(17.40 hodin)
(pokračuje Císař)
4. Konečně výhrada k pozměňovacímu návrhu č. 49 k ustanovení § 60 o registraci soukromých veterinárních úřadů vychází z toho, že jmenovitě ustanovení odstavců 2 a 3 jsou jednak nesprávná a jednak nadbytečná. (Jde o ustanovení odst. 2 - Státní veterinární správa registraci zruší po dohodě s KVL ČR a odst. 3 - o opravném prostředku rozhodne soud.)
Především nelze vázat rozhodnutí státního orgánu, které vyplývá z jeho pravomoci, na dohodu se stavovskou profesní organizací, ale nejvýše na předchozí projednání s ní. Jak rozhodnutí Státní veterinární správy o odmítnutí registrace, tak i její rozhodnutí o zrušení registrace je standardním správním rozhodnutím, na které se plně vztahuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a proti kterému je možno podat opravný prostředek právě podle citovaného zákona.
Pravomocné správní rozhodnutí pak podléhá soudnímu přezkumu podle ustanovení § 247 a následujících. Není na místě upravovat ve veterinárním zákoně otázky, které jsou již upraveny jiným zákonem, navíc pozměňovací návrh není v potřebném souladu s uvedeným ustanovením § 247.
Z těchto důvodů jménem předkladatele navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala doporučení zemědělského výboru vyjma těch, ke kterým byly vysloveny výhrady a které se týkají ustanovení § 4 odst. 1 nové písm. c), § 49 odst. 1 písm. e), § 53 odst. 1 písm. a) a § 60 návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Předložený návrh vlády jsme v prvém čtení přikázali k projednání zemědělskému výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 88/1. Prosím, aby se slova nyní ujal zpravodaj tohoto výboru pan poslanec Jaroslav Pešán.
Poslanec Jaroslav Pešán: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, že ještě pár vteřin budu pokračovat v nestandardním projednávání. Chtěl bych čistě za svoji osobu nyní oznámit na steno, že při závěrečném hlasování o zákonu o svobodném přístupu k informacím jsem chtěl hlasovat pro, ale hlasoval jsem proti. Nezpochybňuji hlasování, jenom konstatuji na steno.
Nyní k vlastnímu projednávanému veterinárnímu zákonu. Chtěl bych na začátku poděkovat panu ministrovi Císařovi za heroický výkon a zároveň vyjádřit svoji určitou rozčarovanost z přístupu vlády k projednávání tohoto zákona. Akceptuji, že pan ministr zemědělství Fencl se nemohl zúčastnit projednávání této materie, nicméně vím, že tím byl pověřen pan místopředseda vlády Mertlík. Považuji to poněkud za znevážení Poslanecké sněmovny, že se jednání nezúčastnil. Ještě jednou, pane ministře, děkuji.
Nyní k vlastnímu projednávání. Zemědělský výbor na své 15. schůze 5. května 1999 k vládnímu návrhu zákona o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, veterinární zákon, sněmovní tisk 88, přijal svoje usnesení pod číslem 46, a to v tomto znění.
Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny po úvodním slově dr. Richarda Chvojky, CSc., náměstka ministra zemědělství České republiky, zpravodajské zprávě poslance Jaroslava Pešána a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, veterinární zákon, sněmovní tisk 88, schválit ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které jsou obsaženy pro vás ve sněmovním tisku č. 88/1.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli nemám žádnou písemnou přihlášku. Ptám se, kdo z kolegyň a kolegů má v úmyslu přihlásit se do obecné rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím, obecnou rozpravu tedy končím.
Otevírám rozpravu podrobnou, do které v tuto chvíli mám dvě písemné přihlášky. Jako první se přihlásil poslanec Václav Grüner, jako druhý pan poslanec Pavel Kováčik, třetí se hlásí pan poslanec Jaroslav Pešán. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Grüner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, veterinární zákon, který dnes projednáváme, je technickým zákonem důležitým především pro zemědělskou praxi a veřejnost. Před projednáváním tohoto zákona se poslanci zemědělského výboru zúčastnili jednání se zástupci Státní veterinární správy, veterinární komory, agrární komory, kde se projednávaly připomínky k zákonu ze strany poslanců, soukromých veterinárních lékařů i chovatelské veřejnosti. Celkem bylo podáno více než 120 pozměňovacích návrhů, o kterých bylo v zemědělském výboru postupně hlasováno. Je velikým kladem, že došlo u převážné většiny pozměňovacích návrhů ke shodě mezi navrhovateli a předkladatelem zákona Ministerstvem zemědělství o věcném smyslu jednotlivých paragrafů tohoto zákona. Jsem přesvědčen o tom, že o co tíže se rodil veterinární zákon, tak kvalitněji a lépe bude pro naše zemědělství a chovatelství, pro naši veřejnost sloužit. Koneckonců takovému podrobnému pohledu všech zainteresovaných stran by měl být podroben podle mého názoru návrh každého zákona.
Přes všechny tyto klady projednávání veterinárního zákona, které jsem uváděl, musím podat v rámci podrobné rozpravy i ve druhém čtení ještě jeden pozměňovací návrh, který je pro mne a chovatelskou veřejnost velice důležitý. Jedná se o § 6 tohoto zákona, který upravuje podmínky přemisťování zvířat v rámci vnitrostátní přepravy. Podle dnešního znění veterinárního zákona, ale i podle nově projednávaného zákona je nutno mít před přemístěním hospodářských zvířat mimo okres tzv. veterinární osvědčení, kde je potvrzován zdravotní stav zvířat a nákazová situace. Potvrzení o zdravotním stavu a nákazové situaci v chovu však zároveň vydává soukromý veterinární lékař, který v chovu působí, dokonale zdravotní stav zvířat a nákazovou situaci zná, v tzv. zdravotním potvrzení. V praxi to probíhá tak, že na zdravotní potvrzení, které vydal soukromý veterinární lékař, určený veterinární lékař okresní veterinární správy dá tzv. kulaté razítko, kde potvrdí to, co potvrdil veterinář předcházející. Vybere správní poplatek a chovatel může zvíře přemístit.
K této jednoduché verzi lze konstatovat, že se to tolik neděje. Nechť si páni veterináři potvrzují, co a jak potřebují a co chtějí. Chovatel však musí často či převážně absolvovat nejméně jednu cestu do často vzdáleného okresního města na okresní veterinární správu pro potvrzení toho již jednou potvrzeného, chce-li přemístit zvířata v krátkém termínu, nebo počkat, až bude mít okresní veterinář do chovu cestu, aby použil kulaté razítko. Tímto se celá záležitost s povolením přesunu zvířat značně komplikuje, stojí čas a další finanční prostředky, přičemž okresní veterinární lékař nezná podrobně stav zvířat chovu, takže potvrzení tohoto stavu je naprosto formální. V naší republice tak přetrvává dále názor, že to není chovatel, který vlastní hospodářská zvířata, který platí poplatky a daně, ale stát, který zde prostřednictvím Státní veterinární správy rozhoduje a nařizuje, co se bude dělat, jak se to bude dělat a kdy se to bude dělat.
***