy České republiky. K takovým smlouvám patří smlouvy o přátelství a spolupráci s Afghánistánem, Angolou, Etiopií, Libyí a Sýrií. Nejedná se sice o smlouvy spojenecké, jakými byly smlouvy mezi bývalými evropskými socialistickými státy, avšak všem jsou společné nepřijatelné ideologické aspekty a zásady, které jsou v rozporu se současnou zahraniční politikou České republiky a obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Na základě výsledku jednání o sukcesi do smluv, jíž byla po vzájemné dohodě ukončena platnost obdobných smluv s Jemenem, Korejskou lidově demokratickou republikou, Laosem, Mongolskem a Vietnamem, a ukončením platnosti těchto dalších pěti smluv bude smluvní systém České republiky zbaven všech smluv tohoto charakteru.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jak již bylo řečeno, Česká republika se v zásadě přihlásila ke kontinuitě smluvních vztahů Československé federativní republiky. Je proto nezbytné v případě ukončení platnosti některých smluv postupovat podle příslušných ústavních a dalších předpisů.

Jelikož předmětné smlouvy jsou politického charakteru, vyžadovaly k uzavření souhlas parlamentu a ratifikaci prezidentem republiky. Je tedy třeba, aby s ukončením jejich platnosti vyslovily souhlas tytéž orgány. Ukončení platnosti těchto pěti smluv je v souladu se zahraničně politickými zájmy České republiky a jejím právním řádem, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva a se závazky převzatými v rámci jiných smluv. Brzké ukončení jejich platnosti bude žádoucí se zřetelem k členství České republiky v NATO, jelikož některá ustanovení nejsou slučitelná se Severoatlantickou smlouvou z roku 1949.

Doporučuji proto, vážené poslankyně a vážení poslanci, abyste s návrhem usnesení vyjádřili souhlas. Děkuji.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministrovi zahraničních věcí České republiky Janu Kavanovi. Nyní bude hovořit zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Vymětal Vojtěch. Prosím, pane kolego.

Poslanec Karel Vymětal: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, dovoluji si konstatovat, a nebudu opakovat předřečníka, pana ministra Kavana, že jsem všech pět smluv prošel s tím, že kdyby se tam našlo něco, co by stálo za zachování, že by se nad tím dalo zamyslet, ale musím s potěšením konstatovat, že se tam nic takového nenachází.

Proto mi dovolte, abych doporučil sněmovně propustit smlouvu do druhého čtení a v souladu s organizačním výborem přikázat smlouvu k projednání v zahraničním výboru.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám.

Kolegyně a kolegové, nyní se budeme zabývat přikázáním výborům. Odhlašuji vás. Žádám vás o novou registraci.

Organizační výbor navrhl přikázat tento tisk zahraničnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh není. Budeme tedy hlasovat, až opět dosáhneme usnášení schopnosti.

V hlasování pořadové číslo 162 rozhodneme o přikázání sněmovního tisku 138 výboru zahraničnímu, podle doporučení organizačního výboru. Žádám vás tedy všechny, zaregistrujte se, abychom mohli hlasovat.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 162, ve kterém se vyjádříme k předloženému návrhu. Kdo s ním souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh byl přijat když se z přítomných 73 poslankyň a poslanců vyslovilo 71, proti nebyl nikdo.

Konstatuji, že jsme tímto projednali sněmovní tisk č. 138, bod 43 našeho programu.

Přistupujeme k bodu 44, kterým je

Jde o prvé čtení. Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 151. Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kavan. Prosím pane ministře, ujměte se slova.

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci., byla vám předložena k vyslovení souhlasu mezinárodní smlouva zdánlivě pouze statusového či technického charakteru, která však má podstatný význam pro praktické zapojení České republiky do činnosti Organizace Severoatlantické smlouvy. Ottawská dohoda sjednaná v roce 1951 určuje právní postavení samotné Organizace Severoatlantické smlouvy, dále postavení jejích úředníků a expertů a konečně též zástupců členských států u organizace. Nevztahuje se na ozbrojené síly a vojenská velitelství aliance ani na jejich vojenský a civilní personál. Ottawská dohoda především organizaci identifikuje jako Severoatlantickou radu a pomocné orgány této rady a přiznává jí právní subjektivitu a s tím i spojená práva nabývat a zcizovat movitý a nemovitý majetek, právo disponovat účty, procesní způsobilost a v neposlední řadě minimální výsady a imunity nezbytné k nezávislému výkonu jejich funkcí. Právní postavení zástupců státu podle Ottawské dohody je srovnatelné s postavením diplomatických zástupců, resp. členů diplomatického personálu. Postavení úředníků a expertů organizace je srovnatelné s postavením expertů a úředníků mezinárodních organizací.

***