(12.30 hodin)
(pokračuje Kavan)
Výrazně se rovněž zlepšil vztah s Polskem i díky pravidelným konzultacím mezi ministerstvy zahraničních věcí obou zemí.
V oblasti regionální spolupráce vzešel z mého popudu při jednání s polským ministrem zahraničí Broňkem Geremkem již v srpnu 1998 podnět k obnovení činnosti visegradské skupiny. Významným impulsem k obnovení činnosti této skupiny bylo setkání tří premiérů - Maďarska, Polska a České republiky - v Budapešti v říjnu 1998. Dne 14. května 1999 se sešli v Bratislavě premiéři těchto zemí za účasti premiéra slovenské vlády. Všichni zúčastnění vyjádřili jednoznačný zájem o začlenění Slovenska do NATO v nejbližším možném termínu a na co nejrychlejším započetí jednání o vstupu Slovenska do EU. Na tomto jednání bylo rozhodnuto o dalším rozšíření spolupráce v oblasti zahraniční i vnitřní politiky, budování infrastruktury, především dopravní, ochrany životního prostředí, jakož i prohloubení spolupráce při přípravě na členství v Evropské unii. Dohodli jsme, že jednání premiérů se budou konat pravidelně každý rok, příště v Praze.
Jak asi víte, Česká republika je v tomto roce předsednickou zemí Středoevropské iniciativy. Na počátku tohoto funkčního období jsme předložili záměry svého předsednictví, jež si klade za cíl především zefektivnit činnost této struktury. Navrhl jsem a prosadil konání ekonomického fóra během summitu SEI v listopadu letošního roku v Praze.
Česká republika v multilaterální diplomacii - chci zdůraznit, že vláda v souladu se záměry koncepce zdůrazňuje význam multilaterální diplomacie - vychází z toho, že mezinárodní organizace se stále významněji podílejí na určování vývoje současných mezinárodních vztahů, a je proto v zájmu zemí malé a střední velikosti této platformy účinně využívat. Vláda proto ve své politice bude věnovat větší pozornost multilaterální dimenzi zahraniční politiky, a to ve světovém, evropském i regionálním měřítku. Konkrétně jde o NATO, OSN, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Radu Evropy, již zmíněnou visegradskou skupinu a Středoevropskou iniciativu. Vláda zamýšlí výrazně a všestranně využívat potenciálu multilaterální diplomacie k naplňování svých záměrů jak v bezpečnostní, tak v obchodně ekonomické i kulturní oblasti.
Česká republika předložila i několik iniciativních návrhů v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Konkrétně se jedná o návrh k romské otázce, který vyústil ve jmenování romského odborníka v rámci OBSE. Česká zahraniční politika také podniká veškeré kroky, aby udržela Prahu jako jedno z center této organizace.
V rámci Rady Evropy Česká republika pokračuje v prosazování návrhů na zřízení obecné soudní instance, jež by zajistila jednotný výklad úmluv Rady Evropy. Parlament již ratifikoval Evropskou chartu místní samosprávy, byla podepsána úmluva o státním občanství. V nejbližší době budete projednávat Evropskou sociální chartu a velmi doufám, že bude přijata a ratifikována. Česká republika byla zastoupena v komisi OSN pro lidská práva a byla tam zvolena i na další funkční období 2000 až 2002.
S ohledem na důležitost multilaterální dimenze české zahraniční politiky bych se rád u některých otázek zastavil poněkud podrobněji a zamyslel se nad možnostmi, které poskytuje státům naší velikosti pro aktivní působení. Vláda má v úmyslu sehrávat praktickou a konkrétní úlohu zejména při hledání východisek a řešení těch otázek, jimiž se zabývají příslušné mezinárodní organizace, k nimž má Česká republika z těch či jiných důvodů bližší vztah, a disponuje nezpochybnitelným know-how. Takových otázek může být celá řada. Vláda se k nim chce v zahraniční politice viditelně profilovat, a to nejen z hlediska českých národních zájmů, ale i s vůlí přispět svým dílem k jejich dlouhodobému a životaschopnému řešení. Zejména jako nový člen aliance má vláda záměr trvale přispívat k naplňování jeho poslání, tak jak jej definují závěry washingtonského summitu z konce dubna letošního roku.
To byly základní motivy naší aktivity v kosovské krizi. Hledání možností jejího politického řešení, to bylo pozadí česko-řecké iniciativy ke Kosovu. Rád bych připomněl, že 10 bodů mírového plánu založeného na požadavcích skupiny G8, resp. NATO, které přijal parlament Srbska a vláda SRJ a jež jsou základem právě projednávané rezoluce Rady bezpečnosti OSN, se výrazně překrývá s pojetím a shoduje se téměř ve všech podstatných bodech a v některých důležitých místech s formulacemi česko-řeckého mírového návrhu. Řekl-li můj řecký kolega ministr Papandreu na nedávném vrcholném zasedání EU v Kolíně nad Rýnem, že plán, s nímž přicestovali do Bělehradu 3. června finský prezident Ahtisaari a zmocněnec ruského prezidenta Černomyrdin, obsahuje důležité prvky z česko-řeckého návrhu, pak pan ministr Papandreu věděl, o čem mluví. Stejné hlasy jsme zaznamenali i na jednom z posledních zasedání Severoatlantické rady v Bruselu, kde mj. náměstek americké ministryně zahraničních věcí pan Strobe Talbott ocenil pozitivní roli ministra Papandrea, který byl téměř v denním styku jak s vyjednavači, tak i s ministrem zahraničí SRJ ministrem Jovanovičem.
***