(10.20 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Obávám se, že dokonce přichází v úvahu věc, která by ve fyzice nebyla možná, že se totiž vláda mýlí v obojím, že je to vláda nekompetentní, která není schopna reagovat na dnešní vývoj ekonomické situace, že je to vláda, která se pouze snaží svalovat vinu na své předchůdce prostě proto, že sama není schopna s konkrétním řešením přijít.
Už před několika měsíci jsem říkal, že se tato vláda řídí jednou starou anekdotou. Anekdotou, ve které předchůdce svému nástupci v podniku dává tři obálky. V těchto obálkách je postupně napsáno: v první - sveď to na mne, ve druhé - vyměň své podřízené, ve třetí - napiš tři obálky. Konstatuji, že dnes je na řadě nepochybně obálka číslo dvě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tlustému.
Slovo má s faktickou poznámkou pan poslanec Pleva, připraví se pan poslanec Recman.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl jsem reagovat faktickou poznámkou na vystoupení kolegy Kalouska. Toto vystoupení se mi zdálo velmi podivné, protože to byla právě jeho strana, která umožnila přijetí rozpočtu. Také se mi to zdálo podivné proto, že kolega Kalousek jistě dobře ví, že usnesením sněmovny není možno vládu k něčemu zavazovat. Navíc vláda už ve skutečnosti k vázání výdajů přikročila, aniž by to komukoliv řekla. Tento postoj mi připomíná postoj jistého Piláta Pontského, který si také po klíčovém rozhodnutí umyl ruce.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Svatomír Recman, připraví se pan poslanec Karel Kühnl.
Poslanec Svatomír Recman: Paní předsedající, členové vlády, vážená sněmovno, chtěl bych v úvodu svého vystoupení ocenit, že Ministerstvo financí zpracovalo střednědobý výhled státního rozpočtu na období let 1999 až 2002, že tento výhled vláda projednala bez nějakých zbytečných administrativních bariér, bez časového zdržení. Vycházím z toho, že vláda - a ve vztahu ke státnímu rozpočtu i parlament - nemůže vycházet z toho, že budeme žít z roku na rok a jen tímto způsobem sestavovat návrhy státního rozpočtu na příslušný fiskální rok a pak je projednávat zde ve sněmovně.
Tuto metodu praktikovaly v uplynulých deseti letech všechny předchozí pravicové vlády a myslím si, že je dobré, že byl takovýto střednědobý výhled zpracován. Vidím v tom určitý posun a zlepšení práce vlády, práce exekutivy, a věřím, že toto zlepšení se promítne i do přístupu zde ve sněmovně. Považuji za zcela logické a řekl bych i za odborně zdatné mít alespoň elementární vizi, plán, strategii, určitou kontinuitu na nejbližší období a v případě státního rozpočtu alespoň na čtyři roky, které jsou volebním obdobím exekutivy a potažmo i Poslanecké sněmovny.
Jako podpůrný argument pro vypracování takové střednědobé strategie bych chtěl použít tu skutečnost, že v řadě zemí Evropské unie je takovýto výhled zpracován na několik let, je tam provázanost a kontinuita jednotlivých ročních fiskálních plánů. Měl jsem možnost se o tom osobně přesvědčit jako poslanec, jako člen rozpočtového výboru, když jsem v řadě těchto zemí byl s parlamentní delegací na služební cestě.
Teď bych se vrátil k věci. Myslím si, že se shodneme všichni v tom - a zaznělo to i z úst mých předřečníků - že naplňování příjmů státního rozpočtu a úroveň ekonomiky jsou spojité nádoby, potažmo nejenom státního rozpočtu, ale veřejných rozpočtů obecně, včetně rozpočtů obcí. V tomto směru si myslím, že se potvrzuje teorie o prioritě ekonomiky před politikou.
Chci připomenout poslancům, kolegyním a kolegům, že v České republice za posledních deset let, tzn. od roku 1989, je pokles ekonomiky - měřeno hrubým domácím produktem - zaznamenán v letech 1990, 1991, 1992, 1993, 1998 a s velkou mírou pravděpodobnosti i v letošním roce 1999. V tomto směru bych se odvolal i na zprávu vlády o vývoji společnosti, kde pokud jde o hrubý domácí produkt, je uváděno, že k výchozí základně roku 1989 je dnes na úrovni 95,5 %, tzn. jsme v poklesu, nejsme ještě na úrovni výchozí základny. To samozřejmě má svůj dopad do příjmové stránky státního rozpočtu a rozpočtů veřejných jako obecních.
Není-li dostatečný příjem podnikatelů a potažmo zaměstnanců, odvádí se do veřejných rozpočtů nižší daně a poplatky. Chci připomenout, že zejména daňové příjmy včetně příjmů ze zdravotního pojištění, sociálního pojištění a příjmů na politiku zaměstnanosti tvoří dnes 95 % celkových příjmů státního rozpočtu. Váha daňových příjmů ve státním rozpočtu je výrazným způsobem vychýlena. Myslím si - a to souvisí právě se spojitými nádobami státního rozpočtu a ekonomiky - a zde bych se odvolal na zprávu, která byla v Hospodářských novinách - že růst hrubého domácího produktu o 1 % znamená nárůst příjmů o přibližně 7 miliard korun. Pokud bychom se tedy dostali na předpokládanou úroveň, abychom mohli dohnat Evropskou unii, 5 % HDP, znamenalo by to ročně příjem 35 miliard korun do státního rozpočtu. Vychází to tak, že dneska jsme k nule nebo jsme pod touto úrovní.
Chtěl bych se zmínit o návrhu deficitu státního rozpočtu. Zaznělo tady a je to schváleno zákonem, že je 31 miliard korun. Avizovaný schodek v předloženém materiálu je 47,3 miliardy korun. V tisku, konkrétně v Hospodářských novinách, byl ale publikován nově revidovaný odhad deficitu, kde se hovoří o výši 49,4 miliardy korun. Vycházím z toho, že Ministerstvo financí v lednu 1999 vycházelo z odhadu ekonomiky, a to takových čísel, že hrubý domácí produkt poklesne o 0,2 %, inflace vzroste o 5,1 %. Jiný odhad Ministerstva financí z dubna 1999 mění, koriguje tato čísla. Hovoří o poklesu hrubého domácího produktu o 0,8 % a růstu cen o 3,6 %.
Chtěl bych se pana ministra financí zeptat, z jakých údajů vychází nově revidovaný odhad deficitu státního rozpočtu. Chci připomenout, že i ten avizovaný revidovaný odhad deficitu státního rozpočtu na úrovni téměř 50 miliard korun ještě splňuje maastrichtské kritérium fiskální politiky, tzn. hovoří o deficitu veřejných rozpočtů do 3 % hrubého domácího produktu. Jsem si vědom, že státní rozpočet na rok 1999 je schválen zákonem, a cítíme i politickou odpovědnost, protože jako poslanecký klub KSČM jsme tento návrh podpořili.
***