(pokračuje Gross)
Odhlašuji vás a žádám vás o novou registraci.
Konstatuji, že padl návrh na přerušení jednání schůze do doby, než ministr zahraničí potvrdí nebo nepotvrdí informace, které zde před chvílí přednesl pan poslanec Vojtěch Filip.
O tomto návrhu nechám hlasovat v hlasování pořadové číslo 5, které jsem zahájil.
Ptám se, kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování končí. Z přítomných 144 poslanců se pro vyslovilo 27, proti 4. Návrh nebyl přijat.
Nyní budeme pokračovat dále v obecné rozpravě, ve které by měl vystoupit pan poslanec Exner, nicméně vidím ještě zvednutou ruku a přihlášku předsedy poslaneckého klubu Vojtěcha Filipa. Prosím, aby se ujal slova. Ale ještě předtím se vám, pane poslanče, pokusím zajistit trochu důstojnější atmosféru. Prosím všechny kolegyně a kolegy, kteří v tuto chvíli jsou v jednacím sále, nechtějí nebo nemohou poslouchat řečníka a svým jednáním vytvářejí takový hluk, že není možno ani mluvit, ani řádně poslouchat, aby své konání přesunuli mimo prostory této zasedací síně. I tak si myslím, že bychom mohli ještě chvilku počkat. Kolegyně a kolegové, skutečně bych byl nerad, abych byl donucen k vyvolávání jednotlivých poslanců či funkcionářů sněmovny a vodit je k zodpovědnosti k našemu jednání.
Prosím, pane kolego.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Mám v tuto chvíli jedinou poznámku, že bych si napříště vyprosil od pana kolegy Zaorálka hovory o pohrdání člověkem v tom případě, jakým způsobem se teď sněmovna zachovala.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Filipovi. Nyní bude hovořit řádně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Exner. Dalším řečníkem bude pan poslanec Severa. Hovoří kolega Exner. Prosím.
I vám, pane kolego, se pokusím zajistit atmosféru, která by byla důstojná k jednání dolní komory českého parlamentu. Skutečně vás v tuto chvíli důrazně vyzývám, abyste své věci, kterými rušíte ostatní kolegy, vyřizovali mimo prostory této jednací síně.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, mezitím byla splněna i podmínka, kterou jsem navrhoval. Děkuji, že se i pan ministr Kavan dostavil.
Máme to tady. Už se nechystáme jenom dohlížet na plnění mírové dohody o Kosovu, už chceme schválit účast ve válce, dokonce v nevyhlášené válce, jednostranné agresi na straně útočníka. Dobrá charakteristika této situace se vyskytuje v jednom z mnoha dopisů jugoslávskému velvyslanci Djako Stojičičovi, kde se říká - cituji: "Agrese má být zvána agresí, a nikoliv humanitárním úsilím." Autoři k tomu ještě dodávají: "Úsilí o dohodu by se nikdy nemělo propagovat a vynucovat řízenými střelami a bombami." Mluví také ve svém dopise o tom, že "demokracie se nedá vybudovat ani násilím, útoky raket, nálety a bombardováním či dokonce tanky. Demokracie nesmí nikdy stát ani na kořenech zbrocených krví svých vlastních občanů." Konec citátu. Dodám k tomu jenom, že rozhodně není žádoucí, aby demokracie stála na krvi cizích občanů.
Dovolte mi, abych také citoval - a už naposledy - Andrease Nicklische, ředitele informačního centra OSN v Praze, který právní situaci charakterizoval následovně: "Je možné sympatizovat s motivy zásahu NATO, ale kdykoliv jsou jasně definovaná pravidla nahrazena politickým výkladem několika vyvolených, stane se dominantním faktorem mezinárodních vztahů libovůle a nepředvídatelnost. Jugoslávie dnes, Kašmír zítra, Severní Irsko brzy." Konec citátu.
Jak vypadá situace v Jugoslávii, vám jako jeden z účastníků cesty do Jugoslávie mohu aspoň trochu přiblížit. Když mluvím o slovu přiblížit, uvědomuji si, jak je to všechno blízko. Je to vlastně pár hodin cesty autem - a tam se bombarduje, tam se válčí. Tady vám ukazuji šroub z mazutové nádrže v Bělehradě, který je deformován po zásahu řízených střel. Tady vidíte kus střepiny, o které se těžko dá určit, jestli je z rakety, ležela vedle zbytků rakety, anebo jestli je ze zasaženého objektu, a tady máte kousek skla ze skleněného obložení této teplárny s tím, že to, co na tom vypadá jako uschlá omáčka, je hliníkové obložení, které takto vypadá po zásahu.
Do 12. dubna hlásily agentury, že na Jugoslávii bylo více než 3 000 jednotlivých letů. Teď v rozpravě jsem zaslechl číslo, že do dnešního dne více než 6 000 útoků. Průměrně to tedy je 200 až 400 útoků letadel na Jugoslávii za jednu noc, které zasáhnou minimálně 150 cílů denně. Slyšel jsem zprávu agentury, že jenom na Prištinu za jednu noc bylo svrženo 300 bomb a raket dohromady. Vypáleno bylo už celkem více než 450 raket. Mezi jiným jsou to obrovské hodnoty, které bude potřeba nahradit a zajišťují práci výrobcům tohoto zboží v Americe. Na druhé straně bombardováním průmyslových objektů přišlo o práci, jak už bylo řečeno, minimálně půl milionu lidí, ale z toho také vyplývá, že více než 2 miliony členů jejich rodin jsou momentálně bez zajištěného příjmu prací. To, že při ničení obydlí jde o tzv. vedlejší ztráty, to snad už netvrdí ani Solana, ani Clinton, dokonce ani Madeleine Albrightová, kterou velmi přiléhavě začíná celý svět nazývat "madam válka". NATO pokládá za nutné bombardovat i v době svátků pravoslavných Velikonoc, aby bylo zřejmě rychleji dosaženo humanitárního cíle.
Ano, mluví se o humanitární katastrofě v Jugoslávii nebo v Kosovu. Ale, vážení přátelé, vývoj uprchlíků, jak si můžete snadno sami doložit, vypadá asi takto.
***