(16.00 hodin)
(pokračuje Výborný)
A tu otázku si pravděpodobně kladl i předkladatel. Odpověď na ni je jednoznačná a zní: ano. Skutečně jde pouze o dočasnou reformu ústavy. To vyplývá z textu. To vyplývá z důvodové zprávy. To vyplývá z úvodního slova předkladatele.
Pak je ovšem otázka, zda takováto dočasná reforma ústavy neměla být řešena samostatným ústavním zákonem. To je otázka i politická. Samozřejmě je základní politickou otázkou, zda máme přijímat ať už samostatný ústavní zákon, nebo novelu ústavy jenom proto, abychom umožnili rychlejší a bezkonfliktnější aproximaci práva Evropských společenství do našeho právního řádu. Myslím si že ne, že je to zpráva o neschopnosti tohoto státu, této vlády vypořádat se s touto otázkou bez přijetí mimořádných ústavních opatření, že je to špatná zpráva a že bychom neměli takovéto špatné zprávy dávat.
Ten problém má ovšem nejenom politickou dimenzi, ale má také dimenzi právní. Tam je třeba položit si otázky, zda je právně nezbytné, zda je nutné takovouto úpravu přijmout a dále zda je správné takovouto úpravu přijmout. Zda je to správné nejenom z hlediska ústavních principů našeho státu, fungování tohoto státu, ale zda je to správné i z hlediska zájmu našeho státu vstoupit do Unie.
Nutné to není. Já jsem přesvědčen, že je-li třeba rychlejším způsobem dosahovat cílů, které jsou stanoveny ve směrnicích, pak nemusíme na to měnit ústavu, stačí změnit jednací řád. Bylo by velmi dobré, kdyby vláda navrhla takovou novelu jednacího řádu, která by nám umožnila tyto normy projednávat rychle, nikoliv v několikatýdenním, ba několikaměsíčním čtení ve dvou komorách Parlamentu, a nepředkládala novelu ústavy, která je podle mého mínění skutečně nesystémovým zásahem do ústavy.
A správné to podle mého názoru není také. Já bych především velmi kritizoval tu část navrhovaného textu, zejména nového článku 78 odst. 2 i článku 95 odst. 2 novely ústavy, a to nejen v jeho textu, ale i v důvodové zprávě. Vláda se dovolává toho, že jde o to, splnit závazky vyplývající z Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, tedy Dohody o přidružení. A interpretuje tuto dohodu podle mého mínění velmi zkratkovitě a velmi nepřesně.
V této dohodě není nic o tom, že by Česká republika někdy uzavřela s Evropskou unií takovou smlouvu, která by říkala: jsem vlastně smlouvou o smlouvě budoucí, a v případě, že bude takovým a takovým způsobem aproximováno právo, pak se stanete členy Evropské unie. Takový závazek nikde neexistuje. Tady existují články 69 až 71 Dohody o přidružení, které říkají, že Česká republika vyvine úsilí k zajištění postupné slučitelnosti našich právních předpisů s právními předpisy Společenství, ale není z toho žádný závazek, že se v důsledku toho staneme členy Unie nebo že se zavazujeme takové kroky učinit.
Je tu mnoho dalších problémů týkajících se článku 78 odst. 2. Jeden z nich je ten, zda opravdu bude platit, jak to text tohoto článku předpokládá, princip lex posterior derogat priori. Já si nejsem tak úplně jist, zda náš Ústavní soud skutečně zaujme to stanovisko, že toto vládní nařízení z moci zákona zruší jemu předcházející zákony. Zvláště při nedostatku přechodných ustanovení této navrhované novely ústavy.
Je tu přirozeně také velmi vážný problém, že čl. 78 odst. 2 zcela ignoruje judikaturu Evropského soudního dvora. Zcela opomíjí to, že také judikatura Evropského soudního dvora je pramenem práva Evropských společenství.
Takže celkově vzato tato navrhovaná novela ústavy, zvláště pak čl. 78 odst. 2, sice řeší řekněme momentální krizovou situaci v České republice v procesu aproximace práva, ale nástroje, které k tomu používá, které navrhuje vláda, jsou nejenom nesystémové, ale z hlediska budoucího fungování našeho právního systému v rámci právního systému Evropské unie jsou velmi špatně nastavené, dokonce bych řekl neslučitelné. Takže tato novela je jakoby - ačkoli se tváří opačně - spíše protievropská než proevropská.
Chtěl bych také upozornit na zcela chybně konstruovaný čl. 95 odst. 1 i 2 navrhované novely ústavy. Na první pohled vypadá velmi sympaticky, že soudcům se v rámci této úpravy ponechává vyšší vůle pro jejich rozhodovací prostor, ale všichni soudci zde zůstávají v těch otázkách, které by upravoval čl. 78 odst. 2, ve velmi nebývalé závislosti na tom, jak bude interpretovat směrnice Evropských společenství vláda. Čili soudní moc tu bude odkázána na vládní interpretaci, což zcela nepochybně není dobře.
Je třeba zvážit, zda je opravdu možno zavazovat soudce při jejich rozhodování nařízením vlády vydaným ve smyslu čl. 78 odst. 2, zda delegovat na Ústavní soud pravomoc rušit nařízení vlády podle čl. 78 odst. 2 pro rozpor s ústavním zákonem, což by bylo velmi sympatické do vstupu České republiky do unie, tam ano, ale v okamžiku vstupu to ztrácí naprosto smysl, protože to zcela ponechává stranou Evropský soudní dvůr. A základní otázka - zda opravdu naučit soudce v této přechodné době stát se závislými na interpretačním mínění vlády, na interpretačním mínění exekutivy a tím je naučit něčemu, co je zcela neslučitelné s chápáním práva v Evropské unii.
Já tedy uzavírám tak, že podle nejen mého mínění, jak patrno z rozpravy, není možné navrhovanou ústavní úpravu právě v té třetí oblasti - já nemluvím o těch prvých dvou oblastech - reparovat v rámci druhého čtení. Proto je podle mého mínění třeba navrhovanou předlohu ať už zamítnout, nebo vrátit k přepracování, výsledek bude týž. Jen vyjadřuji lítost, že ony prvé dvě oblasti nebyly upraveny samostatným návrhem, protože se domnívám, že tam by průchodnost byla podstatně větší.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Výbornému. Slovo má pan poslanec Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedo, vážený pane místopředsedo, máme před sebou vládní návrh novely ústavy, který se dělí do tří hlavních částí. Já si dovolím je velmi stručně zopakovat jenom proto, aby bylo zřejmé, proč se soustředím pouze na jednu z nich.
První takovou částí je zmocnění pro vládu rozhodovat v určitých neodkladných případech o způsobech splnění spojeneckých závazků České republiky. To je nově navrhované znění čl. 43. Druhou částí je zavedení možnosti přenést některé působnosti státních orgánů na mezinárodní organizace, včetně případné přednosti práva takových organizací před vnitrostátním právem ČR - týká se především Evropské unie. To je nově navrhovaný článek 10a.
***