(11.20 hodin)
(pokračuje Dostál)
Protestuji, velice protestuji, aby motivem pro politiku KSČM se stalo vše, co zde bylo od listopadu 1989 podle nich uděláno špatně. X věcí - a já to chci demonstrovat na památkové péči - způsobil minulý režim. Pokud mi pan Grebeníček, mně jako občanu, nabízí z této tribuny jako tonoucímu pomyslně pomocnou ruku, ať se nezlobí, je pro mě vodník. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru kultury ČR Pavlu Dostálovi. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Ransdorf. Prosím.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Tvrzení, že památková péče byla u nás nejzanedbanější na světě, má asi stejnou hodnotu jako tvrzení, které jsme kdysi slyšeli, že nás v počtu vysokoškoláků na počet obyvatel předstihl Nepál. To má stejnou hodnotu. A myslím si, že právě pan ministr demonstroval to, že je jediným členem vlády, který neovládá žádný cizí jazyk s výjimkou slovenštiny, protože jinak by podobné tvrzení nemohl říci.
Až bude schopný tento režim opravit takové kulturní komplexy, které byly zdevastovány v minulosti, např. v 19.století, jako je Anežský klášter nebo Jiřský klášter, až tento režim dosáhne takové kulturní spotřeby, jaká byla v minulosti, když v současné době čelíme stavu, kdy kupování knih je na pětinové úrovni oproti roku 1989, pak budu schopen o jeho slovech přemýšlet. Ale zatím, řekl bych, se projevil pouze jako obhájce své vlastní židle. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Opět s faktickou poznámkou pan kolega Grebeníček. Prosím, pane kolego.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Měl bych pochopení pro slova ministra Dostála, ale zvolil téma, které mu příliš nehoví. Tím chci naznačit, že kdyby možná mluvil o divadle, asi by to bylo kvalifikovanější. Srovnávat věci s poválečným obdobím, to by mohl, kdyby jeho resort slyšel na výzvy poslanců a senátorů, aby se přišel přesvědčit do terénu. Zvali jsme ho, i mnozí starostové jednotlivých obcí, např. do valticko-lednického areálu. Přesvědčil by se, já bych mu to dokladoval, že jestliže v roce 1945 byl například rozbombardován mikulovský zámek, dnes je to důstojná památka. Prostě v tomto oboru jsem také pracoval a nesl jsem dokonce zodpovědnost za oblast, o které byla řeč. Myslím si, že se nemáme za co stydět. A používat termín, jako je "vodník" či "podvodník", myslím, že by to mohlo skončit až příliš příkře. Mohlo by se mluvit o podvodníkovi.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Nyní bude hovořit řádně přihlášený kolega Kohlíček, po něm předseda klubu US Karel Kühnl. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, vážení zbylí kolegové, dovolte, abych se trochu věnoval kapitolce 2.1 "Zahraniční politika" probírané Zprávy vlády o stavu české společnosti.
Úvod této kapitolky mírně přehlíží, že naše zahraniční politika hrála ve druhé polovině 70. let i v 80. letech velmi důstojnou roli. O demokratičnosti režimu po roce 1989, o které tady před chvilkou někteří pánové přede mnou hovořili velice vzletně, lze oprávněně vyslovit značné pochybnosti. Prvky anarchie, chybějící právní rámec privatizace, rozsáhlá amnestie, paralyzování činnosti policie, absolutní zbožnění zahraničního kapitálu se spolu s jednostranně koncipovanou asociační dohodou s EU a po krátkém lavírování ve vojenské oblasti spojeném s odchodem sovětských vojsk a s rozpuštěním Varšavské smlouvy změnily v totální výprodej našich národních zájmů. Česká republika byla oddělena od Slovenska proti vůli lidu obou dvou zemí, Partnerství pro mír a vstup do NATO vytyčují směr absolutního podřízení cizím zájmům. Smlouva o dobrém sousedství a přátelství podepsaná s Německem 27. února 1992 potom jenom logicky doplňuje obraz té bídy.
Od této doby nejhlubšího úpadku, za Jiřího Dienstbiera, zdůrazňuji, se postupně začíná budovat koncepce naší zahraniční politiky, podřízenost cizím zájmům se ale stává tak zřejmou záležitostí, že dokonce i pravicoví politici začínají obracet svoji pozornost k bývalým spojencům. Podřízený vztah k Německu je zřejmý i ze způsobu vyjednávání Česko-německé deklarace, složení tzv. diskusního fóra a řešení bilaterálních otázek mezi námi a Německem vůbec. Pan místopředseda vlády Lánský to eufemisticky nazývá "novým postojem" a plete si tento svůj servilní předklon s postojem k EU, který bychom měli zaujmout.
Strana 28 zprávy konstatuje, že všechno, co bylo Klausovými vládami zanedbáno, je třeba začít řešit, a na stránce 29 se mylně uvádí nutnost vstupu do NATO a EU. Je zde podtržena nesmyslnost kombinace servilní vstřícnosti vůči Německu, kterou zde jeden z mých předřečníků předvedl, a dlouhodobého neobsazení místa velvyslance v SRN.
V kapitole "Personální složení české zahraniční služby" je popsána čistka, která zde po roce 1989 proběhla. Zpráva přechází mlčením etapu rušení zastupitelských misí za řízení resortu ministrem Dienstbierem a zejména za pana ministra Zieleniece.
Mě mile překvapil důraz pana premiéra, který zde kladl ve svém úvodním slově na partnerství se státy CEFTA a na kladné posouzení této naší zahraničně politické aktivity.
Se závěry zprávy lze, až na jednu z priorit, to je dokončení procesu vstupu do Severoatlantické aliance a provedení potřebných organizačních a technických změn, které z toho vyplývají, které je uvedeno na prvním místě, souhlasit. Závěry zobrazují reálně návrat k zahraniční politice odpovídající současnému postavení České republiky ve světě. Snad pouze termín vstupu do EU, který je zde optimisticky stanoven, bude pozdější, a důraz na obnovení a posílení některých tradičních vztahů by měl být orientován i na naše tradiční partnery z jihovýchodní Evropy a více akcentován.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kohlíčkovi. Nyní vystoupí předseda poslaneckého klubu US pan kolega Karel Kühnl. Prosím, pane předsedo, ujměte se slova. Po vás by měla vystoupit paní kolegyně Alena Páralová, ale mám také avizovánu jednu faktickou poznámku ještě před tímto vystoupením. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Karel Kühnl: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych na začátku především říci, že je třeba ocenit skutečnost, že Zpráva vlády o stavu ČR vůbec vznikla. Myslím, že je správné se zabývat analýzami minulosti, a to s jedním jediným účelem - poučení pro budoucnost. Jinak je to prázdné akademické cvičení, přičemž zde neříkám nic o tom, jak kvalitní je to akademické cvičení.
Zpráva, myslím, místy kritizuje, právem kritizuje skutečně existující buď nechtěné důsledky dosavadní transformace, nebo nedotaženosti a důsledky nedotažeností dosavadního postupu transformace.
***