(15.50 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Domnívám se, že nic nebrání tomu, abychom využili možnosti, která se nabízí, a dali prostor novým myšlenkám a snad i nové politické kultuře. Tímto vám doporučuji, abyste usnesení, kterým se zřizuje komise Poslanecké sněmovny - Rada pro vzdělávání v České republice, podpořili.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní kolegyni Šojdrové. Prosím ji, aby zasedla ke stolku zpravodajů a sledovala se mnou její průběh. Otevírám v tuto chvíli rozpravu. Fakticky se v rozpravě chce přihlásit pan kolega Karel Vymětal. Poté mám řádné přihlášky poslanců Brouska, Bartoše a Zvěřiny. Nejprve fakticky kolega Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, pane předsedající. Nejspíš procedurálně. Já bych chtěl, dámy a pánové, navrhnout, abychom přerušili projednávání tohoto bodu, a to do doby, než dostaneme všichni na lavici písemně návrh usnesení a návrh statutu rady. Nějakým způsobem mi bylo propašováno na lavici, jestli ostatním také nevím, nějaké papíry, které mají tři listy. Nevím, kdo to předkládá, nevím, jestli to je návrh paní kolegyně Šojdrové. Ona nám sice odůvodnila zásady, ale já je nemám v ruce. Chtěl bych, abychom je dostali všichni do ruky a do té doby přerušili jednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Rozumím tomu. Je to samozřejmě formální návrh. Pouze bych připomněl, že na 10. schůzi byl rozdán jak návrh usnesení, tak i návrh statutu s tím, že jsme tento bod měli zařazen již na minulé schůzi sněmovny. Proto to bylo rozdáno tehdy. Rozhodnutím, které se zde stalo, se tyto body staly součástí této schůze. Je to legitimní návrh. Nicméně pokud je to návrh na odročení, tak o něm se hlasuje až po rozpravě. Pokud je to návrh na přerušení, tak o něm musím dát hlasovat v tuto chvíli.
Před průběhem rozpravy, do které jsou přihlášeni kolega Brousek, Bartoš, Zvěřina, budeme hlasovat o návrhu kolegy Vymětala na přerušení projednávání tohoto bodu s věcným dovětkem. Paní navrhovatelka jej slyšela. Je zde návrh na odhlášení. Přiznám se, že moje ambice byla udělat co nejvíce málo konfliktních bodů, nicméně obávám se, že tato ambice se nenaplní.
V tuto chvíli snad všichni, kteří chtěli hlasovat, jsou přítomni. Prosím, abyste se zaregistrovali, neboť jsem vás odhlásil na žádost z pléna. Budeme hlasovat o návrhu na přerušení projednávání tohoto bodu.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 62 a ptám se, kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování pomalu končí. Z přítomných 143 hlasovalo pro 14, proti 113. Návrh nebyl přijat.
Pokračujeme tedy v rozpravě. První je přihlášený pan kolega Brousek, druhý pan kolega Bartoš.
Poslanec Václav Brousek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, národní rady pro vzdělávání existují téměř ve všech státech Evropské unie. Zřízeny bývají jako poradní orgány ministerstva nebo vlády a členství v nich je prestižní záležitost. Základní a většinou také jedinou funkcí těchto rad bývá tvorba národního curricula.
V České republice vznikl přípravný výbor 17. 3. 1998. Úkolem přípravného výboru bylo připravit statut rady. Přípravný výbor byl složen ze zástupců podnikatelů, učitelské veřejnosti a vzdělávajících se. Do projednávání byla zapojena široká veřejnost, a to nejen učitelská, a na základě projednávání předložil přípravný výbor konečnou verzi statutu výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Dle přípravného výboru by se rada měla vyjadřovat ke curriculu, pracovat na jeho tvorbě a projednání s veřejností a také by se měla vyjadřovat k dokumentům souvisejícím se vzděláváním, které jsou předkládány vládě a parlamentu, a to zejména zprávě o stavu vzdělání v České republice, výroční zprávě České školní inspekce a koncepci vládní politiky v oblasti vzdělávání a ke způsobu jejího uskutečňování. Rada by také měla dle přípravného výboru rozvíjet veřejnou diskusi o možných alternativách k řešení problémů souvisejících se vzděláváním.
V návrhu věcného záměru školského zákona se se zřízením národní rady počítá. Bohužel, jak si vláda tento orgán představuje, z tohoto dokumentu nevyplývá.
Návrh kolegyně Šojdrové vede ke zřízení rady do doby schválení nového školského zákona. Obávám se však, že tento způsob zřízení národní rady by způsobil, že by rada neplnila funkci, kterou si od ní přípravný výbor sliboval. Z tohoto důvodu navrhuji tuto komisi nezřídit.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Brouskovi. Slovo má pan poslanec Bartoš, připraví se pan poslanec Zvěřina.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, několik replik na začátek na paní kolegyni Šojdrovou. Chtěl bych upozornit, že v této publikaci je napsáno, že v severních částech Evropy, tudíž v severských státech, a ve Velké Británii tato rada zřízena není. Neexistuje žádný formální orgán.
To jenom na začátek a teď bych se ujal slova. Téměř jeden rok existoval přípravný výbor Rady pro vzdělávání v České republice proto, aby vytvořil tento důležitý poradní orgán ve vzdělávání. Navzdory jeho snahám se však dodnes nedošlo k výsledkům, které by umožnily jeho vznik. Sám jsem se účastnil jednou jednání jako host a musím říci, že jsem byl zklamán nekoncepčností, nekoordinovaností a lokálními zájmy, které se v tomto kolegiu prosazovaly. Snad z těchto důvodů vznikl návrh paní kolegyně Šojdrové zřídit radu formou dočasné komise Poslanecké sněmovny. Bohužel i tento návrh je velmi neurčitý, má hodně vad a jeho realizaci hrozí nebezpečí, že se v této oblasti ocitneme znovu ve slepé uličce, tak jak tomu bylo analogicky u přípravného výboru.
Vytvoření rady pro vzdělávání, jak je nám v návrhu předloženo, to znamená formou dočasné komise Poslanecké sněmovny, má podle mne mnohem víc záporů než výhod, tudíž je nepovažuji za šťastné. Základ pro její zřízení je sice dán poměrně rychle, ovšem na úkor kvality, vyváženosti a celkové společenské váhy této instituce. Já sám vidím, dámy a pánové, podstatu nedostatku tohoto návrhu ve dvou rovinách, z nichž první se týká obecně politického rámce a druhá přímo věcně odborného. Z pohledu obecně politického je samozřízení komise nebo další komise Poslanecké sněmovny zjevným problémem, neboť signály z veřejnosti nasvědčují tomu, že počet nynějších orgánů sněmovny a množství funkcí s nimi spojených je více než dostatečný, zvláště když se za nimi pro některé poslance skrývají funkční požitky a další výhody.
V této souvislosti by podle mne zřejmě vytvoření další komise právě s ohledem na to, co jsem řekl, vzbudilo ve veřejnosti přinejmenším nelibost. Také předem deklarovaná nadstranickost a nezávislost je pojmem spíše z oblasti virtuální reality a vytváří přinejmenším řadu rozpaků. Tím se podle mého soudu může sám institut Rady pro vzdělávání dostat do polohy predestinující její nedobrou prestiž. Pokud chceme, aby rada byla významným poradním orgánem, tak jak je tomu ve vyspělých zemích, kde její doporučení k různým aspektům vzdělání jsou brána velmi vážně, musí být samozřejmě i u nás respektována a uznávána jako významná autorita.
Z věcně odborného hlediska mně, dámy a pánové, dovolte, abych se zmínil o některých aspektech, jež se týkají jak opodstatněnosti samotné komise, tak její funkčnosti. Opodstatněností komise mám na mysli to, zdali nebude do jisté míry dublovat práci výborů pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, neboť ze statutu tak, jak je navržen, to vyplývá. Téměř jednu čtvrtinu komise tvoří poslanci a zbytek další členové. Tyto lze ovšem podle jednacího řádu pozvat také na zasedání výboru pouze s jedinou výjimkou, že jako neposlanci nemají právo hlasovat. Ale i tento argument je značně oslaben čl. 2 odst. 3 statutu dočasné komise, protože uváděný orgán svá vyjádření předkládá zmíněnému výboru a při své činnosti nesmí překračovat jeho kompetence. Tím se výbor stává jakýmsi finálním článkem, přes který se nakonec uplatňuje celá procedura projednávání zásadních dokumentů vztahujících se k vzdělávání v České republice.
***