(9.50 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Je to usnesení, o kterém mluvil již pan předseda a které je ve sněmovním tisku 196/1. Říká, že výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí na své 15. schůzi dne 13. května po zpravodajské zprávě poslance Toma Zajíčka a po rozpravě přijal usnesení, kterým na základě projednání materiálu za účasti náměstkyně ministra vnitra České republiky paní profesorky docentky inženýrky Ilony Streckové doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky schválit usnesení ve znění:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje vládě České republiky připravit reformu vytvoření modelu veřejné správy spojením státní správy a samosprávy v jednotnou veřejnou správu, a to na všech úrovních."
Ve své zpravodajské zprávě se blížím ke konci. Chtěl bych jen reagovat na to, co řekl pan ministr s ohledem na onen rozhodovací proces ve věci, zda veřejná správa má být oddělenou státní správou od samosprávy. Jsem přesvědčen, že odborná veřejnost v této zemi si osvojila užívání termínu veřejná správa právě pro ten typ správy, který je spojením státní správy se samosprávou, že není pouhé obhospodařování věcí veřejných. Jsem přesvědčen, že rozhodnutí může padnout v této chvíli a máme pro něj řadu podpůrných důvodů, které v diskusi uvedu. Není možné pokračovat tím stylem, který zde byl naznačen, to znamená rozpracováním všech variantních uzlových míst až do konce, protože jsem přesvědčen, že to bere nejen síly personální, že to je neúměrně drahé, ale co především a co pro reformu veřejné správy je alfou a omegou v této chvíli, pokud má být úspěšná a realizovaná v duchu harmonogramu, který vláda předložila, pak je to především čas. To, že se v uzlových místech rozhodne v této chvíli, jistě uvolňuje mnohé lidské síly na to, aby se v mnohem kratším časovém úseku dala připravit ona reforma.
To je z mé strany zatím všechno. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu zpravodajovi. Prosím, aby se posadil ke stolu zpravodajů. Nyní zahajuji sloučenou rozpravu k oběma bodům 28 a 29. Nejdříve její všeobecnou část, ale vidím, že se s faktickou poznámkou už delší dobu hlásí pan poslanec Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, dámy a pánové, faktická poznámka nesmí přesáhnout dvě minuty a já v ní budu reagovat na slova pana ministra. Konstatuji, že se nebudu vyjadřovat ke koncepci veřejné správy, to by přesáhlo možnosti faktické poznámky, ale spíše ke zprávě vlády o přípravě ustavení vyšších územně správních celků.
Písemně jsme neobdrželi žádný materiál. Očekával jsem tedy, že ve své řeči pan ministr ústně přednesl konkrétní a podrobnou informaci, která bude zprávou vlády o přípravě této věci. Konstatuji, že toho jsme se nedočkali. Jediné, čeho jsme se dočkali, bylo sdělení pana ministra, že v tomto okamžiku není jednoznačně rozhodnuto, zda na úrovni kraje bude volen model veřejné správy, nebo model rozpojení státní správy a samosprávy. Ale to je jádro celého problému. Není-li jasno v této věci vládě, tak potom si kladu otázku, zda vláda vůbec míní kraje ustavit, nebo zda v této věci jenom mlží. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Předpokládám, že v závěrečném vystoupení pana ministra na tuto zcela fundamentální věc pro každého, kdo poslouchá a zabývá se těmito věcmi, bude reagováno.
Nyní mám osm písemných přihlášek. Jako první se přihlásil pan místopředseda Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, přiznám se, že svůj projev jsem chtěl zahájit jinak, než ho zahájím. Nicméně donutilo mě k tomu úvodní vystoupení pana ministra vnitra. Velmi pečlivě jsem se snažil zachytit smysl a obsah jeho slov, která pronášel po dobu více než 40 minut. Nicméně se přiznám, že se mi to nepodařilo. Chtěl-li bych nějakým způsobem hodnotit toto vystoupení, myslím, že považuji-li se za člověka, který byl odmala veden ke slušnosti, k úctě k šedinám a životním zkušenostem, stěží nacházím slova, jakými bych mohl ohodnotit vystoupení pana ministra. Snad jen zmatek, nejistota, pochyby a možná lépe spousta slov a žádný obsah.
Není mým úkolem hodnotit vystoupení ministra, ale spíš se zamyslet nad tím, co před námi je v materiálech, které byly z části předloženy a - jak také správně podotkl kolega Výborný - předloženy nebyly vůbec.
Podle našeho rozhodnutí od 1. ledna příštího roku vznikne, i když zatím jen na papíře, 14 vyšších územně samosprávných celků. Nechtěl jsem se původně zamýšlet nad smysluplností právě takového počtu krajů, i když jsem v poslední době slyšel mnoho argumentů ve prospěch snížení počtu krajů a pouze jen jeden jediný, zato hojně diskutovaný, jenž se vyslovoval pro zachování statu quo.
Nicméně mi dovolte, abych se v krátkosti zmínil alespoň k tomu počtu vyšších územně samosprávných celků, neboť je poctivé říci, že nižší počet, než byl zvolen, by znamenal podle mého hlubokého přesvědčení především značnou úsporu nákladů nezbytných jednak na samotné zřízení krajů, jednak na financování jejich provozu. Úspora podle mého názoru odhadovaná na každý jeden takový kraj by přesáhla přinejmenším dvě miliardy. Korun. Menší počet krajů by samozřejmě znamenal, že jednotlivé regiony by byly územně i počtem obyvatel větší, z čehož by plynuly další, podle mého názoru pozitivní důsledky. Česká republika by nemusela být uměle rozdělena na osm jednotek, aby byla splněna kritéria pro čerpání dotací ze strukturálních fondů Evropské unie, neboť větší kraje by na rozdíl od schválených čtrnácti tato kritéria co do rozlohy a počtu obyvatel jednoznačně splňovaly. Na větší regiony by bylo možné podle mého přesvědčení převést také větší kompetence, což mi otvírá myšlenku, nakolik je vlastně míněn vážně proces decentralizace. V případě velkých regionů by mezi nimi existovala také podstatně větší rovnoměrnost. Tudíž by na minimum byla omezena potřeba přerozdělovat prostředky přes státní rozpočet ve prospěch malých, a tedy s největší pravděpodobností i slabých krajů.
Myslím si, že si to už někteří představitelé především samosprávy v určitých regionech nebo VÚSC uvědomují. Z toho také pramení jejich děs a hrůza s blížícím se termínem spuštění existence vyšších územně samosprávných celků. Já to úmyslně odděluji od spuštění reformy veřejné správy, protože ta bohužel s tímto nemá dosud sebemenší souvislost a je to úplně o něčem jiném.
Trochu mě mrazí, když slýchám denně, že úvaha o snížení počtu krajů je logická, nicméně věcně správná věc, ovšem věc, která je vždy přebita jedním argumentem - že by se jakoukoli diskusí na toto téma oddálila reforma veřejné správy. Mám pocit, že jakkoli se zřejmě v této sněmovně nenajde většina poslanců a politické vůle měnit něco na rozhodnutí bývalé Poslanecké sněmovny, přinejmenším argumenty, o kterých jsem hovořil, to znamená efektivnost, vyváženost regionů a samozřejmě jejich finanční soběstačnost společně s úsporou nutně vynaložených prostředků, by si alespoň okrajově takovouto diskusi zasloužily.
Myslím si, že to, co předkládá vláda, je snaha udělat si čárku, splnit určitou část volebního programu spíše než skutečná snaha o naplnění smyslu reformy veřejné správy. Vláda se navíc obrátila na parlament a očekává od něj politické rozhodnutí o tom, jakou cestou se má reforma veřejné správy ubírat. Ke zvážení nabízí tři varianty. Nicméně z předloženého materiálu vyplývá, že pouze jedna varianta je rozpracována, obsahuje nějaké argumenty hlubší - třebaže podle mého názoru stále ještě povrchní - úvahy a analýzy o jejích kvalitách a jejích záporech.
***