(15.50 hodin)
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, dovolte mi, abych navrhl vyřazení tohoto bodu z programu jednání, a to z čistě procedurálních důvodů. Podotýkám, že když jsem se připravoval na projednání tohoto bodu, tak jsem narazil na konflikt, který sestává z čl. 32, 33 a 35 Ženevské konvence, tj. pořadí jednotlivých kroků, které mezinárodní společenství - myslím tím Organizaci spojených národů a nikoliv žádnou jinou - vyžaduje pro jednotlivé sankce vůči jiným státům, které jsou rozhodovány.
Jestliže toto pořadí nebylo dodrženo vůči Svazové republice Jugoslávii, tzn. že nebylo nejdříve schváleno projednávání sankcí vůči Svazové republice Jugoslávií, nebo ve druhé fázi nebylo rozhodnuto o tom, že má být tento problém, který jistě ve Svazové republice Jugoslávii existuje, dán mezinárodnímu soudu, případně pokud nebyla vytvořena mezinárodní arbitráž, nemohly být ani zahájeny vojenské operace, které byly zahájeny bez souhlasu Rady bezpečnosti.
Vzhledem k tomu, že došlo k překročení těchto tří kroků, nemíním, že by bylo možné, abychom se vrátili o tři kroky zpět a projednávali tzv. sankce hospodářského významu. Jsem přesvědčen, že tento krok není v souladu s mezinárodním právem.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Rozumím vašemu návrhu, pane předsedo, jako procedurálnímu, který by znamenal vyřazení tohoto bodu z programu jednání Poslanecké sněmovny. Pokud tento návrh nezablokují dva poslanecké kluby, musím o něm nechat v tuto chvíli hlasovat.
Žádný takovýto blok nevidím, a proto vás prosím, abyste se dostavili do sněmovny, neboť budeme rozhodovat v hlasování s pořadovým číslem 245 o procedurálním návrhu předsedy poslaneckého klubu KSČM pana kolegy Vojtěcha Filipa o vyřazení tohoto bodu z programu jednání sněmovny.
Na základě žádosti některých z vás jsem vás odhlásil. Prosím, abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami.
V tuto chvíli zahajuji hlasování s pořadovým číslem 245 a ptám se, kdo je pro návrh pana kolegy Vojtěcha Filipa, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Z přítomných 157 pro návrh 31, proti 107 - nebyl přijat.
V tuto chvíli tedy uděluji slovo místopředsedovi vlády Egonu Lánskému.
Možná bude vhodnější, pane místopředsedo, když ještě počkáte chvíli, než se sněmovna ztiší, než všichni kolegové, kteří stojí a diskutují, opustí jednací sál. Kolegové, prosím všechny z vás, kteří nemáte v úmyslu účastnit se rozpravy k tomuto bodu, abyste opustili jednací sál sněmovny, a to co nejrychleji, prosím. Prosím pana kolegu Kasala, kdyby mohl… Nemůže.
Pane místopředsedo, bojím se, že situace nebude již lepší, a proto prosím, abyste vystoupil.
Místopředseda vlády Egon T. Lánský: Vážený pane předsedající, děkuji vám za účinnou pomoc a věřím, že nás tady zůstane dost, abychom úspěšně projednali a schválili tento bod, který se právě chystám přednést.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám uvedl vládní návrh zákona o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávii. V pátek dne 23. 4. 1999 Rada Evropské unie rozhodla formou přijetí tzv. společného postoje v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky o zákazu prodeje a dodávek ropy a ropných produktů do Svazové republiky Jugoslávie. Bezprostředně poté Evropská unie vyzvala přidružené země střední a východní Evropy, Kypr, Island, Lichtenštejnsko a Norsko, aby se k tomuto společnému postoji připojily, a to do 12. hodiny v pondělí 26. 4. 1999.
Po důkladném zvážení všech politických souvislostí včetně přístupu Severoatlantické aliance k této otázce, vláda se vyslovila pro připojení České republiky ke společnému postoji.
Evropská unie usiluje o co nejrychlejší provádění přijatých sankcí. Za tímto účelem Evropská komise připravila a Rada Evropské unie schválila prováděcí nařízení Rady Evropské unie číslo 900 z 29. dubna, které vstoupilo téhož dne v členských zemích Evropské unie v platnost. Protože vyhlášení ropného embarga patří mezi ty sankce, které v českém právním prostředí vyžadují přijetí zákona, v České republice tak v současné době chybí právní nástroj, který by jí umožnil přijaté embargo vnitrostátně provádět.
Obdobná naléhavá potřeba rychlé implementace vzniká i pro další soubor sankcí, které Rada Evropské unie politicky odsouhlasila na svém následujícím zasedání dne 26. 4. 1999. I zde Rada Evropské unie vyzvala přidružené země k připojení. Opět se přitom jedná o sankce, které by si vyžádaly přijetí zákona, jako je zmrazení majetku, zákaz investování ve Svazové republice Jugoslávii, zákaz letů tamtéž apod. Podrobný výčet je obsažen v důvodové zprávě.
Dámy a pánové, z politického hlediska, zejména s ohledem na členství České republiky v Atlantické alianci a na její participaci na společné zahraniční a bezpečnostní politice Evropské unie, je nanejvýš žádoucí, aby Česká republika zajistila urychlenou implementaci společného postoje k zákazu prodeje ropy a dodávek ropných produktů i dalších sankcí, ke kterým se Česká republika připojí. Musím rovněž zmínit tu skutečnost, že pokud by Česká republika nebyla schopná implementovat zmíněné sankce, hrozí nejen zpochybnění její důvěryhodnosti jako člena Atlantické aliance a uchazeče o členství v Evropské unii, ale i případné zneužití situace, kdy např. obchod s ropnými produkty může být z třetích zemí přesměrován přes Českou republiku.
Jak zavedení ropného embarga, tak i většina dalších sankčních opatření přijatých Radou Evropské unie si vyžádá přijetí zákona. Pokud by se jednalo pouze o ropné embargo, bylo by řešením přijetí zákona, který by obsahoval příslušné zákazy či omezení. Situace je však komplikovaná tím, že je třeba počítat, že Česká republika bude Radou Evropské unie vyzvána též k připojení se k dalším sankčním opatřením, která jsou v Evropské unii nadále upřesňována.
Za této situace vláda shledala jako jediné schůdné řešení pro implementaci těchto sankcí přijetí zákona, který zmocní vládu formou vládního nařízení zavádět sankční opatření vůči Svazové republice Jugoslávii a podrobně vymezit právní rámec, ve kterém se taková nařízení budou moci pohybovat.
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na státní rozpočet. Širší hospodářské dopady lze pouze přibližně odhadnout v řádu milionů až stovek milionů korun v závislosti na tom, bere-li se v úvahu např. pouze ztráta státního rozpočtu na daňových odvodech, či celkový teoretický rozsah obchodních operací českých subjektů, které se neuskuteční v důsledku sankcí.
***