(pokračuje Špidla)
Ten princip nucené práce byl založen na tom, že posádka, která se vzdálila z lodi a nechtěla nastoupit v nějakém přístavu, mohla být odvedena v řetězech na své pracoviště a donucena k tomu, aby pracovala. Stejně tak velmi vyspělé Dánsko dlouhou dobu zápasilo s problémem přiměřeného odškodnění a teprve poté, co si stanovilo, že odškodnění pro případ neoprávněného propuštění je minimálně čtrnáctinásobek průměrného platu, bylo uznáno, že naplnilo články charty.
Tudíž velmi věrohodné a velmi příkladné státy ratifikovaly chartu v okamžiku, kdy detaily jejich zákonodárství chartě neodpovídaly. Tady musím přisvědčit panu poslanci Cyrilu Svobodovi, že ratifikace charty znamená základní přístup. Charta má své normální mechanismy a postupně jednotlivé státy doplňují ty nedostatky, které v jejich právním systému ještě existují.
Pokud jde o pana poslance Bendu, myslím, že jeho projev byl opravdu příkladný a jeho útok na sociální práva je skutečně útokem z poněkud jiného času. Upozorním jen na některé věci, které byly zřetelně řečeny. Pan poslanec Benda odmítá, že by se mělo dostat sociální a jiné pomoci osobě, která se do stavu nouze dostala svou vlastní vinou. Do důsledku uplatněno, automobilista, který nedodržením dopravních předpisů havaroval a byl těžce zraněn, není oprávněn, aby dosáhl sociální pomoci a zdravotní péče, protože v tomto případě jeho vina může být naprosto jasně prokázána. Čili pan poslanec Benda se snaží o aplikovat určité principy, které v jisté teorii fungovat mohou, ale které v základním, obyčejném životě fungovat nemohou, a proto také nefungují.
Pan poslanec Benda celkem výrazně odmítal spravedlivou odměnu jako princip, který je nepřijatelný, ačkoli většina států došla k jakési základní definici, která je vyjádřena v sociální chartě. Pan poslanec Benda odmítal tento princip jako cosi neurčitého. V lidském životě operujeme s mnoha pojmy, o jejichž obsahu si nejsme zcela jisti. Myslím, že pan poslanec Benda ve svém životě často uvažuje o pojmu Boha a myslím, že málokterý pojem je tak vnitřně komplikovaný a tak málo nachází jednotné názory. Takže základní hodnotový systém, který je spojen s představou spravedlnosti, je něco, co je vždycky otázkou diskuse a vždycky tato diskuse bude existovat. Je to věc, kterou musíme přijmout jako svůj lidský úděl, ale nelze ji zcela zpochybnit.
Pan poslanec Benda považuje za základní princip trhu volný pohyb pracovních sil a aplikuje jej velmi zjednodušeným způsobem. Souhlasím s panem poslancem Bendou, že v trhu je volný pohyb pracovních sil a volný pohyb kapitálu jedním ze základních předpokladů. Toho si byl vědom již Josef II. a to byl vlastně důvod, proč došlo ke zrušení nevolnictví. V systému, kde není nucená práce a je zrušeno nevolnictví, je volný pohyb pracovní síly vždy zajištěn a míra nezaměstnanosti není prostředkem, který by tento volný pohyb nějak zvyšoval nebo snižoval.
Pokud jde o úroveň sociálních dávek, která je označována za příliš vysokou, myslím, že by bylo překročením principu obecné rozpravy směřovat k tomu, aby se pan poslanec Benda nějakým jasným způsobem vyjádřil, ve kterém okamžiku a které dávky má na mysli. Je ovšem evropskou zkušeností, že sociální systémy díky tomu, že jsou schopny poskytnout určitý standard člověku v kterékoli životní situace, velmi výrazně snižují politické a sociální napětí. Nezaměstnanost, které dosáhlo Německo v současné době, je nezaměstnanost, která v systému s daleko menším sociálním zabezpečením a s daleko méně vyspělým sociálním systémem směřovala k polarizaci německé politické scény, k nástupu Hitlera a koneckonců k nákladům, které jsou tak vysoké, že žádná sociální politika nemůže být v porovnání s tím příliš drahá.
Pokud jde o jeho představu, že Evropa se vyvíjí způsobem opuštění sociální charty, tak je to představa, která je neinformovaná, protože Štrasburská sociální charta, kterou navrhujeme podepsat, z roku 1994, jestli se nemýlím, ale nejsem si jist, rozšiřuje Evropskou sociální chartu danou v Turíně a zavádí celou řadu dalších práv, mj. také právo na bydlení. Toto právo bylo zformulováno v období, kdy dominovaly strany, které si říkají konzervativní.
V závěru bych chtěl ještě zmínit jednu velmi důležitou myšlenku, a to je představa,a že sociální evropský systém je zdrojem jakési očekávané evropské zaostalosti. Chtěl bych upozornit na to, že přibližně od 50. let Evropa vykazuje trvale rychlejší přírůstek HDP než kterékoli jiné uskupení, i např. než USA, a že v Evropě existují některé státy, které např. v úrovni hodinové produktivity práce USA zastiňují, ačkoli míra sociálního zabezpečení je nesrovnatelně vyšší.
Závěrem mi dovolte základní názor. Ratifikace sociální charty je obecným vyjádřením našeho směřování. Odmítnutí ratifikace je jasným, ústavně korektním prohlášením, že Česká republika nemíní sledovat integraci do EU a že v zásadních věcech odmítá evropské standardy. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že vstup do EU bude určen někdy rokem 2003, je jasné, že není příliš mnoho času a že není čas na to, abychom věc odkládali.
Dámy a pánové, Evropská sociální charta neznamená rozšíření práv, která v České republice již v současné době platí. Řekl bych, že bohužel. Ale vzhledem k určitému reálnému ohodnocení politické situace jsme přijali to, co už bylo rozhodnuto mnoha vládami před námi za mnohem pravicovějších konstelací. Neznamená zásadní průlom, neznamená rozšíření sociálních práv způsobem, který by nebyl přijatelný, pouze znamená celkový názor na evropský sociální model, pouze se vyjadřuje významně k našemu zahraničněpolitickému a obecně sociálnímu směřování. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu ministrovi práce a sociálních věcí a místopředsedovi vlády ČR Vladimíru Špidlovi.
Kolegyně a kolegové, blíží se 12. hodina. Mám avizovaný požadavek jednoho z poslaneckých klubů na to, aby ve 12.00 byla vyhlášena polední pauza. Jsou před námi dvě možnosti. Buď vystoupí zpravodaj a vejde se do časového limitu, a zeptal bych se předsedy volební komise, jestli něco nechce sdělit před polední přestávkou.
***