Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(10.10 hodin)

(pokračuje Koháček)

Musím s vládou souhlasit v tom, že návrh je v souladu s právem Evropské unie, protože čl. 3 zmíněné směrnice dovoluje členským zemím přijmout přísnější ustanovení. To je ale také bohužel vše, v čem v této věci mohu s vládou souhlasit.

Vlastně jedinou významnou novinkou návrhu novely je svěření významné pravomoci státnímu úředníkovi subjektivně posoudit důvody žadatele a subjektivně rozhodnout, zdali mu povolení držet či nosit zbraň udělí či neudělí. Mohu prohlásit, že směrnice Rady Evropy č. 477/19991 nic o žádném subjektivním rozhodování úředníka neříká. Pouze v čl. 5 se stanoví, že členské země umožní nabytí a držení střelných zbraní z kategorie B pouze osobám, které mají pro to platný důvod.

Vláda, místo aby navrhla soubor platných důvodů pro nabytí a držení střelné zbraně, který by tak prošel parlamentní diskusí, nám navrhuje, že o platnosti či neplatnosti důvodu bude subjektivně rozhodovat státní úředník. To je pro mne, a věřím, že i pro většinu z vás, naprosto nepřijatelné.

Rád bych na tomto místě zdůraznil, že střelnou zbraň nevlastním a ani v současné době neuvažuji o jejím pořízení. Nemám také nic proti tomu, abychom zpřísnili podmínky pro vydání zbrojního průkazu. Dokonce si myslím, že bychom měli odlišit podmínky pro držení střelné zbraně od nošení střelné zbraně, přičemž podmínky pro druhou kategorii by měly být výrazně přísnější. Pokud bychom však, a já doufám, že k tomu nedoje, vládní návrh akceptovali, znamenalo by to, že občan žádající o povolení nosit zbraň by byl registrován třikrát. Musel by získat zbrojní průkaz, jak je tomu podle dnešního zákona, musel by se zalíbit buď fyzicky, nebo finančně státnímu úředníkovi, a ještě by byl registrován při konkrétním nákupu střelné zbraně.

Mám pocit, že vláda svým návrhem zahajuje novou akci, tentokrát nazvanou špinavé ruce, protože tam, kde je dán velký prostor pro subjektivní posouzení, tam se otevírá stejně velký prostor pro korupci.

Přihlédnout je nutné i k tomu, že organizovaní či individuální zločinci mají zpravidla větší prostředky na uplácení než řádní občané, kteří mají dost často pouze subjektivní strach. Původně jsem chtěl tento návrh doporučit do druhého čtení kvůli novele § 2, kde se navrhuje vyjmout z účinnosti tohoto zákona cizí ozbrojené síly, které budou s naším souhlasem pobývat na území České republiky, ale protože tento problém je zároveň řešen ve sněmovním tisku 205, který budeme projednávat za chvíli, navrhuji vám velmi silně návrh této novely zamítnout. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Koháčkovi a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer, připraví se pan poslanec Václav Frank.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená pane předsedající, pane ministře, pane místopředsedo vlády, členové vlády, kolegyně a kolegové, přiznám se, že mé vystoupení mi velmi usnadnil kolega zpravodaj Koháček, neboť ve svém vystoupení v podstatě shrnul největší problematičnost právě předložené předlohy zákona předložené Ministerstvem vnitra.

Také já jsem toho názoru, že se v tomto zákoně touto novelou chová Česká republika, Ministerstvo vnitra a vláda, která tento návrh předkládá, papežštěji než papež, že míra regulace, která je obsažena v této novele zákona, je větší, než je skutečně potřebná míra regulace držení a vlastnictví střelných zbraní, o které nikdo jako o podstatě nepochybuje.

Nicméně, k tomu, co říkám, bych uvedl ještě dva argumenty, které mě vedou mj. i k stanovisku, které zde tlumočil kolega zpravodaj Koháček, a to je podpořit zamítnutí tohoto předloženého návrhu zákona.

Je to především onen nově zaváděný institut na povolení, který sice možná co do existence v našem právním řádu činí zadost směrnici Rady Evropského společenství, nicméně způsobem, který znamená podle mého názoru absolutní absenci objektivních kritérií pro rozhodování policistů v případech, kdy by mělo jít o povolení zbraně pro ochranu zdraví, života nebo majetku fyzické osoby.

Dotyčná osoba má slovy návrhu - a teď bych rád citoval, abychom si uvědomili, jaká je dikce zákona, "věrohodně doložit, že držení nebo nošení zbraně může ohrožení zdraví života nebo majetku zmírnit". Myslím si, že takováto vágní formulace zákona není ničím jiným než otevřením prostoru pro korupci, pro subjektivní posuzování ze strany úředníků, policistů, žádosti jednotlivých osob, a chce-li vláda bránit a bojovat proti korupci ve státní správě, ve veřejné správě, chcete-li, myslím si, že oproti slovům, která pronáší, konkrétními činy dělá naprostý opak.

Současně, a to je druhý důvod, který mě vede podpořit zamítavé stanovisko zpravodaje tohoto návrhu zákona, je fakt, že vláda vychází podle mého názoru z velmi diskutabilního předpokladu, že významná část trestné činnosti je páchána se zbraní legálně drženou. Pokud dochází k trestným činům prostřednictvím zbraní legálně držených, troufám si tvrdit že v drtivé většině jsou to tzv. trestné činy v rodině nebo mezi příbuznými, kdy společenská závažnost tohoto činu, jakkoli bych nechtěl snižovat ten smutný fakt, že je páchán trestný čin, je skutečně minimální a myslím si, že bychom si měli uvědomit, že drtivá většina nejzávažnějších forem trestné činnosti je páchána prostřednictvím nebo při držení zbraní nelegálních.

Chceme-li tedy něco omezit, myslím si, že bychom měli jít úplně jiným směrem, a znovu říkám jednu věc - rozumím naší snaze a potřebě České republiky přibližovat se právnímu řádu Evropské unie, nicméně moc bych apeloval na to, abychom se v míře regulace nechovali papežštěji než papež.

Proto se připojuji k návrhu kolegy zpravodaje Koháčka předložený návrh zákona zamítnout. (Potlesk.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Langrovi, slovo má pan poslanec Václav Frank, připraví se paní poslankyně Ivana Hanačíková.

Poslanec Václav Frank: Paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte i mně několik poznámek k předkládané předloze novely zákona.

Při vším úctě k předkladateli se domnívám, že je sice pravdou, že dosud platný zbrojní zákon má některé nedostatky po stránce odborné, tak i technické. Navrhovaná novela však tyto nedostatky neřeší a mám dokonce pocit, že vytváří i nové.

V důvodové zprávě se argumentuje nutností implementovat směrnici Rady Evropské unie, jejíž číslo již bylo citováno, do našeho právního řádu s tím, že náš zákon č. 288/1995 Sb., ve znění zákona č. 13/1998 Sb., je z hlediska povolovacího řízení přísnější než úprava, kterou navrhuje citovaná směrnice. Zaznělo zde, že tato směrnice např. udává kategorie zbraní zakázaných, povolovaných a registrovaných. Např. i zde jde novelizace nad rámec, protože některé druhy zbraní, které jsou ve směrnici uznávané za registrované, přesunuje do kategorie povolovaných. Je také pravdou, že tato směrnice ponechává ve svém čl. 2 zcela v kompetenci národní legislativy úpravy držení a nošení zbraní. Navrhovaná novelizace však toto zcela opomíjí.

Návazněji na tuto směrnici novelizace zavádí institut povolovacího řízení a mám pocit, že jeho výklad je trochu zkreslený. Podle všech výkladů ve stávajícím zákonu je povolovací řízení zakotveno. Žadatel musí dokladovat jistá kritéria, bez nichž mu není umožněno získat zbrojní průkaz. Jedná se o zdravotní způsobilost, psychickou způsobilost a bezúhonnost. Toto je zcela v souladu se směrnicí Rady Evropy. V této směrnici lze dále najít v čl. 7 odst. 3 formulaci, která dává na vědomí, že povolení držet a nabývat střelnou zbraň kategorie B mohou mít formu jednorázového administrativního rozhodnutí.

Myslím si, že jeden ze základních prvků právě Evropské unie je mj. snaha odstranit libovůli a náhodnost ze všech právních aktů. Návrh novely však ponechává v podstatě na libovůli úředníka, komu povolení vydá a komu ne. Tvrdím, že se zde do jisté míry otevírá i možná jistý korupční prostor, a to je v zákoně věc naprosto nežádoucí. Jde o nebezpečný precedens, který by mohl vyústit v právní chaos, korupci a rozhodování na základě libovůle. Zde je možná na místě i poznamenat, že něco jako unitární zákon v Evropské unii neexistuje. Všechny členské státy plně využívají již zmíněný čl. 2 směrnice, a proto také můžeme najít rozdíly ve zbrojních zákonech členských zemí EU, někdy až diametrální rozdíly.

***