(18.10 hodin)
(pokračuje Zeman E.)
Takže nechápu, proč by se teď měl přijímat jiný zákon, dílčí, když tamten to říká docela zřetelně.
V tom navazuji i na pana kolegu Cyrila Svobodu, který argumentoval, že tento zákon zde není. Jistě, tento zákon zde není, ale jeho věcný záměr visí od prosince na internetu a je to tam zřetelně řečeno.
Na kolegu Matulku: Chci do vlády předložit tento zákon do konce června.
Leccos z toho, co zde zaznělo, je spousta nedorozumění. V mnoha případech si zde někteří z řečníků pletli soukromé školy našeho pojetí s veřejnými školami v Nizozemí, ve skandinávských zemích. Ty školy nejsou soukromé. V mnoha případech zde docházelo k dalším omylům.
Je poměrně dojemné, když slyším, že stát přece může nezařadit - doporučuji přečíst si platný školský zákon. Při splnění podmínek stát musí zařadit. Prohráli jsme na tom už celou řadu soudů. Myslím, by to mohli potvrdit moji pravicoví předchůdci v mém křesle.
Podobně zde zněly nepravdivé informace o tom, že škola musí dosahovat špičkových výsledků v hodnocení inspekce. Není to tak. Nadprůměrných. Všeho všudy nadprůměrných.
Je velmi dojemné, když zde slyším, že cílem je, aby soukromé školy nemusely vybírat školné, a jaký to bude pokrok. Týž člověk říká druhým dechem: Proboha, jaká to křivda, když sociálně demokratický ministr říká, že jim přidá 10 %, pokud ho nebudou vybírat. Je velmi dojemné, když zde slyším, jak je v současné době příšerná křivda a zločin proti lidskosti, když se 15 % přidává na kladný posudek inspekce, a pak slyším, že v novém návrhu zákona, jak je zde předkládán, 60 % dotace bude záviset na posudku inspekce. Je dojemné to slyšet od lidí, kteří říkají - pozor na korupci státních úředníků. Připomínám, že nový vládní zákon neponechává na rozhodnutí úředníků vůbec nic, vše je natvrdo ze zákona. Doporučil bych přítomných liberálům, aby o tom aspoň trochu přemýšleli.
Mohl bych zde opravovat celou řadu dalších věcí, ale vracím se na začátek. Je to smutné, když na sklonku 90 let se v tak věcné věci, jako je školství, dostáváme do tak primitivního ideologického boje. Je to o to smutnější - a to, doufám, nezapřou kolegové, kteří zde se mnou sedm let sedí - že jsme se na půdě školského výboru vždy dokázali značně neideově dohodnout i v těch minulých letech. O to je smutnější, že dnes zde znějí takové pofiderní argumenty, že sociální demokracie nemá nic lepšího na práci než likvidovat soukromé školy. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Stále je ještě otevřena obecná rozprava. Vidím přihlášku předsedy poslaneckého klubu KSČM, kterému uděluji slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vládo, paní a pánové, musím říci, že při té - jak správně označil ministr školství - ideologické debatě mě napadla jedna věc, kterou by měli předkladatelé zvážit. Výkonný výbor naší strany bude 28. května projednávat otázku dalšího vzdělávání členů KSČM. Mám obavu, že pokud bychom si zřídili politickou akademii ústředního výboru, pokud bychom žádali o stoprocentní dotaci, vláda by změnila zákon a pak bychom ji nezískali. Budu muset navrhnout, abychom projednávání ještě odročili minimálně na schválení tohoto zákona.
Jinak nemám, co bych k tomu dodal, a podporuji to, aby byly projednávány oba zákony zároveň, protože bych se nerad dočkal, že bych politickou akademii ústředního výboru musel rušit. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně a kolegové, kdo ještě hodlá vystoupit v rámci obecné rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, obecnou rozpravu končím.
Nyní dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem zástupci navrhovatelů.
Poslanec Petr Mareš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, jsem velmi rád, že pan ministr na konci svého vystoupení opakovaně zdůraznil, že nechce k této otázce přistupovat z ideologických pozic. Nebyl jsem to já, a pokud se dobře pamatuji, nebyl to ani žádný z dalších, kteří vystupovali ve prospěch tohoto zákona, kdo vyzýval k tomu, aby poslouchali především kolegové na pravici, nebo kdo by používal takto otevřeně právě ideologické argumenty.
Ale zůstaňme věcní. Padlo zde několik návrhů na odročení projednávání tohoto zákona do doby, než bude projednáván nový zákon o vzdělávání. Pan ministr říká, že ho předloží v červnu a že od prosince visí jeho věcný návrh na internetu. Je tomu tak. Visí tam návrh věcného záměru zákona. Vřele doporučuji všem poslancům - ať již na levici, nebo na pravici - ať si ho přečtou, neboť je tam kapitola, která se jmenuje financování školství. Podle této kapitoly se používá přesně stejného postupu, jakou používá dosud platná vyhláška.
Školy jsou si rovny, ale některé jsou si rovnější. Je tam jeden rozdíl. Zatímco dnes jsou si rovnější školy státní a církevní a ty méně rovné jsou soukromé, vážené kolegyně, vážení kolegové, ve věcném záměru zákona jsou již tři kategorie: jsou školy státní nebo obecní, tedy veřejné, jsou školy církevní a jsou školy soukromé. Takže diverzifikace je tam dovedena ještě o kousek dál, než je tomu dnes.
Máme-li čekat s důvěrou na zákon, který bude vycházet z toho, co visí na internetu, jak řekl pan ministr, tak musím naléhat ještě více než ve svém prvním vystoupení, abychom co nejrychleji přijali návrh zákona, který jsme s panem kolegou Bartošem předložili. Nicméně věřím, že tak, jak čteme dnes věcný záměr zákona, nakonec vypadat nebude, že skutečně naše debata bude věcná a to, co budeme schvalovat v parlamentu, bude mít, pokud jde o financování školství, jinou podobu. Ale za jak dlouho to bude, si ani já, ani nikdo z vás neodváží v tuto chvíli tipovat.
Dovolte mi, abych se zde vyjádřil ještě k několika momentům, které zde z úst oponentů návrhu zákona zazněly, které jsou velmi důležité. Jsem velmi rád, že pan kolega Matulka zdůraznil - podle mého názoru správně - že to, čím se zde zabýváme, je jenom malý segment našeho vzdělávacího systému. Mějme to na paměti, když si budeme připomínat slova oponentů tohoto návrhu zákona, kteří zde hovořili o optimalizaci, o nadbytečném počtu středních škol, kteří zde vytvořili představu, jako by soukromé školství vytvářelo právě tento přebytek nabídky nad poptávkou. Dámy a pánové, je to pouhých 5 % našeho vzdělávacího systému.
Pan ministr zde zpochybnil druhé číslo, které se velmi často uvádí ve statistikách, tj. že tento stát na těchto 5 % vynakládá pouze 2,5 % z rozpočtu. Nejsem schopen v tuto chvíli uvést na pravou míru, nebyl jsem schopen za dobu, co jsem zde seděl, vytahat čísla z rozpočtu, nicméně nepoužiji slov, která použil pan ministr, když a priori obvinil některé kolegy, kteří vystupovali až po něm, ze lži. Budu konstatovat, že tvrdí-li pan ministr, že rozdíl mezi částkou vynakládanou na žáka na soukromé škole a na škole veřejné, chcete-li státní, je jedna desetina procenta, je velmi špatně informován.
Zaznělo zde několikrát, že hrozí nebezpečí vytvoření jakéhosi elitářského segmentu našeho školství.
***