(18.20 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby o jednání petičního výboru informoval zpravodaj poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, vážené paní kolegyně, páni kolegové, dovolte mi, abych vás informoval o tom, že petiční výbor jako výbor zabývající se otázkou lidských práv pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR projednal tento zásadní zákon, který se týká trestu odnětí svobody, a že jej projednal na své 13. schůzi. Přijal usnesení číslo 50.
Po úvodním slově pana ministra Otakara Motejla a po zpravodajské zprávě doporučil Poslanecké sněmovně, aby tento návrh byl přijat a schválen, a to s některými pozměňovacími návrhy, které byly v petičním výboru přijaty.
Všechny pozměňovací návrhy máte v tisku 89/1. Jsou vyjádřením názoru všech nebo většiny členů petičního výboru. Na rozdíl od výboru pro obranu a bezpečnost nedošlo k zásadnímu průlomu, té, řekl bych, filozofie, odpusťte mi to slovo, návrhu zákona tak, jak jej ministerstvo spravedlnosti předložilo Poslanecké sněmovně. Došlo k některým drobným pozměňovacím návrhům, které vedou jednak k legislativní čistotě tohoto návrhu a jednak vedou k tomu, aby výkon trestu odnětí svobody byl vykonáván efektivně a vedl svým způsobem k účelu trestu.
Všechny návrhy, kterých bylo 40, byly schváleny a máte je připojené k tisku.
Navrhoval bych Poslanecké sněmovně, aby to, co bylo schváleno, se stalo podkladem pro jednání Poslanecké sněmovny. Bude pravděpodobně na nás, abychom rozhodli, který text bude základním dokumentem pro jednání Poslanecké sněmovny ve druhém čtení, abychom byli schopni posoudit míru zásahu do původního vládního návrhu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli čtyři přihlášené poslankyně a poslance. První v pořadí je paní Miroslava Němcová, poté pan poslanec Ivan Langer, poté pan poslanec Výborný a pan poslanec Pejřil. Uděluji slovo paní Miroslavě Němcové.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, ráda bych se pokusila obrátit vaši pozornost na jedno z ustanovení navržené vládní předlohy zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Strana 23, pod § 67, se pokouší nalézt řešení problému výkonu trestu žen, které jsou zároveň matkami nezletilých dětí. Navržená formulace vzbuzuje řadu otázek. Základní otázkou a předmětem mého odporu k tomuto paragrafu je to, že právo odsouzené ženy - matky nezletilého dítěte je dle mého názoru postaveno nad zájmy dítěte samotného. Umožňuje totiž, v případě zvláštního zřetele a jestliže takový postup dovolují podmínky ve věznici a osobnostní předpoklady odsouzené ženy, na její žádost to, aby ve výkonu trestu měla u sebe a starala se o své dítě, a to zpravidla do tří let jeho věku. Naprosto nerozumím podmínce, že takto bude možno postupovat v případě, bude-li na základě posouzení lékaře, klinického psychologa a dalších institucí shledáno, že je takový postup ve prospěch dítěte. Tím nenamítám nic proti erudici a schopnostem odborných pracovníků, pouze se bráním myšlence, že by skutečně bylo možno k uvedenému závěru dojít.
Neumím si totiž představit, že stát, který má několik typů zařízení, která jsou zaměřena na péči o děti pro případ, kdy rodina z různých příčin nemůže plnit svou funkci, dopustí, aby optimálním prostředím pro tyto děti se staly věznice. Rozumím argumentu, který může znít, že se jedná o další krok v humanizaci našeho vězeňství, ale jsem si zároveň jista, že to je ve svém důsledku pseudohumánní opatření, které na jedné straně dovolí plnit mateřskou roli odsouzeným ženám, ovšem za cenu, že se za zdmi věznic a za zámky cel ocitnou malé děti.
První tři až čtyři roky života dítěte jsou rozhodujícím obdobím, v němž se formují nejen základní citové vazby, ale také tento čas tvoří rámec, který významným způsobem určuje další chápání vazeb a norem společenských. Vznikají modely, které dítě v budoucnu považuje za normální. Nejen normální ve vztahu k vazbám personálním, ale také ve vztahu k prostředí, v němž se tyto vazby odehrávají.
Já tvrdím, že svět věznic je prostředím, které není normální, a dítě do tohoto světa patřit nemůže. Nehledě na argument, že přijmeme-li užitečnost navázání základních citových vazeb mezi dítětem a matkou, jak se potom vyrovnáme s tím, že ve chvíli, kdy dítě oslaví s tetami ve věznici své třetí narozeniny, bude matce odebráno a předáno do péče jiného zařízení? Toto trauma oddělení se znásobí právě uzavřeností a výjimečností prostředí, ve kterém dítě dosud žilo. Nebude mít ve věznici nikoho jiného než matku, a to, před čím je pravděpodobně předkladatelé zákona chtěli chránit, pokud vůbec uvažovali v dimenzích práva dítěte a ne pouze práva matky, na ně dopadne stejně, ovšem s daleko závažnějšími důsledky.
Toto jsou, vážené kolegyně a vážení kolegové, důvody, pro které v podrobné rozpravě navrhnu vypuštění tohoto paragrafu z navrhovaného znění zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pani poslankyně. Pro četné dotazy od vás bych v tuto chvíli řekl představu následujícího postupu. Vzhledem k tomu, že si dovoluji odhadnout - a je to opravdu můj odhad - že nikdo z vystupujících v podrobné rozpravě a ani v obecné rozpravě nenavrhne vrácení předlohy k projednání výboru ani k jejímu zamítnutí, nenechám tedy teď hlasovat o prodloužení lhůty sněmovnou tak, aby mohla hlasovat i po 19. hodině. Myslím, že bychom se mohli pokusit tuto předlohu projednat, a to jak v rámci obecné rozpravy, tak i v rámci podrobné rozpravy.
Mám ještě avizovanou žádost pana ministra zahraničí s vystoupením - podáním informace po skončení tohoto bodu, tedy ještě daleko a daleko před 21. hodinou, to znamená ještě v průběhu jednání Poslanecké sněmovny. Jeho informací bychom dnešní jednání Poslanecké sněmovny ukončili.
Nyní bych poprosil paní místopředsedkyni Buzkovou, zda by mohla přijít sem, k řídicímu pultu, chtěl bych, aby mě vystřídala, neboť já jsem v pořadí přihlášený do obecné rozpravy k tomuto bodu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan místopředseda Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, před námi leží velmi zásadní materie, neboť je to předloha návrhu zákona o výkonu trestu odnětí svobody, která svým významem je skutečně mimořádná. Nejde v ní totiž o nic jiného, nic menšího, než o právní režim zásahu do osobní svobody lidí, kteří se jakýmsi způsobem provinili proti normativnímu uspořádání lidské společnosti, a tudíž za toto provinění musí nést svůj trest.
Ve svém vystoupení bych se chtěl omezit pouze na jedno zásadní téma, které obsahuje tato novela nebo tento nový zákon ve znění, ve kterém jej schválil nebo přijal výbor pro obranu a bezpečnost, a to je problematika, o níž hovořil pan ministr spravedlnosti, zařazování a přeřazování odsouzených do typů věznic na základě rozhodnutí ředitele věznice, a nikoliv - jak tomu bylo až dosud - na základě rozhodnutí soudu.
***