(12.20 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Jde o jednostranný akt, který nebyl předmětem politického jednání obou zúčastněných stran. Navíc dokonce i kdyby Jugoslávie se snad dala donutit k podpisu, nic to nemění na neplatnosti dokumentu. Podle vídeňské konvence o právu mezinárodních smluv z roku 1969 se jakákoli smlouva pokládá za nulitní, pokud byla uzavřena v důsledku hrozby silou nebo jejího použití při porušení zásad mezinárodního práva zahrnutých v Chartě OSN. To je ostatně i mezinárodně právní základ, jak asi velmi dobře víte, nulity či neplatnosti od samého počátku Mnichovské dohody a ve vzácné obdobnosti i zmíněného dokumentu z Rambouillet.
Jak známo, Komunistická strana Čech a Moravy nikdy nesouhlasila s členstvím České republiky v NATO. Máme-li však brát na vědomí, že toto členství se stalo realitou, pak má Česká republika jednu vpravdě historickou příležitost a povinnost: Využít principu konsensu k tomu, aby požadovala bezodkladné ukončení agrese proti Svazové republice Jugoslávie a okamžité zahájení diplomatických jednání, která by nalezla cestu k míru a náhradě škod způsobených oběti agrese, tak i k řešení všech ostatních otázek, zejména uklidnění situace a soužití etnických skupin ve společném státu a státoprávního uspořádání v Kosovu v souladu s platnou ústavou a mezinárodním právem.
Stalo se zde ve sněmovně zvykem, že institut písemné interpelace má vcelku svou vážnost. Chci ocenit, že dostávám na své písemné interpelace členům vlády konkrétní a věcné odpovědi. Z toho, jak reagoval na mé legitimní dotazy ministr Kavan, jsem ale přinejmenším ve značných rozpacích. Pokud jsem jménem občanů, kteří se na mne obracejí, žádal informace o postojích a postupech České republiky ve věci hrozících rizik, která vyplývají z aktivního členství v NATO, očekával jsem kvalifikovanou odpověď.
Význam mé interpelace se dostal do souvislostí zejména tím, že od jejího podání do doby, kdy se ministr rozhodl mi odpovědět, došlo k něčemu mimořádnému. Ministr Kavan spolu s předsedou vládu schválili bombardování Svazové republiky Jugoslávie a na Balkáně začaly válečné akce Severoatlantické aliance.
Musím znovu konstatovat, že odpověď ministra zahraničí na mou interpelaci všechny mimořádné okolnosti, které nastaly, ignoruje. Jan Kavan odpovídá na otázky, které jsem mu v interpelaci položil, tak, jako by žádné ozbrojené akce aliance neschválil. Podává informace a vyslovuje domněnky a stanoviska, které v době, kdy na mou interpelaci odpovídal, už neplatí a nemohou být věrohodné. Ministrovo vyjádření se v řadě formulací zásadně rozchází se skutečnými záměry a postoji oficiální české diplomacie. Jsou v rozporu s realitou samotnou i s oficiálními stanovisky a veřejně známými kroky představitelů Severoatlantické aliance.
S odpovědí ministra Kavana na mou interpelaci nemohu tedy souhlasit, protože je formulována na základě předpokladů, které v řadě případů k datu, kdy ji ministr podepsal, neplatily. Neplatnost a nevěrohodnost toho, co jsem obdržel, potvrdil následně i washingtonský summit členských států aliance. Přiznám, že pokud by ministr Kavan podepsal svou odpověď na interpelaci před zahájením akcí na Balkáně, byl bych schopen uvažovat o tom, že to činí jen v neotřesitelné důvěře ve stará prohlášení, dohody a sliby. Jestliže ale tak učinil týden poté, co začala válka, kterou sám výslovně schválil a podpořil, nemohu se zbavit dojmu, že jde o kompromitaci oficiální vládní politiky, o zjevný výsměch realitě.
Nechci zde přítomné připravovat o čas dalším výčtem a citacemi norem mezinárodního práva, počínaje Chartou OSN a konvencemi o vedení ozbrojených akcí konče, které byly v posledních měsících opomenuty a porušeny v souvislosti s bombardováním na Balkáně. Na porušení těchto norem se rozhodla podílet česká vláda. Chci jen se vší vážností připomenout, že představitelé členských zemí Severoatlantické aliance a jejích orgánů výslovně přiznali, že normy mezinárodního práva a podmínky pro užití síly obešli a porušili.
Nevidím žádnou logiku v tom, o co se pokouší ministr Kavan, když to v odpovědi na mou interpelaci popírá. Chápal bych jeho počínání, kdyby se pokusil vysvětlovat a obhajovat to, čeho jsme svědky a o čem partneři české vlády a nejvyšší orgány NATO otevřeně mluví. Mám si tento způsob písemné odpovědi na interpelaci vykládat jako pokračování toho, co zde ve sněmovně začal právě ministr Kavan, když zamlčel účast vlády na rozhodování členských států aliance o zahájení války?
Dámy a pánové, vidím dvě možnosti, jak může podle jednacího řádu Poslanecká sněmovna na ministrovu odpověď k mé interpelaci reagovat.
První možnost znamená souhlasit s tím, že ministr zahraniční veřejně v institutu odpovědi na interpelaci uvádí údaje nepravdivé, že způsobem odpovědi vědomě popírá nejen veřejně známé události, ale dokonce odpovídá v rozporu s tím, jak mluví jeho partneři ze zemí aliance. V tomto případě, pokud by sněmovna ministrovu odpověď schválila, vystavili bychom se posměchu. Právem by pak bylo možné oficiálně českou zahraniční politiku považovat za nekvalifikovaný alibismus, který problémy a nové skutečnosti nepojmenovává, ale zametá pod koberec a tváří se, že nejsou.
Dámy a pánové, jednací řád dává i druhou možnost. Odpověď pana ministra neschválit. A zde mi dovolte, abych vyjádřil následující.
To, o čem zde jednáme, není věcí pouhé znalosti faktů. Vždyť tato fakta ministr znal a dnes se okruh informací, které má k dispozici, ještě podstatně rozšířil. Jde o odvahu a umění kompetentně formulovat a občanům objasňovat linii zahraniční politiky státu. Ve své interpelaci jsem ministra nežádal o sdělení osobních pocitů a dojmů, které měl možná on osobně ještě před třemi měsíci nebo před rokem. Ptal jsem se na postoje vlády a postupy České republiky. Kompetentní odpověď jsem nedostal.
Navrhuji, aby sněmovna ministrovu odpověď v zájmu zachování dobrého jména vlády neschválila a požádala jej o odpověď novou.
Dámy a pánové, děkuji vám za pochopení i za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr zahraničí není přítomen, nicméně otevírám rozpravu a ptám se, kdo má v úmyslu v rámci této rozpravy vystoupit. Žádnou přihlášku v tuto chvíli nevidím, rozpravu končím.
Z úst pana kolegy Grebeníčka zazněl, mohu-li to tak interpretovat, návrh usnesení, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra zahraničí Jana Kavana na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka.
Odhlašuji vás, prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými hlasovacími kartami. Pro ty kolegy a kolegyně, kteří nebyli v jednací síni, když jsem říkal návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat, toto usnesení ještě jednou zopakuji.
***