(16.20 hodin)
(pokračuje Mareš)
Domnívám se, že problém, který budeme v tuto chvíli řešit, je problémem, který je v zásadě snadno srozumitelný.
Jedním z největších úspěchů, kterého dosáhl tento stát na půdě vzdělávání, bylo prosazení plurality studijních a školních programů, nastoupení cesty k svobodné volbě vzdělávací cesty, snaha o co největší pedagogickou autonomii, vytvoření alternativních nabídek v oblasti vzdělávání. Toto všechno by nebylo možné, kdyby vedle škol zřizovaných státem, případně obcemi, nevznikly v tomto státě také školy soukromé a školy církevní, nabízející svoji vlastní alternativu na tomto poli.
Při vzniku plurality zřizovatelů v oblasti vzdělávání byl zachován princip, podle kterého náš stát garantuje svým občanům bezplatné vzdělávání na úrovni základního a středního vzdělávání. Zároveň byl zaveden princip tzv. normativního financování, podle kterého jsme, podle mého názoru velmi správně, rozhodli o tom, že peníze, které stát vynakládá na vzdělávání, nejsou určeny jednotlivým institucím, ale jsou určeny žákům a studentům. Žák nebo student tyto peníze odnese do školy, kterou si na základě principu svobodné volby vzdělávací cesty vybere, a do této školy je jakoby symbolicky předá.
Byl přijat princip, že školy, které nabízejí více než standard, na kterém se tato společnost shodla, mají právo za tento nadstandard vybírat školné v případě, že jde o školy soukromé, a peníze, které vyberou jako školné, jsou věnovány právě na tento nadstandard.
Od samého počátku, kdy tyto principy byly přijaty, ovšem docházelo v systému financování soukromého školství k nejrůznějším problémům, které jeho rovnoprávný rozvoj ve srovnání se školstvím obecním až státním ohrožovaly.
Již první nařízení vlády České republiky č. 379/1990 způsobovalo značné problémy. Dotace byly poskytovány zálohově počátkem kalendářního roku s vyúčtováním k 31. srpnu, a přitom nebylo řešeno finanční pokrytí od období září až prosinec kalendářního roku. Tuto situaci se pokusilo řešit nové nařízení vlády č. 324/1996, kterým se stanovily podmínky a výše poskytování dotací soukromým školám. Ani tato novela však neřešila problém časového rozložení dotace, když i nadále byl doplatek dotace za období od září až do prosince vyplácen až v lednu následného kalendářního roku.
Konečně třetím pokusem řešit systém financování soukromých škol bylo nařízení vlády 321 z loňského roku 1998, které zavedlo do principů financování soukromých škol celou řadu dalších principů, které již překračovaly rovinu, kterou je možné nazvat pouhou nerovností, a přesouvaly se do roviny, kterou můžeme zcela bez nadsázky nazvat rovinou diskriminační.
Ministerstvo školství touto novelou vzneslo na soukromé školství požadavky, které nevznáší na školy státní. Vázalo a doposud váže touto vyhláškou přidělené dotace na souhlas úřadu práce. Nic podobného není požadováno pro školy státní. Váže část přidělených dotací u soukromých škol na hodnocení školní inspekce, zatímco u škol státních žádná podobná podmínka stanovena není. Váže podstatnou část dotace na prokázanou neziskovost soukromé školy, přičemž rozhoduje tímto způsobem o penězích, které jsou vybírány jako školné, nikoliv o penězích, které poskytuje na dotacích. A konečně váže 10 % dotace na podmínku, že školné nepřekročí 80 % výše dotace.
A tady se dostáváme k jednomu z klíčových problémů této vyhlášky. Postupnými úpravami systému dotací pro soukromé školy docházelo totiž jakousi salámovou taktikou k okrajování té částky, kterou Ministerstvo školství soukromé školy dotuje. V současné době je situace taková, že velkou část školného, kterou soukromé školy vybírají, spotřebovávají nikoli na nadstandard, který jsme předpokládali, že budou nabízet, ale k tomu, aby byly vůbec schopny nabídnout svým žákům běžný standard, tzn., že část našich žáků, část našich studentů nevyužívá výhody, kterou tento stát garantuje všem svým občanům, tj. záruky, že jim bude poskytnuto vzdělání na úrovni základního a středního bezplatně. Oni si platí za standardní vzdělání, které by měli dostávat zdarma.
Dámy a pánové, zákon, který navrhujeme s panem kolegou Bartošem, je zákonem, který podle našeho pevného přesvědčení je normou, která bude platit pouze dočasně. Jsem pevně přesvědčen, že zákon o vzdělávání, který v současné době Ministerstvo školství dokončuje a který v dohledné době přijde do této sněmovny, bude otázku rovnosti zřizovatelů řešit tak, že tento zákon již nebude potřeba, ale doba do přijetí tohoto zákona je v tuto chvíli jen obtížně odhadnutelná a situace soukromých škol v této době je taková, že budou-li financovány na základě vyhlášky, která do této chvíle platí, velká část z nich zanikne.
Domnívám se, že je naší povinností uchovat pluralitu našeho školství, pluralitu, která je neodmyslitelnou součástí jakéhokoli demokratického školství, a zajistit soukromým školám existenci do té doby, než způsob jejich financování bude jasně stanoven novým zákonem o vzdělávání. Doporučuji vám proto, abyste tento zákon pustili do druhého čtení, a jsem pevně přesvědčen, že ve druhém čtení budeme schopni nalézt takovou jeho podobu, která bude ku prospěchu dalšího rozvoje našeho vzdělávání. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Za omluveného poslance kolegu Zdeňka Klanicu byla rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny určena zpravodajkou pro prvé čtení paní kolegyně Michaela Šojdrová, kterou prosím, aby se ujala slova.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, paní poslankyně a páni poslanci, Poslanecké sněmovně byl předložen návrh zákona o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, číslo tisku 149.
Vláda se k tomuto návrhu vyjádřila nesouhlasně, předpokládám, že ministr školství stanovisko vlády zdůvodní.
Nyní mi dovolte, abych vystoupila se stanoviskem zpravodaje.
Navrhovatelé zdůvodňují předložení tohoto zákona tím, že "financování soukromých škol bylo vždy řešeno pouze na úrovni nařízení vlády. Současně platné nařízení vlády č. 321/1998, které stanoví podmínky a výši poskytování dotací soukromým školám, zesiluje diskriminační tlak vůči soukromým školám a nutí je k činnostem, které jim zákon neukládá."
***