(11.10 hodin)
(pokračuje Volák)
Pokládám panu ministru práce a sociálních věcí zásadní otázku, co s tímto výdajem dělat. Problém totiž spočívá v tom, že v současné době máme 4 530 000 důchodců, do konce roku jich budeme mít 4 550 000 a plátců pojistného v průměru za tento rok budeme mít 4 710 000. Jinými slovy počet důchodců k počtu plátců pojistného se bude dostávat na úroveň 55 %. Pokud bychom chtěli udržet stávající úroveň důchodů, tzn. 45 % hrubé mzdy, tak by jen výše důchodového pojištění musela být 31 %, což je naprosto nemožné.
Ptám se, jakým způsobem chce vláda tuto situaci řešit. Pokud ji řešit nebude, bude se muset nesmírně zadlužovat nebo bude muset klesat výše důchodů u stávajících důchodců a to by bylo sociálně velmi necitlivé. Ptám se, kdy vláda navrhne zvýšení sankcí za předčasný odchod do důchodu, kdy se vláda jasně vyjádří k tomu, že bude nezbytné i nadále prodlužovat věk odchodu do důchodu na 65 let, kdy vláda začne něco dělat s náhradními dobami a kdy vláda prodlouží povinnou délku pojištění. Strašně prosím, aby buď pan ministr financí, který bohužel neposlouchá, nebo pan ministr práce a sociálních věcí mi na tuto otázku odpověděli. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Volákovi. Slovo má pan poslanec Petr Šulák, připraví se pan poslanec Petr Bendl.
Poslanec Petr Šulák: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, přiznávám se, že rozpočty nejsou mou parketou, takže jsem původně nechtěl v této diskusi vystoupit, ale bonmoty pana exministra Kühnla mě nenechávají chladným.
Domnívám se, že rozumná vyrovnaná daňová politika sociálnědemokratické vlády je lepší než tunelování státního rozpočtu a pokrytecké deficitní financování pravicových vlád. Už jsem to zde jednou během tohoto zasedání Poslanecké sněmovny řekl. Strategie omezování příjmové stránky souhrnného rozpočtu současné vlády ze strany současné pravicové opozice je více než markantní. Čouhá to z každé věty, například z vystupování pana exministra Kühnla.
A pokud jde o Bastilu, domnívám se, že Bastila by byla spíše na místě za rozkrádání státního majetku, korupci kolem privatizace a především za katastrofální důsledky špatného rozhodování pravicových vlád v otázkách hospodářství a zejména průmyslu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan místopředseda vlády Vladimír Špidla, připraví se pan poslanec Bendl.
Omlouvám se, pane ministře, přehlédla jsem, už předtím mi byla avizována faktická poznámka pana poslance Voláka.
Poslanec Stanislav Volák: Omlouvám se za svoji hloupost a chci i do stena ten údaj opravit. Samozřejmě, že v současné době je 2 530 000 důchodů a do konce tohoto roku jich bude 2 550 000. Já jsem to pravděpodobně uvedl nepřesně, takže se omlouvám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan místopředseda vlády Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Znovu musím výslovně ocenit materiál pana ministra financí, který jsem koneckonců ocenil již na jednání vlády, protože otevřel neobyčejně zajímavou debatu, ve které jednotliví aktéři zřetelně vyjadřují své názory. Myslím, že prostudovat steno bude mít docela cenu, bude to mít význam, protože některé argumenty jsou velmi zajímavé.
Dovolte mi, abych se vyjádřil k poslanci Volákovi jen velmi stručně a vyjasnil určité meze, které jsou dány jeho receptům. Bývalý pan ministr Volák předpokládá, že velké zpřísnění odchodů do předčasných důchodů je jakýmsi výborným receptem, který významně vyrovná situaci důchodového účtu. Mýlí se, protože i při nejbujnějších odhadech a výpočtech, které jsme učinili, je možnost při velmi drastických přístupech takovýmto způsobem získat maximálně 500 mil., což je v rozsahu celkových sociálních výdajů částka, která má význam, ale nikoli částka rozhodující. Je to ovšem za cenu velmi krutého zhoršení sociální situace lidí, kteří do předčasného důchodu odcházejí. Předčasný důchod ve většině případů není volba, ale je to reakce na propuštění ze zaměstnání v těsně předdůchodovém věku. V takovém okamžiku se pro člověka otvírá jen velmi málo cest, které jsou lidsky přijatelné a důstojné.
Nebráním se debatě o určitých redukcích, resp. restrukturalizacích sociálních nákladů. Považuji sociální náklady za výdaj, ale za investici, za náklady, které mají investiční charakter. Mimo jiné stabilní sociální systém je nepochybně impulsem pro národohospodářskou kapacitu. V tomto je to tajemství, které státy, které mají z hlediska pravicového názoru ideální podmínky, to je např. minimální daň ze mzdy, jako má Mexiko v rozsahu 1 %, přesto nejsou stabilní, protože celková sociální struktura a celková kultura státu je daleko významnějším ekonomickým faktorem než nějaký dílčí vytržený moment.
Dále pan bývalý ministr Volák navrhuje základní úvahu, že by bylo správné zredukovat zásadním způsobem náhradní doby. Není tomu tak. Náhradní doby jsou obecně uznané a většinou směřují k nějakému obecně uznanému a jasnému politickému cíli. Náhradní doby se započítávají za služby v armádě. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že služba v armádě má význam a že je třeba tuto povinnost alespoň trochu vzít v úvahu i v důchodovém systému. Významnou část, dokonce nejvýznamnější část náhradních dob představují náhradní doby za péči o děti, které souvisejí s mateřství. Při redukci všech náhradních dob - a tady musím konstatovat, že náhradní doby pro službu v armádě a náhradní doby související s péčí v mateřství - získáme maximálně 4 % rozsahu důchodových nákladů v okamžiku tak drsné a riskantní redukce náhradních dob, která podle mého názoru je z hlediska sociálního systému
naprosto nepřijatelná. Znamenalo by to opravdu v podstatě odebrat náhradní doby s dětmi, pak by to mělo nějaký význam, pak bychom se dobrali k hodnotě kolem 3 mld., které by se tímto drsným způsobem "ušetřily".
Prodloužení odchodu do důchodu je opět velmi zvláštní úvaha, je to úvaha, která se dá samozřejmě hájit, je to úvaha, o které se dá pochybovat, ale v principu je nutné říci, že odchod do důchodu se v České republice prodlužuje, bude se prodlužovat určitým způsobem až do roku 2007 a nevidím důvody, proč bychom v tento okamžik, v okamžiku kolísání konjunkturálního cyklu, reagovali způsobem, který by zasahoval do odchodu do důchodu.
Musím dále konstatovat a chtěl bych tady znovu upozornit na zásadní problém. Nacházíme se v okamžiku kolísání konjunkturálního cyklu, jsme v ekonomické depresi. Tyto ekonomické deprese působí obvykle 4 až 5 let. Jakékoli zásahy do sociálního systému a do důchodového systému se počítají na dlouhé roky a samozřejmě pro vyrovnání aktuálního deficitu jsou naprosto nepoužitelné.
***