(pokračuje Kühnl)
My si Českou republiku nepřeneseme někam na Floridu nebo do Cornwallu, my prostě zůstaneme uprostřed Evropy, a je tedy jasné, že se musíme chovat tak, abychom byli akceptováni jako součást budoucí Evropy založené na Evropské unii. Musíme si uvědomit, že bez Evropy my už v budoucnu můžeme žít jedině hůře a v žádném případě lépe.
Z tohoto hlediska považuji ratifikaci Evropské sociální charty - ať již nyní, za rok nebo za dva roky - za potřebnou, za nezbytnou, a to proto, že my sami jako země, která je v určitém vývoji, do které třeba také přicházejí za prací lidé z jiných zemí, budeme chtít, aby pokud možno všechny evropské země dodržovaly určité minimální sociální standardy. Jestliže to budeme chtít od jiných, je logické, že to chtějí i jiní od nás.
Já si myslím, že ratifikaci Evropské sociální charty v té podobě, s těmi výjimkami a s těmi závazky, které jsou předloženy, v zásadě nic nebrání. Já jsem jenom trochu smutný z toho, že vláda předkládá procedurálně mírně zmatený návrh. V souhlasném usnesení s ratifikací, které je navrženo, je konstatováno, že Poslanecká sněmovna souhlasí s návrhem na ratifikaci. V usnesení není ani zmínka o tom, že by ratifikace měla proběhnout podle článku 39 odst. 4 ústavy, čili tzv. desítková smlouva podle článku 10 ústavy, smlouva, která by se tím pádem stala přímo vynutitelnou součástí našeho právního řádu a stála by nad zákonem, tedy v podstatě na úrovni ústavních zákonů už proto, že by v tom případě byla schvalována ústavním kvorem. V návrhu usnesení se o tom nic nepraví, zato se o tom velmi zmateně mluví v předkládací zprávě. V předkládací zprávě se hovoří o tom, že je třeba schválit tuto smlouvu ústavním kvorem jako smlouvu podle článku 10 ústavy, zároveň se ale praví, že pouze pět ustanovení z těch asi čtyřiceti, která má naše ratifikace obsahovat, má být přímo závazných v našem právním řádu.
Vláda ale nenavrhuje oddělené hlasování o jednotlivých částech, a není nejmenší důvod, aby celá tato Evropská sociální charta se všemi detaily se stala smlouvou podle článku 10. Těch pět ustanovení, o kterých vláda sama ve své předkládací zprávě mluví, je již pokryto jinými našimi závazky, Evropskou úmluvou o lidských právech, ale také naší Listinou základních práv a svobod.
Já si myslím, že je možné odhlédnout v našem rozhodování od zmatku předkládací zprávy. Předkládací zpráva není součástí návrhu a je v tomto směru právně irelevantní. Já si myslím, že když se budeme prostě a jednoduše držet návrhu usnesení, tak jak je, a budeme ho schvalovat normálním kvorem, učiníme zadost přesně tomu, čemu zadost učinit máme, to je přijetí Evropské sociální charty. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kühnlovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Štrait, připraví se pan poslanec Payne.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vláda nám předkládá dlouho očekávanou Evropskou sociální chartu. Další dokument se nazývá Dodatkový protokol k ní a třetí je protokol pozměňující Evropskou sociální chartu. V tomto výčtu chci zdůraznit, že Rada Evropy schválila též dodatkový protokol k Evropské sociální chartě o systému kolektivních stížností a revidovanou Evropskou sociální chartu.
Já mám před sebou dodatkový protokol k Evropské sociální chartě o systému kolektivních stížností č. 158, který považuji za velmi důležitý, nejméně tak důležitý, jako jsou další dokumenty. Např. článek 1 je důležitý pro odbory a zaměstnavatele. Divím se v této souvislosti, že třeba odbory mlčí a nepožadují, aby součástí našeho schvalovacího procesu byl ještě tento dodatkový protokol o kolektivních stížnostech. Ptám se pana místopředsedy v této souvislosti, proč tomu tak je, resp. není.
Vyjadřuji krajní nespokojenost s tím, že řadu článků, závazků nebo řekněme minimálních evropských standardů vláda ani nepředkládá parlamentu k uvážení.
Zcela vážně tam postrádám např. právo tělesně nebo duševně postižených osob na odbornou přípravu k výkonu povolání nebo třeba článek o poskytování volna před a po narození dítěte formou placeného volna. Nelze naprosto souhlasit s odůvodněním, že na to nejsou peníze. Jsou-li na financování naší účasti na Balkáně, je hanba, že nejsou na sociální výdaje a na děti. Pouhé roční náklady na vydržování vojenského praporu v Bosně a nemocnice jsou stejně vysoké jako na valorizaci důchodů na celý rok.
Znepokojuje mě také, že jsou omezována práva na stávku.
Přes vážné výhrady, které jsem uvedl - nebo neuvedl, poněvadž chybějících článků je více - doporučuji, aby byla charta i v této oktrojované formě propuštěna do druhého čtení.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Štraitovi. nyní bude hovořit pan poslanec Payne, připraví se pan poslanec Výborný.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, vážená vládo, ministr předkládající návrh obsažený v tomto sněmovním tisku se odvolává na programové prohlášení vlády, ve kterém měl být zmíněn záměr, že vláda se chce takovýmto dokumentem zabývat a že údajně nikdo neprotestoval. Pan ministr nemluvil pravdu. Já jsem protestoval, žádal jsem už při projednávání programového prohlášení vlády, aby se vyjasnil nesoulad, který byl již v něm obsažen, zmatek mezi Sociální chartou Rady Evropy a Sociální chartou Evropské unie. V programovém prohlášení vlády bylo promiskuitně používáno obou termínů a vláda ani tehdy na přímý dotaz nevysvětlila, co vlastně má na mysli.
Musím říci, že ministr Špidla, předkládající tento dokument, ve své předkládací zprávě věc opět zamlžil. Jestliže jsem správně poslouchal dnes ráno Český rozhlas, místopředseda sněmovny opět hovořil Evropské unii. Tento dokument s Evropskou unií nemá v podstatě nic společného. Jediná a velmi volná vazba je v tom, že amsterodamský summit před několika měsíci přijal usnesení, ve kterém se říká, že Evropská unie bude brát ohled na ten dokument, který máme právě před sebou.
Není tedy pravda, že existuje nějaká přímá souvislost mezi naším členstvím v Evropské unii a tímto dokumentem. Myslím si, že je to věc naprosto zásadní, že si musíme vyjasnit rozdíl mezi těmito dvěma dokumenty, mezi Sociální chartou Evropské unie, která má naprosto jiný cíl, a tímto dokumentem.
Pokoušel jsem si to vyjasnit s pomocí všech možných institucí, ale zdá se, že v České republice panuje všeobecný zmatek, od předsedy vlády a jeho programového prohlášení až po úroveň všech možných expertů. Myslím, že to je velmi vážná věc, že přijímáme dokument, který nám vláda předkládá jako dokument ústavního typu, a panuje zde takto velká nejasnost, takto velké zmatení pojmů.
Za druhé se chci zmínit velmi stručně o problému, který můj předřečník, předseda klubu Unie svobody pan Kühnl, již zmínil, o problematice článku 10 ústavy. Kdosi tento článek nazval "Kalvodova pomsta". Jsme totiž jediná země, která má takovýto článek v ústavě, alespoň jak se mi dosud podařilo zjistit. Pracujeme na tom, jestli nenajdeme ještě nějakou spřátelenou zemi. Jsme jediná zemi, která se pustila do tohoto řekněme odváženého experimentu, že smlouvy o lidských právech jsou přímo vymáhatelné a mají dokonce přednost před našimi zákony.
***