(pokračuje Ransdorf)
Na prvním místě jsou to nálety, vedle toho také excesy sil Jugoslávské svazové republiky, které ale byly do značné míry dány do pohybu právě teroristickou aktivitou UCK. Vedle toho je to špatná hygienická situace, která opět souvisí s tím, co se tam stalo, jak jsem jmenoval první dva body, kdy prakticky chybí zdroje pitné vody na celém teritoriu Kosova a zejména ve velkých městech. Dále je to propaganda probíhající ať už z Tirany, nebo krátkovlnnými vysílačkami z hor ze strany UCK, která vede lidi k opouštění daného území. Mohl bych také mluvit o vydírání, střílení nepohodlných lidí, lidí, kteří byli ochotni spolupracovat s federální mocí, apod.
Co si myslím, že je velice důležité, je ta okolnost, že UCK je hrozbou pro stabilitu celého regionu. Při prozkoumávání internetových zdrojů jsem narazil na komuniké č. 41 UCK ze 7. ledna 1998, kde tato organizace hovoří o tom, že přenáší válku také do zóny č. 2. Zónou č. 2 se nemyslí nikdo jiný než Makedonie, další svrchovaný stát, na který je činěn nárok z hlediska území. UCK je tedy organizací, která je stoupencem tzv. velké Albánie, která by měla zahrnovat podle představ těchto pánů, jejichž prodlouženou paží - a dá se říci ozbrojenou paží ve vzduchu, leteckým nástrojem - se stalo NATO, část Černé Hory, dvě provincie Řecka, Kosovo a samozřejmě také podle jejich názoru západní Makedonii. Tím, že se NATO v podstatě opírá ve svých současných aktivitách o tuto organizaci, spolupracuje s ní a jsou i náznaky, že se podílela na jejich vyzbrojování a vycvičení, podkopává stabilitu celého regionu. Je evidence, že nejnadějnější bod, který se objevil v celém regionálním vývoji, to znamená 7. listopadu 1997, kdy došlo k setkání na Krétě mezi Miloševičem a Annanem, kdy se rýsovala možnost dohody mezi Albánií a Jugoslávskou svazovou republikou o stabilizaci celé oblasti, tak tento nadějný diplomatický vývoj byl rovněž potlačen díky rostoucí teroristické aktivitě této organizace, která kulminovala svou teroristickou činnost od února 1998.
Myslím si, že je tato záležitost neobyčejně nebezpečená a Česká republika by měla ve smyslu příslušné deklarace Valného shromáždění OSN na 84. zasedání se vystříhat jakékoliv formy spolupráce, přímé i nepřímé, s organizací, která má tento ráz.
Pokud jde o tuto organizaci, chtěl bych říci toto. Velmi pochybným krokem bylo, že do čela delegace, která působila ve francouzském Rambouillet, byl postaven pan Hašim Taci místo Ibrahima Rugovy, který požívá velkého respektu v kosovskoalbánské komunitě. Hašim Taci je 29letý aktivista UCK a odsouzen byl na 10 let v roce 1997 za zmíněné aktivity. Z tohoto pohledu bylo vidět, že vlastně byl zájem na nedohodě. Byl zájem na tom, aby byly postaveny takové podmínky a vytvořeny takové okolnosti, aby mírový proces neměl šanci.
Když tady byla zmiňována tzv. smlouva z Rambouillet, která se stala pro Severoatlantickou alianci i záminkou pro rozpoutání bombardovacích operací, tak je třeba říci, že tento text vychází UCK v maximální míře vstříc. Nikoliv v míře dosažení samostatného Kosova, nikoliv v tom, že by došlo k přímé anexi území, ale v tom, že prakticky eliminuje jugoslávské svazové struktury jako politického i správního činitele z daného území. Domnívám se, že žádný stát by neakceptoval dodatek B v textu, který byl předložen oběma stranám k podpisu, a zejména pak ne článek 6, 8 a 10. Domnívám se, že v takovém případě by i česká vláda, kdyby jí bylo něco podobného předloženo k podpisu, se postavila na odpor a odmítla by se takovémuto diktátu podřídit, aby cizí vojska v podstatě bez omezení disponovala právem exteritoriality, jak pokud jde o pozemní operace, přesuny na území státu, tak pokud jde o výsostný vzdušný prostor.
Dámy a pánové, chtěl bych říci, že i tato otázka mě vede k tomu, že si kladu pro sebe dotaz, zda není znovu aktuální dotaz, který položil pan Kavan, dnes ministr zahraničí naší republiky, Javieru Solanovi při návštěvě Prahy. Jaké jsou podmínky vystoupení ze Severoatlantické aliance, za jakých okolností lze takové vystoupení realizovat, protože jsme se stali členy paktu, který porušuje mezinárodní právo, porušuje své vlastní zakládací dokumenty a také spolupracuje, jak se dá dokázat, v přímé i nepřímé formě s teroristickou organizací, která podkopává stabilitu regionu.
Chtěl bych říci, že hovořím tady řadu měsíců o tomto problému s členy různých politických stran. Bavíme se zcela otevřeně a musím potvrdit, že většina poslanců v této sněmovně má vážné pochyby o tom, co spustilo velení Severoatlantické aliance do chodu. Vyjadřuje své kritické připomínky a dá se říci, že má téměř shodné názory, jako mají zástupci našeho poslaneckého klubu. Nicméně argumentují tím, že je třeba držet disciplínu, být loajální vůči Severoatlantické alianci. Já se ptám: je to projev - dá se říci - etiky, onoho rozdvojení, jak o tom hovořil Luther, etiky úřadu a etiky osobnosti? Řídí naše jednání jiné principy, pokud jsme normálními občany anebo pokud jsme poslanci? Myslím si, že takovéto rozštěpení by bylo naprosto tragické a že by bylo i v našich politických postojích třeba brát v úvahu onen občanský zřetel, onu etiku osobnosti a nestavět ji proti etice úřadu. Myslím si, že je ještě čas, abychom se zbavili zátěže, která na nás padá, kdy se nám znovu vnucuje nějaká doktrína omezené svrchovanosti, protože pak by samozřejmě, pokud by se prosadilo toto hledisko, Brežněvovi pohrobci mohli být ospravedlněni.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Vidím faktickou poznámku pana poslance Koháčka.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si využít vymezený čas na faktickou poznámku k reagování na vystoupení předřečníka.
Myslím si, že dokázal, jako již několikrát v této sněmovně, uměle manipulovat historickými fakty a dávat jim význam, jaký si přeje jeho strana. Tak, jak v tomto svém vystoupení zaměnil příčinu a následek, bylo obdivuhodné a já mu prostřednictvím pana předsedajícího skládám poklonu. Zapomněl zřejmě na působení prezidenta Miloševiče v Bosně, zapomněl na to, kdo zbavil Kosovo autonomie a jak dlouho a kolik let se snažili kosovští Albánci klidnou cestou dojít ke svým právům v rámci Svazové republiky Jugoslávie.
***