(10.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kühnlovi. Nyní má slovo přihlášený místopředseda vlády pan Vladimír Špidla. Připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nemíním teď už pronášet nějaké zásadní stanovisko, jenom několik technických poznámek k projevu pana poslance Kühnla.
Za prvé, vláda předložila střednědobý výhled, což je, jak je vidět i z živého projednávání ve sněmovně, v podstatě revoluční čin. To se doposud nestalo. Pokus vyjasnit si dlouhodobější tendenci veřejných financí je pokusem, který je prvním, je to průlomový pokus, a mě těší, že sněmovna reaguje takovým živým a zainteresovaným způsobem.
Za druhé, tento materiál nebyl schválen, jak řekl pan poslanec Kühnl, byl vzat na vědomí, a současně k tomu byla přijata další usnesení, která směřují k tomu, aby se posoudily všechny možné souvislosti, které s takovýmto rozpočtovým výhledem souvisí.
Takže ta informace nebyla korektní a já jako místopředseda vlády jsem vystupoval konzistentně s vládou. Toto je studijní, předběžný, přípravný materiál velkého významu, protože přináší nový pohled a skutečně popisuje řadu různých komplikací.
Dále bych se chtěl dotknout jedné věci, která je také docela zajímavá z metodického hlediska a možná, že když bude jednou řečena, že už pro příště to v debatách bude zřejmější a formulace a argumentace bude zodpovědnější a přesnější.
Nepředpokládám, že páni poslanci nejsou informováni, ale přesto: Porovnávání sociálních transferů ve vztahu k rozpočtu je metodicky bezcenné, protože závisí velmi významně na rozpočtových pravidlech té které země. Většina zemí, která má pojišťovací systémy, nezapočítává náklady na důchodové pojištění do státního rozpočtu, tudíž porovnávání se státním rozpočtem je skutečně něco zcela bezcenného. Jiná věc je porovnávání s veřejnými rozpočty, ale to v této argumentaci nezaznělo.
Dále: Pokud má vůbec něco cenu, tak základním hlediskem je porovnávání nákladů na sociální ochranu ve vztahu k hrubému domácímu produktu, a tady musím říci, že tento podíl pozvolna klesá. Bohužel, nebo bohudík, podle názoru toho kterého politické směru, ale tento podíl klesá a dostáváme se na dolní hranici zemí, které jsou v OECD. Za námi, pokud jsem informován, je pouze Irsko.
A je ještě jedna věc, o které bych se chtěl zmínit, a je to opravdu věc metodická a zásadní. Rovnováha veřejných financí je dána také rovnováhou celkové ekonomické situace, a samozřejmě ekonomický růst přináší příjmy, a tyto příjmy jsou daleko významnější a představují daleko větší zdroje než zdánlivě praktické, ale nevyvážené škrtání, zejména na úkor těch nejslabších.
A ještě mi dovolte jednu poznámku. Náklady na sociální ochranu jsou zcela nejnižší ve vztahu k pracovním příjmům v Mexiku. Stejně tak celková daňová kvóta je nejnižší v Mexiku. Přesto Mexiko není nejúspěšnějším státem mezi zeměmi OECD. Chci tím jasně zdůraznit, že jakékoli rozhodování a jakékoli velké plány v něčem tak citlivém, jako je ekonomická, politická a sociální struktura státu, se může odehrávat pouze v určitém kontextu, a jakýkoli pokus tento kontext nebrat v úvahu je pokusem o velmi dobrodružnou politiku.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Špidlovi. Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se pan poslanec Stanislav Volák.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych uvítat předložení tohoto materiálu. Je to skutečně první krok žádoucím směrem a myslím si, že je velice důležité, že se soustřeďuje také pozornost poprvé - řekl bych - na kvalitativní stránku celého rozpočtového procesu. Myslím si, že je tento krok i důležitý z toho důvodu, že v současné době se nacházíme ve vážné situaci, mohl bych přímo mluvit o rozpočtové krizi, protože podle našich analýz je možné, že rozpočtová soustava jako celek skončí schodkem více než 90 miliard korun.
Příčiny současných nerovnováh jsou vnitřní i vnější. Myslím si ale, že návrhy našich kolegů z bývalé koalice nejdou správným směrem. Jestliže navrhuji, aby se posílil trend na snižování daní, je třeba říci, že předchozí vlády v podstatě rozbily daňovou bázi tohoto státu, a to má samozřejmě své negativní dopady na celý rozpočtový vývoj.
Kromě toho je třeba říci, že k oživení ekonomiky automaticky nevede snižování daní, ale daleko důležitější je celá kvalita tržního prostředí. Jinak kdyby skutečně rozhodujícím impulsem pro investory, ať už domácí, nebo zahraniční, byla výše daní, těžko bychom si vysvětlili fakt, že skandinávské státy s tradičně vysokým stupněm zatížení daněmi mají vyšší úroveň zahraničních investic a vyšší kvalitu právě těchto investic než např. taková Bolívie, kde se o makroekonomickou stabilizaci staral kdysi Jeffrey Sachs jako expert Mezinárodního měnového fondu.
Myslím si, že nesmírně důležité je také to, abychom se kriticky podívali na další recept, který se navrhuje pro stabilizaci ekonomiky a pro oživení. Tímto receptem i v materiálu Světové banky v současné době je prohloubení privatizačního procesu. Myslím si, že i to vyžaduje určité kritické přehodnocení.
Už v roce 1997 při analýze, kterou předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se ukázalo, že privatizované podniky jako celek mají nižší produktivitu práce, a to o 20 %, než veřejný sektor. Jedinou výjimkou v tomto směru byly velké podniky se zahraniční účastí. A i tady je třeba být velice opatrný ve světle nedávno zveřejněných údajů statistického úřadu, které sdělily, že podniky se zahraniční účastí mají na našem vývozu podíl 40 % a na našem dovozu 47 %, což znamená, jestliže si spočteme právě tento rozdíl, vytvoření schodku v zahraničně obchodní bilanci jenom těmito firmami jenom se zahraniční účastí ve výši 95 miliard korun, přičemž schodek ekonomiky jako celku činil 79,5 miliardy. Čili o 15,5 miliardy činil méně. Z toho je logický závěr ten, že české firmy, které jsou častokrát velice podceňované, ve skutečnosti snížily schodek v oblasti zahraničního obchodu, přičemž nebudeme si zastírat, že trvale existující schodek zahraničního obchodu od dubna 1994 patří mezi rozhodující destabilizační faktory ve vývoji našeho národního hospodářství.
Myslím si, že se prokázala za celých 20 let této privatizační módy ve světě, že pro produktivitu práce v podnicích a pro jejich úspěšnost není rozhodující vlastnická forma, ale rozhodující je motivace lidí v těchto podnicích a kvalita řízení.
***