(11.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Na rozdíl od sociálně demokratické vlády důrazně požadujeme, aby se skoncovalo s pasivním podřizováním politice rekapitalizace, s trpným podbízením vůči zahraničním ekonomickým a politickým vlivům. Jsme se vědomi, že takové přístupy vážně ohrožují sociální postavení většiny obyvatelstva. To se týká i státní a kulturní svébytnosti.
Soudím, že právě tady - a nejen tady - by sociální demokracie neměla přehlížet svůj vlastní podíl na rozbití České a Slovenské Federativní Republiky, přijetí ponižující Česko-německé deklarace a na svévolném, bezpodmínečném zatažení České republiky do NATO. Pokud některé z těchto kroků dodnes vydává za úspěch, pak to svědčí o ztrátě sebereflexe.
O riziku současné zahraničně politické orientace svědčí výmluvně fakta z balkánského konfliktu. Vstup do NATO se stal skutečností, podstatná ztráta suverenity faktem. Nemyslím tím je onen skandální případ, kdy předseda vlády a ministr zahraničí na telefonické požádání českého velvyslance v Bruselu schvalují po telefonu válku, aby pak ministr zahraničí této sněmovně oznamoval, že česká vláda za nic nemůže.
Pro nás, kteří neseme odpovědnost za zásadní rozhodnutí, která se týkají občanů tohoto státu, mají prvořadou důležitost dvě věci. Ta první je skutečnost, že vláda se oficiálně vyslovila v rozporu s Chartou OSN jménem republiky pro válku, kterou neschválila Rada bezpečnosti OSN, druhou, neméně závažnou skutečností je - a znovu to musím opakovat - fakt, že válka členských zemí NATO proti Svazové republice Jugoslávii je vedena v rozporu se zakládající Washingtonskou smlouvou mimo hranice vojenské působnosti NATO jako nevyprovokovaná agrese proti nečlenské zemi. Jestliže Severoatlantická aliance postupuje takovýmto způsobem a jestliže se za samozřejmé považuje to, že ministři zahraničí vlád členských zemí schvalují vojenské akce bez naplnění ústavních procedur a po telefonu, považuji to za přímé ohrožení bezpečnostních zájmů ČR.
Považuji za potřebné posuzovat s maximální odpovědností veškeré návrhy na omezení státní suverenity. Na pozadí okolností, které vedly k válce na Balkáně, vnímám ohromné riziko spojené s návrhy změn ústavy podle potřeb Bruselu. Podle mého, z faktů vycházejícího přesvědčení došlo k selhání české zahraniční politiky. Toto selhání by měla sněmovna vzít v úvahu i při posuzování vládní zprávy.
Průzkumy veřejného mínění, které nikoli poprvé ukazují rozpor mezi zahraniční politikou a přáními a zájmy občanů, chápu jako varování.
Nemohu se nezmínit o přístupu k analýze připravenosti ČR na vstup do Evropské unie. Ten se podle řady odborných odhadů neuskuteční do roku 2005. Dřívější vstup a jeho důsledky vzhledem k celkové hospodářské, sociální, legislativní a politické nepřipravenosti by vyvolal ve společnosti značné hospodářské a sociální otřesy. Za této situace je prioritní podpořit evropskou integraci na rovnoprávném základě, nikoliv za současných podmínek, které stavějí Českou republiku do pozice kolonie vnímané silnějšími členy Evropské unie jako otevřený trh pro přebytky a zdroj levné pracovní síly.
Orientujeme se na programové prohlášení vlády ČSSD, neboť vcelku odpovídá postoji KSČM ve smyslu obhajoby českých národních zájmů při vstupu ČR do EU. Jde, a to chci podtrhnout, o vstup do integrované Evropy sociálních jistot, prosperity, kultury a vzdělanosti, jednoty a národní suverenity, demokracie a lidských práv, míru, bezpečnosti a spolupráce.
S mnoha rozpaky přijímáme i další pasáže Zprávy vlády o stavu společnosti, nemůžeme se ztotožnit s bilancováním výsledků dosažených v oblasti nastolení demokracie a právního řádu. Demokracie je chápána pouze jako systém fungování určitých institucionalizovaných procedur, občanům je upíráno právo na přímou demokracii, a to navzdory Ústavě ČR. Ostatně doposud nejsou naplněny ani některé její další články, což je po šesti či sedmi letech přinejmenším znepokojující.
Nastolena je i tak vážná otázka, jako je nadřazení mezinárodního práva právu vnitrostátnímu. Názory, které se objevují v tisku a kterým vyslovil i podporu Václav Havel, jsou znepokojující. Zbavit stát suverenity a vyslovovat nekvalifikovanou kritiku, to už vyžaduje značnou otrlost.
Za velmi problematickou považuji analýzu dodržování lidských práv. Správně je připomínaná nechuť předchozích vlád k naplňování zásad občanské společnosti a k rozvoji forem přímé účasti občanů na správě věcí veřejných. Vedle přiznávané romské otázky jsou ostatní formy diskriminace obcházeny nebo přehlíženy. Mám na mysli problém zahraničních dělníků, chybějící zákon o nabývání a pozbývání státních občanství, naprosto je podceněna nezávislost veřejnoprávních médií.
Nejspíše bych měl ocenit, že rozbor příčin propadu v hospodářském vývoji tvoří jádro celé vládní správy. Kriticky jsou hodnoceny všechny tři pilíře transformačního scénáře - privatizace, liberalizace, restrikce. V tom se s vládou shodujeme. Nemůžeme však přijmout to, že systémotvorné prvky je možné přejít a soustředit se na spor mezi gradualismem ČSSD a šokovou terapií v pojetí ODS. Jinými slovy, úvahy ČSSD se neubírají cestou systémové alternativy.
Hospodářská část vládní zprávy je ve skutečnosti raportem o nezdařené ekonomické reformě, později přejmenované na ekonomickou transformaci. Je užitečné připomenout si, že její osudné zúžení na majetkový převrat neodpovídalo jejímu původnímu scénáři předloženému Federálnímu shromáždění ČSFR v srpnu 1990 a jím schválenému. Tento původní scénář nekladl na první místo reformních úkolů privatizaci, kterou zahrnoval jen pod nenápadným názvem "podpora růstu soukromého sektoru". To usnadnilo - proti hlasům komunistických poslanců - jeho přijetí.
Vývoj schodku státního rozpočtu jasně vypovídá o tom, že dosavadní recepty selhaly. Propad je varující, trend, který tento stav zapříčinil, pokračuje.
Pokud jsme upozorňovali na pokračující chaos, na nekoncepčnost, která ztíží vstup zahraničního kapitálu, na rizika nezaměstnanosti a pádu koupěschopné poptávky - v takové realitě už žijeme. Pokud jsme žádali pluralitu vlastnických forem, byli jsme svědky bezhlavé privatizace za každou cenu. V této neperspektivní cestě chce i současná vláda - podle řady projevů a opatření - pokračovat.
Ekonomická transformace v dosavadní a pokračující režii bezkoncepčnosti promarnila deset let hospodářského života. Vládní zpráva proto není jen zprávou o tristním stavu české společnosti v roce 1999, je také zprávou o nesplněných slibech, o zneužití moci, zprávou o důvěryhodnosti, či nedůvěryhodnosti dříve vládnoucích pravicových stran.
Ano, souhlasíme s vládou v tom, že při prováděné privatizaci měla být rozhodující nikoliv rychlost, ale funkčnost a že tento přístup by měl platit i při jejím dokončování. Uvádí nás však do rozpaků, že v rozporu s tímto záměrem ministři zamýšlejí velmi urychleně privatizovat banky.
Hledání strategického partnera je jedním z často opakovaných záchranných hesel pro podniky nacházející se ve finanční tísni.
***