(13.50 hodin)
(pokračuje Kužvart)
Počet živočišných a rostlinných druhů v různém stupni ohrožení je stále vysoký, tento stav se bude měnit k lepšímu velmi pomalu.
Dominantním způsobem zneškodňování odpadu je stále skládkování, které je ekonomicky nejméně nákladné.
Zcela nedostatečná je recyklace surovin a využití odpadu jako druhotné suroviny.
Od roku 1992 pozitivně ovlivnily vývoj životního prostředí postupná transformace národního hospodářství, poměrně vysoké výdaje na ochranu životního prostředí ve veřejném i soukromém sektoru a aktivní přístup průmyslové a komunální sféry. Zde bych chtěl zdůraznit, že díky legislativě ochrany životního prostředí z počátku devadesátých let jsme za uplynulých sedm let dosáhli snížení emisí oxidu síry a polétavého prachu naprosto nebývalého za dané časové období, naprosto nebývalého ve srovnání s vyspělými zeměmi OECD. Tato skutečnost je ze zahraničí velmi pozitivně hodnocena.
Přes tyto uvedené pozitivní kroky stále přetrvává neúměrně vysoká energetická náročnost tvorby hrubého domácího produktu, vysoký podíl pevných paliv na spotřebě primárních energetických zdrojů a nízká míra využití potenciálu úspor a obnovitelných zdrojů energie a stále nízké procento zavádění čistších technologií. (Předsedající Buzková: Prosila bych všechny kolegyně a kolegy o ztišení atmosféry v jednacím sále.) Velice děkuji.
Ještě několik vět na závěr, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Celkové investice k ochraně životního prostředí, které v roce 1992 představovaly 2 procenta hrubého domácího produktu, dosáhly v diskutovaném roce 1997 přibližně 2,4 %, HDP.
Více než 80 % celkových investic bylo směrováno do prioritních oblastí, tzn. do zlepšení kvality ovzduší a vod, více než 50 % procent projektů bylo realizováno v severních Čechách a na severní Moravě. Mezi nejvýznamnější efekty státní politiky životního prostředí lze počítat realizaci technických opatření na velkých zdrojích znečištění ovzduší, rozsáhlou výstavbu nových a rekonstrukci či intenzifikaci stávajících čistíren odpadních vod.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k tomu, že pod číslem 128 parlamentního tisku máte tuto zprávu předloženu, považuji toto úvodní stručné slovo za zatím dostačující. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi Kužvartovi. Na návrh organizačního výboru tuto zprávu projednal výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 128/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí pan poslanec Libor Ambrozek a informoval nás o jednání výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Poslanec Libor Ambrozek: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Dovolím si zde vystoupit podruhé v roli zpravodaje, tentokrát to bude stručnější vzhledem k tomu, že jsme po obědě a pozornost by nebyla tak veliká.
Předložený materiál pod číslem 128 sněmovního tisku obsahuje 2 materiály - Zprávu o stavu životního prostředí ČR za rok 1997 a Komentář k této zprávě, který obsahuje velmi podrobné údaje o stavu životního prostředí a čítá hodně přes sto stran. Důvodem předložení tohoto materiálu je přijetí zákona o právu na informace o životním prostředí č. 123/98 Sb., který Poslanecká sněmovna schválila vloni na jaře. Podle tohoto zákona - je to konkrétně § 12 - se zpracování zprávy o stavu životního prostředí dostalo na vyšší úroveň.
Na rozdíl od let minulých, kdy vláda tuto zprávu projednávala a většinou jenom brala na vědomí, tento zákon ukládá vládě zprávu schválit a poté předložit k projednání Poslanecké sněmovně. Jsem přesvědčen, že je to správným směrem k trendu poskytování informací o životním prostředí a dává to i poslancům a samozřejmě potom i široké veřejnosti - protože tato zpráva musí být do tří měsíců zveřejněna - možnost se s informacemi o stavu našeho životního prostředí seznámit.
Vadou na kráse je trochu skutečnost, že tato zpráva měla být rovněž projednána na únorové schůzi Poslanecké sněmovny a že se k tomu dostáváme poměrně pozdě. Zprávu předkládá už třetí ministr v pořadí od r. 1997, takže ani ta kontinuita není zcela dokonalá.
Zdržím se vystoupení ke komentáři samotnému. Chtěl bych říci, že tam samozřejmě najdeme stovky a tisíce údajů o konkrétních hodnotách znečištění, o konkrétních investicích do našeho životního prostředí, velmi cenné je přirovnání ve vztahu k roku 1990, velmi cenný je i souhrn investic i faktorů stavu životního prostředí, které byly dosaženy v časové řadě let 1991 až 1997. V tom ta zpráva vychází z tradice zpráv, kterých už bylo předloženo vládě celkem šest.
Všimnu si jen samotné zprávy, která má 20 stran a 7 kapitol a která byla i předmětem jednání našeho výboru.
Samozřejmě řečeno, u těchto údajů nelze polemizovat. Lze souhlasit s kapitolami o vývoji stavu životního prostředí v roce 1997. Ve výboru v diskusi zazněla námitka, že v kapitole třetí, která se zabývá příčinami změn stavu životního prostředí, je komentář, zvláště na straně 10, nadměrně kritický.
Samozřejmě že po roce 1990, kdy zahájila vláda ČR masivní investice do ochrany životního prostředí, se mohla spousta věcí udělat lépe, ale míra znečištění byla natolik katastrofální, že všechny vlády až do r. 1997 volily ten nejrychlejší možný způsob investic k odstranění těch nejkřiklavějších zdrojů znečištění. Ty investice šly spíše do koncového řešení než do výměny technologií. Po bitvě je každý generálem, je však třeba říci, že se minulým vládám podařilo dosáhnout zlepšení stavu našeho životního prostředí.
V kapitole čtvrté lze těm očekávaným trendům zřejmě vytknout přílišný idealismus, protože současné snahy této vlády na revitalizaci průmyslových podniků a na revitalizaci průmyslových podniků a na prodloužení těžby uranu asi těžko korespondují s tvrzením, že vliv energetiky, průmyslu a zemědělství na složky životního prostředí bude postupně klesat. To je velmi optimistické tvrzení a bylo by potřeba ho dokázat konkrétními činy.
Stejně tak asi nebude klesat energetická náročnost našeho hospodářství vlivem postupné deregulace cen energií, ke které dnes prakticky už nedochází.
V kapitole 5 se nám nabízí mezinárodní srovnání.
V kapitole šesté, kde se hovoří o stavu realizace prioritních opatření státní politiky, je zajímavé, že ač se jedná o zprávu o stavu životního prostředí za rok 1997, shrnují se v ní i úspěchy za rok 1998. Ne že by ty zákony nebyly přijaty, to je v pořádku. Domnívám se, že to do té zprávy nepatří. Pokud je vedena datem 1997, není asi správné psát o tom, že bylo přijato sedm zákonů, když čtyři byly přijaty až v roce 1998. To je drobná záležitost, která trochu kazí dojem z jinak poměrně kvalitní zprávy.
Závěrem bych chtěl říci, že výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí navrhl Poslanecké sněmovně vzít tuto zprávu na vědomí. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ambrozkovi. Otevírám všeobecnou rozpravu, do které je přihlášen pan poslanec Stanislav Fischer, kterému uděluji slovo.
Poslanec Stanislav Fischer:
Vážená paní předsedající, vážení členové vlády - dívám se , mohu-li použít množné číslo, vidím, že ne, takže musím říci vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.Vcelku souhlasím s tím, co řekl pan zpravodaj. Myslím, že zprávu není třeba dále rozebírat. Chtěl bych ocenit přístup ministerstva a stručnost té hlavní zprávy i bohatost údajů v komentáři. Je to velmi zdařilá kombinace, která umožňuje rychlý přehled o všech úsecích životního prostředí a zároveň dává dostatečný materiál těm, kdo si chtějí jednotlivé stránky životního prostředí podrobněji prostudovat.
Chtěl bych se zmínit spíše o tom, co ve zprávě není a co bych považoval za žádoucí.
***