(15.20 hodin)
(pokračuje Kořistka)
Je tedy jasné, že navrhovatel si je vědom toho, že regionální stanice danou problematiku nemohou zvládnout ve stanoveném rozsahu, a výsledkem je prakticky návrat k dnešnímu stavu. Není mi jasné, proč se tedy dnešní stav transformuje tak složitě a neefektivně.
Velkým problémem je likvidace laboratoří a dalších odborných pracovišť, které byly budovány deset let. Současná činnost okresních hygienických stanic je založena na týmové práci. V těchto týmech se dnes provádí cca 98 % veškeré odborné správní činnosti hygienické služby. A co je pro mě nejpodstatnější? Zajišťují dostupnost odborných služeb pro občany a podnikatele. Tyto služby jsou zajišťovány odbornými laboratorními kapacitami, takže jsou kompetentní a rychlé. Kde je tedy ona proklamovaná decentralizace, když veškerá odborná stanoviska a laboratorní ověření si bude muset pobočka objednat u regionální hygienické stanice?
Dalším problémem je rušení celé oblasti preventivního dozoru zejména v oblasti územního plánování, výstavby, která byla vždy chápána jako přednost hygienické služby. Kladení důrazu jen na represivní běžný dozor je nedostačující a posunuje orgán veřejného zdraví do úplně jiných dimenzí. Současná praxe v terénu potvrzuje, že role hygienické služby při územním plánování, územním i stavebním řízení a hlavně při kolaudaci staveb je nezastupitelná.
Mohl bych hovořit i o dalších protiargumentech. Například se hovoří o úspoře dvou milionů korun při zrušení anonymních vyšetření AIDS - podle mě absurdní návrh, hovoří se o úsporách mzdových prostředků - paní zpravodajka tento aspekt zmiňovala, o nákladech na transformaci, ale jelikož Ministerstvo zdravotnictví nezpracovalo žádné analytické materiály výchozího ani konečného stavu, je toto bezpředmětné.
Na základě těchto, ale i mnoha a dalších nedostatků, na základě toho, že z celého materiálu čiší silná centralizace, která je v rozporu s vládním prohlášením, navrhuji tedy návrh zákona zamítnout.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kořistkovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Václav Krása. Připraví se pan poslanec Karel Černý.
Prosím, pane kolego, ujměte se slova.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych řekl několik slov k návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví, který právě projednáváme v prvním čtení.
Návrh zákona byl připravován několik let, byl dáván k připomínkám v několika verzích, upřesňovala se dikce a provázanost jednotlivých ustanovení, byl dokonce přizpůsobován vyjasňující se praxi tržního hospodářství a přibližován k právní úpravě běžné v zemích Evropské unie. Přesto tento návrh schválený vládou má ještě řadu nedostatků, z nichž některé jsou podle mého názoru zcela zásadní.
Když dovolíte, budu se věnovat dvěma otázkám, a to řešení otázky prevence při ochraně veřejného zdraví a za druhé organizaci orgánů ochrany veřejného zdraví. Nejprve k první otázce.
Návrh zákona věnuje relativně málo pozornosti preventivní činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví. Prevence je přitom většinou účinnější než postih a z hlediska podnikajících fyzických a právnických osob také méně nákladná než následné odstraňování skutečně z neznalosti, z nezkušenosti vzniklých hygienických závad. Nelze se spoléhat na to, že prevence nahradí tržní chování spotřebitelů, kteří budou ignorovat levné prodejce podřadného nebo závadného zboží. Zde hraje roli čas potřebný jak pro osvětu, tak pro to, aby spotřebitelé nabyli vlastních negativních zkušeností.
Podstatné zúžení preventivní činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví, dané návrhem zákona, přenáší prakticky všechny většinou velmi nákladné povinnosti plynoucí ze zákona na podnikatele. V principu je úmysl zvýšit odpovědnost podnikatelů za zdravotní nezávadnost jejich podnikatelské činnosti správný. Ale opět je třeba počítat s delším časovým obdobím, v němž zejména střední a drobní podnikatelé ekonomicky zesílí a budou mít prostředky na to, aby vyhověli požadavkům zákona.
Proto by měl zákon o ochraně veřejného zdraví koncepci omezeného preventivního dozoru orgánu ochrany veřejného zdraví pouze založit a v přechodných ustanoveních stanovit určité časově omezené období, v němž by orgánu ochrany veřejného zdraví zpočátku spoluodpovědnost za prevenci zůstala. Cestou postupného přesouvání na odpovědnosti podnikající fyzické a právnické osoby, jejich výchovy a tomu odpovídajícího omezování státního dozoru by se dospělo bez větších ztrát k cílovému stavu předpokládanému návrhem zákona. Neuvážená okamžitá eliminace preventivní činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví by vedla ke zvýšení ohrožení zdraví obyvatel nebo ke ztížení ekonomické situace podnikatelů, případně k obojímu.
Proti realističtějšímu postupu by nic nenamítaly ani orgány Evropské unie, které samy mají zkušenost s tím, že i v členských zemích Evropské unie nebylo možné nastolit ideální stav ze dne na den.
Nyní si dovolím říci několik slov k organizaci orgánů ochrany veřejného zdraví. Není nejlepším řešením vydávat dříve zákon, který by měl navázat na zákon zakládající uspořádání vyšších územních celků. Není totiž jasné, zda parlament schválí koncepci vyšších územních celků jako regionů, v nichž budou jen zastupitelské sbory, nebo jako správních celků, v nichž budou fungovat i regionální správní úřady, které budou řídit správní činnost buď okresů, nebo přímo měst a obcí. A to je pro organizaci orgánů ochrany veřejného zdraví podstatná skutečnost.
Před rozhodnutím parlamentu nelze vědět, jaký bude charakter vyšších územních celků, a v návaznosti na to - prosil bych paní předsedající, jestli by…
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím o klid v jednacím sále.
Poslanec Václav Krása: Děkuji.
…a v návaznosti na to, ani jak budou velké a kde budou mít sídlo. Návrh zákona o ochraně veřejného zdraví jako by předjímal neexistenci okresů jako správních celků. Ale tato varianta není ještě odsouhlasena a samozřejmě o ní bude probíhat bouřlivá diskuse.
Struktura orgánů ochrany veřejného zdraví by se proto měla určit až poté, co bude zákonem upraveno uspořádání vyšších územních správních celků. Ani úsporné důvody netlačí v tomto případě ke spěchu. Přijetím vládního návrhu zákona, jak je patrno z důvodové zprávy, se žádné finanční prostředky neušetří. Spíše naopak.
Návrh zákona v § 106 odst. 1 stanoví, že regionální orgán ochrany veřejného zdraví -regionální hygienická stanice - může zřídit v okresech své pobočky. Podle dikce zákona jsou tedy pobočky regionálního orgánu ochrany veřejného zdraví záležitostí fakultativní. Za nynějšího stavu úrovně státní správy a jejího respektování občany by ale mělo být v zákoně jasně stanoveno, že v okresech se zřizují pobočky regionálních orgánů ochrany veřejného zdraví, tj. jejich zřízení by bylo závazné a specifikováno jejich postavení, byť třeba jen ve stručné formulaci - např. úkoly a pravomoci poboček regionálních orgánů ochrany veřejného zdraví jsou na území působnosti totožné s úkoly a pravomocemi regionálního orgánu ochrany veřejného zdraví, nebo ve stanoveném rozsahu totožné.
Podle vládního návrhu zákona by pracovníci poboček neměli ze zákona určeny povinnosti ani pravomoci, jejich úkoly a pravomoci by si mohl určovat regionální orgán ochrany veřejného zdraví sám a dokonce v každém regionu rozdílně. Jejich úkony by tedy byli porušovateli právních předpisů právně zpochybňovány. To by pak regionální orgán administrativně zcela zahltilo. Případná neexistence pobočky orgánu ochrany veřejného zdraví na území okresu - i tak by totiž mohl regionální orgán podle dikce zákona rozhodnout - by při poloviční nebo třetinové agendě, předpokládáme-li vyloučení prevence, vedla k tomu, že by nebyla ani prevence, ani postih.
***