(pokračuje Kavan)
Přijetím prohlášení se tyto podmínky staly oficiálním společným a jednotným postojem celé Severoatlantické aliance včetně České republiky. Prohlášení znovu zdůrazňuje, že NATO vede válku s Jugoslávií, ale s vojensko-policejní represivní mašinerií prezidenta Miloševiče. Zdůrazňuje roli Ruské federace při řešení kosovské krize a zejména upozorňuje na humanitární katastrofu, která hrozí destabilizací celého regionu jihovýchodní Evropy.
Všechny členské země NATO se podílejí na zmírnění humanitárních problémů způsobených přesunem stovek a tisíců uprchlíků z Kosova do okolních zemí, zejména do Albánie a do bývalé jugoslávské republiky Makedonie, ale také do republiky Černá Hora ve Svazové republice Jugoslávie.
Česká republika má morální povinnost se zařadit mezi státy, kterým není současná situace lhostejná a které se snaží svou aktivní pomocí udržet situaci v jihovýchodní Evropě pod kontrolou. I dnes vláda jednala o českém podílu na zmírnění této humanitární katastrofy. Předpokládám, že předloží své závěry příští řádné schůzi Poslanecké sněmovny.
Významnou součástí celkového humanitárního úsilí vlády bude - jak zmínil pan ministr Vetchý - vyslání šesté polní nemocnice a dopravního letounu An-26 do oblasti. Nebudu opakovat to, co zde pan ministr Vetchý řekl o nutnosti změnit mandát, který Poslanecká sněmovna odhlasovala na základě rozhodnutí vlády ze 24. února a který umožňuje vyslání nemocnice i letounu pouze v rámci operace JOINT GUARDIAN, k níž bohužel asi nedojde, protože nedojde k podpisu obou stran pod mírovou dohodou Rambouillet. Ještě před skončením neúspěšných jednání byly naplánovány operace speciálních sil Srbské republiky a jugoslávské armády v Kosovu vedoucí k vyhánění obyvatel Kosova do okolních států, a to zejména do Albánie a Makedonie. Tento plán se začal realizovat v plném rozsahu zároveň se zahájením leteckých útoků aliance na vojenské cíle armády jugoslávské republiky. Počty uprchlíků v současné době se pohybují podle různých informačních zdrojů od půl do jednoho milionu obyvatel. Jde tedy bezesporu o největší humanitární katastrofu na území Evropy od konce druhé světové války.
Vzhledem k rozsahu této humanitární katastrofy vláda České republiky předkládá Poslanecké sněmovně návrh vyslovit souhlas s nasazením šesté polní nemocnice k plnění humanitárních úkolů ve prospěch aliančních sil v oblasti sousedící s dějištěm kosovského konfliktu jako součást mezinárodních akcí pomoci kosovským uprchlíkům vyhnaným konfliktem z jejich domovů.
Vládní návrh předpokládá rozmístění nemocnice alternativně v Makedonii nebo Albánii, ovšem po jednání expertů přímo na místě a v Bruselu je pravděpodobné, že nemocnice bude rozmístěna na území Albánie a bude součástí spojeneckých sil v rámci operace Allied Harbour, jejímž účelem je podpora humanitární pomoci kosovským uprchlíkům v zemi. Jsem rád, že jsem před několika hodinami přišel ze Senátu, kde senát odhlasoval vládní návrh v tomto znění.
Vláda nejednala o možnosti poskytnout nemocnici pro případné operace Severoatlantické aliance na území Svazové republiky Jugoslávie před uzavřením příměří. Po uzavření příměří je možné nemocnici tam poslat v rámci již schválené operace JOINT GUARDIAN.
Vláda tedy navrhuje souhlasit s umístěním polní nemocnice do Albánie, tedy mimo území Svazové republiky Jugoslávie. Chci upozornit, že síly NATO i IFOR působící v Albánii v rámci této operace nejsou intervenčními silami, nemají za úkol vstoupit na území Svazové republiky Jugoslávie, do Kosova. To by šlo o úplně jinou operaci.
Vláda tedy navrhuje vyslání nemocnice do konce roku 2000 s možností dalšího prodloužení mandátu podle vývoje situace. Dále navrhuje souhlasit s vysláním neozbrojeného dopravního letounu k plnění přepravních úkolů ve prospěch aliančních sil mezi spojeneckými základnami mimo Balkánský poloostrov a zeměmi sousedícími se Svazovou republikou Jugoslávie, tedy Makedonií a Albánií, na dobu tří měsíců s možností dalšího prodloužení.
Věřím, že Poslanecká sněmovna - stejně jako dnes dopoledne Senát - schválí tyto vládní návrhy a Česká republika svou angažovaností dokáže připravenost podílet se se svými spojenci ze Severoatlantické aliance na akcích vedoucích k řešení krizových situací v euroatlantickém regionu. Věřím, že kombinací síly a diplomacie se podaří vrátit řešení krize v Kosovu na politickou kolej.
Nyní to však závisí na jugoslávském vedení, které ví, co musí udělat. V době do nalezení diplomatického řešení, ale i poté musíme přispět k humanitárnímu úsilí k omezení škod, za něž primární odpovědnost nese Bělehrad. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru zahraničních věcí České republiky Janu Kavanovi. Požádal bych pány ministry, aby sledovali průběh rozpravy a mohli se poté vyjádřit k případným návrhům.
Předložený vládní návrh projednal výbor pro obranu a bezpečnost a výbor zahraniční. Z jednání výboru pro obranu a bezpečnost jsme obdrželi usnesení č. 48. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj tohoto výboru poslanec Petr Nečas. Prosím, pane kolego, ujměte se slova.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás seznámil se závěry jednání výboru pro obranu a bezpečnost. Text tohoto usnesení jste dostali každý na lavici. Nemá tedy cenu ho číst. Podotýkám, že návrh tohoto usnesení je analogický jako návrh, který předložil výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky, protože v tu chvíli se jevilo jako nejpravděpodobnější vzhledem k průběhu hlasování v průběhu včerejšího odpoledne, že právě tento návrh bude přijat jako návrh Senátu. Chci upozornit, že Senát nakonec přijal jinou verzi, než je verze tohoto usnesení senátního výboru. Přijal původní vládní návrh.
Velmi bych doporučoval, abychom se vyhnuli podobným eskapádám, jaké jsme absolvovali 24. března tohoto roku, kdy obě dvě komory parlamentu díky hlasování Poslanecké sněmovny a díky některým dodatečným návrhům některých kolegů přijaly rozdílná usnesení, což podle mého názoru není šťastné. Je to vůbec na debatu o tom, jaká má být procedura projednávání podobných návrhů. Zda náhodou nemá být procedura hodně podobná projednávání režimu mezinárodních smluv. To znamená: vládní návrh se buďto přijímá, nebo se odmítá. Myslím se, že i k této věci by se jednou sněmovna a Senát měly vyjádřit a formulovat své jasné preferenční stanovisko, protože dosavadní postup je postup, který se mi zdá poněkud podivný. Situace, kdy obě komory mohou přijmout rozdílná stanoviska, je situace velmi nešťastná.
Současně vám byl předložen text, o kterém vás bude informovat kolega zpravodaj zahraničního výboru, který odpovídá onomu vládnímu návrhu.
Již teď si dovolím formulovat své usnesení na základě precedensu, který vznikl při posledním projednávání 24. března. A sice aby jeden z těchto návrh byl vzat jako základní a druhý návrh jako návrh pozměňující. Právě na základě našeho posledního jednání, na základě aplikace zkušeností navrhuji, aby za základní návrh byl vzat návrh zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, který zde bude přednesen a obhájen zpravodajem, a aby návrh výboru pro obranu a bezpečnost byl vzat jako pozměňující návrh k tomuto návrhu základnímu.
***