(14.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Kolegyně a kolegové, rozhodli jsme o tom, jak budeme dnes pokračovat v našem jednání.
Prvním bodem, o kterém budeme v tuto chvíli jednat, je
56.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 78/1997 Sb.,
o opatřeních ve vztahu k Libyi
/sněmovní tisk 203/ - prvé čtení
Chci vám oznámit, že předseda vlády v průvodním dopise požádal o zkrácení lhůty pro projednávání tohoto návrhu.
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr zahraničních věcí Jan Kavan. Prosím ho, aby v tuto chvíli přistoupil k řečništi a ujal se slova.
Kolegyně a kolegové, opět vás žádám o to, aby byla snížena intenzita hluku v jednacím sále. Hovořit bude ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan. Pane ministře, ještě vás chvíli požádám o strpení, protože se obávám, že je zde nezřízený hluk. Prosím všechny, kteří tento hluk způsobují, aby tak nečinili.
Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dne 5. dubna 1999 byly Radou bezpečnosti OSN pozastaveny sankce vůči Libyi, které byly přijaty v souvislosti s bombovým útokem na letadlo Spojených států amerických PANAM 103, ke kterému došlo nad skotským městem Lockerbee v r. 1988.
Sankční režim Rady bezpečnosti byl suspendován poté, co Libye vydala osoby obviněné z tohoto teroristického činu, aby se mohl uskutečnit soudní proces v této věci.
Dohodou mezi Nizozemím a Velkou Británií z 19. září 1998 bylo stanoveno, že proces s obviněnými se uskuteční v hlavním městě Nizozemí Haagu a že se bude řídit skotským právem, tj. právním řádem místa spáchání trestného činu.
Sankční režim Rady bezpečnosti OSN, ustavený a několikrát modifikovaný v letech 1992 až 1998, je u nás vnitrostátně prováděn zákonem č. 78/1997 Sb., o opatřeních ve vztahu k Libyi. Stručně řečeno: Zákon zakazuje veškeré operace s kapitálem a finančními zdroji nacházejícími se na území České republiky, jež vlastní nebo kontrolují přímo nebo nepřímo vláda Libye, státní orgány Libye nebo libyjské podniky. Dále tento zákon v souladu se sankčním režimem Rady bezpečnosti OSN zakázal vývoz komodit pro ropný průmysl a provádění jakýchkoli obchodních transakcí s libyjskou leteckou společností.
Tento okruh sankcí nyní Rada bezpečnosti OSN pozastavila. A tuto skutečnost reflektuje i předkládaná navrhovaná novelizace stávající právní úpravy. Návrh novely přidává do stávajícího znění § 4 a), který pověřuje vládu v mezích § 1 až 4 zákona č. 78/1997 Sb., pozastavit či opětovně obnovit svým nařízením účinnost opatření ve vztahu k Libyi.
V případě schválení tohoto zákona tedy vláda přijme nařízení, kterým pozastaví sankce vůči Libyi, a v případě jejich opětovného zavedení je vláda svým nařízením obnoví. Tento legislativní koncept umožní rychlejší a pružnější reakci na aktuální vývoj ve věci mezinárodního sankčního režimu proti Libyi.
Je třeba zdůraznit, že sankce nebyly Radou bezpečnosti OSN zrušeny, pouze pozastaveny. A je možné jejich obnovení v plné rozsahu, pokud Libye nebude spolupracovat s mezinárodním společenstvím ve spojitosti s výsledkem nadcházejícího soudního procesu.
Upozorňuji, že navrhovaná legislativní úprava nemá žádný dopad na státní rozpočet a je zcela v souladu s mezinárodními závazky České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru zahraničních věcí ČR Janu Kavanovi.
A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážená sněmovno, předkládaný vládní návrh zákona vychází ze stejného konceptu, obdobného tomu, který nám vláda předložila v případě sankcí, jež se mají dotýkat Jugoslávie. Tento koncept obsahuje jeden poměrně závažný problém, a to zmocnění pro vládu, aby pouhým nařízením přijímala opatření, která se dotýkají majetkových práv, závazků, pohledávek soukromých firem vůči některým zahraničním partnerům. V této věci vzniká poměrně zřetelný a velký problém právního uspořádání v České republice, kdy na jedné straně listina práv a svobod říká, že takováto opatření lze přijímat výhradně na základě zákona, a vláda si vykládá toto ustanovení, že na základě zákona je tedy třeba tomu rozumět tak, že to umožňuje řešit to i nařízením.
V tom okamžiku, pokud přistoupíme k tomuto výkladu, pak všichni naši podnikatelé ztrácejí jakoukoli právní ochranu, v podstatě tím popřeme vůbec myšlenku lidských práv u nás, v podstatě tím dáme zahraničním investorům najevo, že nemohou počítat s žádnou jistotou v této zemi, protože ústavní ochrana jejich vlastnických práv, jejich podnikatelských aktivit je tímto konceptem prolomena.
***